Pravidelná středeční audience byla opět přenášena z knihovny Apoštolského paláce nad Svatopetrským náměstím. Během přímého televizního přenosu pokračoval papež František v cyklu katechezí věnovaném modlitbě na základě textu z knihy Geneze (Gn 32,25-30), jež podává epizodu ze života starozákonního patriarchy Jákoba.
Svatý otec představil Jákoba jako „muže, který se o sebe uměl postarat a svým důvtipem dokázal získat vše, co si přál“, což bychom mohli také nazvat „soběstačným“ člověkem, který získává to, po čem touží svou vlastní vynalézavostí. „Bible vypráví o svízelném vztahu Jakuba s jeho sourozencem Ezauem“ od samého začátku, je to rivalita, která se nikdy nepřekoná.
Ale i když je Jákob mladším z bratrů, „podaří se mu, díky podvodům, vyloudit na otci Izákovi požehnání, patřící prvorozenému. Je to první z dlouhé řady lstí, kterých byl tento bezskrupulózní muž schopen“ dodal papež František.
I přes to, že byl Jákob nucen před svým bratrem uprchnout, stal se z něj schopný podnikatel a uzavřel slibné manželství. „Něco však postrádá. Chybí mu živý vztah k vlastním kořenům. Jednoho dne pocítil volání domova, svého rodiště, kde dosud žil Ezau, bratr, se kterým nikdy nevycházel dobře“ připomněl papež František.
Když Jákob dorazí do poslední fáze své cesty zpět do rodného kraje, zastaví se a přemýšlí, co ho čeká po jeho návratu. Právě zde, zatímco přemýšlí o setkání se svým bratrem Ezauem, které ho čeká, ho „znenadání kdosi neznámý napadne a začne s ním bojovat.“
Na citaci z Katