Papež z Japonska: Jako křesťané jsme povoláni chránit každý život

Dnes ukončil papež František svoji návštěvu Japonska. Pondělní program věnoval setkání s obětmi trojité tragédie ve Fukúšimě, při které v roce 2011 zahynulo 18 tisíc lidí. Dále se setkal v tokijské katedrále s mladými a na baseballovém stadiónu sloužil mši svatou pro 50 tisíc lidí. Posledním zastavením byla jezuitská univerzita Sophia. Na zpáteční cestě přeletí papež také nad územím naší republiky.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Setkání s obětmi trojité katastrofy 

Pondělní program zahájil Svatý otec v tokijském kongresovém centru Bellesalle Hanzomon setkáním s oběťmi tzv. trojí tragédie – zemětřesení, tsunami a havárie jaderné elektrárny ve Fukúšimě. Setkání se v Tokiu zúčastnilo na 800 lidí, zasažených v březnu 2011 následky zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy stupnice, které vyvolalo tsunami a způsobilo havárii jaderné elektrárny. František vyslechl svědectví tří lidí, kteří se zázrakem zachránili.

Ve své promluvě připomněl, že při trojí tragédii přišlo o život 18 tisíc lidí a 50 tisíc evakuovaných stále žije v provizorních podmínkách bez možnosti návratu do svých domovů. Poukázal také na situaci těch, kdo se musejí nadále vyrovnávat s následky havárie, se zamořenou zemí, lesy a dalšími důsledky radiace. Vyjádřil přání, aby toto setkání posloužilo k další konkrétní pomoci obětem těchto tragédií.

Papež zdůraznil, že je nutné usilovat o kulturu schopnou překonávat lhostejnost. S myšlenkou na budoucnost našeho společného domu si musíme uvědomovat, že čistě sobecká řešení jsou nepřípustná, protože neseme velkou odpovědnost vůči příštím generacím.

„Drazí bratři, v pokračujícím díle obnovy a rekonstrukce po trojí tragédií, si mnozí musejí navzájem stisknout ruce a mnoho srdcí se musí spojit, jako by bylo jen jediné. Tímto způsobem se dostane podpora těm, kdo trpí, a uvidí, že nebyli zapomenuti. Uvidí, že mnoho lidí aktivně a efektivně sdílí jejich bolest a nadále budou podávat bratrskou ruku k pomoci. Ještě jednou poděkujme těm, kdo se prostým způsobem podíleli na ulehčení tíže spočívající na obětech. Kéž se tato slitovnost stane cestou, která všem dovolí nalézt naději, stabilitu a bezpečnost do budoucnosti,“ řekl papež na závěr setkání.

Poté se vydal do císařského paláce k soukromému rozhovoru s císařem Naruhitem, který nastoupil na trůn letos v květnu, po abdikaci svého otce císaře Akihita, jenž v Japonsku vládl přes 30 let. 

Setkání s mladými v tokijské katedrále

„V našem světě bylo vynalezeno mnoho věcí, ale díky Bohu neumíme udělat selfie duše. Abychom se rozvíjeli a objevovali svou vnitřní krásu, nemůžeme hledět do zrcadla,“ obrátil se papež František k téměř tisícovce mladých lidí, s nimiž se setkal v tokijské katedrále sv. Marie. 

Papež František si vyslechl svědectví tří mladých lidí. Mladý Filipínec se svěřil se vzpomínkami na šikanu, kterou zakusil ve škole jako cizinec, a papež František na to reagoval slovy: „Nejkrutější na školní šikaně je to, že zraňuje ducha a vědomí vlastní hodnoty ve chvíli, kdy nejvíce potřebujeme nabírat sílu, abychom se sami přijali a postavili novým výzvám života... Všichni se musíme spojit proti šikaně a naučit se říkat: Dost! Je to epidemie, na kterou můžete nalézt nejlepší lék sami. Nestačí, aby výchovné instituce nebo dospělí využívali možnosti prevence, které mají k dispozici. Je zapotřebí, abyste se vy, mezi přáteli a spolužáky, dali dohromady a řekli: ´Ne! Ne šikaně! Ne agresi proti druhému! Tohle je špatně!´“

František vybídl mladé Japonce, aby se učili věnovat čas druhým lidem a Bohu. Pokud to neudělají, budou žít ve společnosti rozvinuté navenek, ale chudé a omezené ve svém vnitřním životě, s vyhaslou duší. „Jedině tak otevřete své příběhy a svá zranění lásce, která nás může proměnit a začít měnit svět, který nás obklopuje. Pokud čas nedáváme, ´neztrácíme´, nýbrž snažíme se ´šetřit čas´ na lidech, ztratíme ho v mnoha věcech, které nás na konci dne zanechají vyprázdněné a otupené. Prosím vás tedy, věnujte čas své rodině, věnujte čas svým přátelům, ale také Bohu, modlete se a rozjímejte, každý podle své víry. A když vám modlitba připadne obtížná, nevzdávejte se. Jeden moudrý duchovní vůdce kdysi řekl, že modlitba v zásadě spočívá v setrvávání. Zastav se, vytvoř prostor, aby mohl vejít Bůh, nech se od Něho vést a On tě naplní svým pokojem,“ řekl papež mladým.

Dále se odvolal na svědectví Matky Terezy, která kdysi řekla, že nejstrašnější bídou je pocit, že nejsem milován. František zdůraznil, že všichni musejí postoupit boj s touto duchovní bídou. K tomu je zapotřebí uvědomit si, že nežijeme pro věci, nýbrž pro někoho – a především pro Boha.

„Abychom mohli žít po fyzické stránce, musíme dýchat, což je věc, k níž dochází, aniž bychom si toho všímali, všichni dýcháme automaticky. Abychom zůstali při životě v plném a širokém smyslu slova, musíme se také naučit dýchat duchovně, v modlitbě a rozjímání, ve vnitřním pohybu, skrze nějž můžeme naslouchat Bohu, který k nám promlouvá v hloubi srdce. A potřebujeme k tomu také vnější pohyb, v němž se přibližujeme k druhým skrze skutky lásky, ve skutcích a službě. Tento dvojí pohyb nám dovoluje růst a uznat nejen to, že nás Bůh miluje, ale že každému z nás svěřil také poslání, jedinečné povolání, a že Jej objevíme do té míry, v níž se dáváme druhým, konkrétním lidem,“ uvedl dále Svatý otec.

Mše svatá na tokijském stadiónu

Odpolední program zahájil papež František na zcela zaplněném baseballovém stadionu, kde latinsky sloužil mši svatou za dar lidského života (ve shodě s tématem japonské části apoštolské cesty, které vyzývá k ochraně veškerého bytí). Mezi více než padesáti tisíci účastníky byli kromě japonských a zahraničních katolíků rovněž buddhisté a šintoisté.

Ve španělsky pronesené homilii Svatý otec popsal sociální izolovanost a ztrátu životního smyslu u mnoha lidí žijících v japonské ekonomicky rozvinuté společnosti, kde sebevraždy jsou první příčinou úmrtí v řadách mládeže. Hovořil o začarovaném kruhu, v němž přehnané nároky na výkonnost vedou do stále větší úzkosti, a o vnitřní prázdnotě, plynoucí ze spotřeby jako jediného hodnotového měřítka.

Ježíšova výzva, abychom se neznepokojovali a důvěřovali, pak působí jako hojivý balzám, podotkl Petrův nástupce a dodal: „Pán nám neříká, že základní potřeby jako jídlo a oděv nejsou potřebné; spíše nás vybízí, abychom přehodnotili svá každodenní rozhodnutí a nezůstávali uvězněni či izolováni v touze po úspěchu za každou cenu, včetně života. Zesvětštělé postoje, bažící pouze po vlastním zisku či prospěchu v tomto světě, a sobectví, nárokující si individuální štěstí, nás ve skutečnosti nenápadně skličují a zotročují a kromě toho překážejí rozvoji opravdu harmonické a lidské společnosti. Opakem izolovaného, odděleného, ba dušeného ´já´ může být jedině společné, slavené a sdílené ´my´.“

„Svět, plný života a krásy, je totiž především podivuhodný dar Stvořitele, a také svou svobodu máme přijmout jako milost. Veškerá krása a dobrota nám je nabízena, abychom ji mohli sdílet a zpřístupňovat druhým, nikoli jako majitelé či páni, nýbrž jako účastníci téhož stvořitelského snu. Péči o vlastní život a vztahy k přírodě nelze oddělit od bratrství, spravedlnosti a věrnosti ve vztahu k druhým,“ připomenul dále Svatý otec.

„Proto jsme jako křesťanské společenství povoláni chránit každý život a dosvědčovat moudře a odvážně postoj nezištnosti a soucitu, šlechetnosti a naslouchání, stylem, který je schopen zahrnovat a přijímat život takový, jaký je (...), neboť pro křesťana je jediným možným kritériem posuzování každého člověka a každé situace Otcův soucit se všemi Jeho dětmi,“ zdůraznil papež ve své homilii a tokijský arcibiskup Tarcisio Isao Kikuchi k tomu na závěr mše svaté dodal, že japonští katolíci musí vyvinout veškerou snahu o obranu života ve společnosti, kde se lidská důstojnost pošlapává a mnozí lidé jsou vystaveni ohrožení života, aniž by je kdokoli chápal či jim pomohl v jejich osamělosti.

Setkání s předsedou vlády a politickými představiteli

Ve večerních hodinách se Petrův nástupce vydal do sídla japonské vlády v tokijské čtvrti Kantei. Po soukromé schůzce s premiérem Šinzém Abem promluvil Svatý otec k veřejným představitelům a diplomatickému sboru a bilancoval témata svého japonského pobytu. Nejprve však upozornil na dlouholeté kulturní a diplomatické vztahy mezi Svatým stolcem a Japonským královstvím, počínaje téměř desetiletým pobytem jednoho z prvních misionářů, italského jezuity Alessandra Valignana (1579).

Svatý otec zdůraznil motto své návštěvy „Chránit každý život“, tj. uznávat jeho nezadatelnou důstojnost a důležitost prokazovat solidaritu a podporu našim bratrům a sestrám v jakékoli nouzi, a dále varoval před opakováním atomových explozí z Hirošimy a Nagasaki. „Jsem přesvědčen, že nukleární otázku je nutno řešit multilaterálně za podpory politických a institucionálních procesů schopných vytvořit širší mezinárodní konsenzus a postup,“ zdůraznil. 

V závěru na typickém obrazu třešňového květu (sakura) vykreslil křehkost našeho společného domu, vystaveného nejenom přírodním pohromám, ale také chamtivosti, vykořisťování a devastaci uskutečňovanými lidskou rukou, a vybídl zejména k pozornosti vůči mladým lidem a volbě humánní ekologie.

Návštěva jezuitské univerzity Sophia

Poslední den v Japonsku věnoval papež František dnes dopoledne návštěvě jezuitské univerzity Sophia, kde nejprve slavil se členy Tovaryšstva Ježíšova mši svatou. Po snídani v jezuitském kolegiu pak navštívil řeholní dům pro staré a nemocné kněze a řeholní bratry.

Posledním bodem návštěvy bylo setkání se studenty této první katolické univerzity v Japonsku, založené v roce 1913. Přestože jsou křesťané v Japonsku v menšině, je jejich přítomnost v této zemi pociťována. V zemi, kde mnoho mučedníků vydalo „svědectví o své víře“ a kde, navzdory důrazu na efektivitu a pořádek, lze vnímat „hlubokou touhu vytvořit stále více lidskou, soucitnou a milosrdnou společnost“.

„Studijní centra musí udržovat svou autonomii a svobodu,“ řekl papež a dodal, že „v takovéto soutěživé a na technologie zaměřené společnosti, jakou je současné Japonsko, by tato univerzita měla být nejen centrem formování intelektu, ale také místem, kde se může utvářet lepší společnost a nadějeplnější budoucnost.“

Po slavnostním rozloučení na letišti v Tokiu se papež vydal na zpáteční cestu do Říma, kde byl měl přistát kolem 17 hodiny. Trasa papežského speciálu povede také nad územím České republiky.

^{(Zdroj: Vatican News, Tiskové středisko Svatého stolce)}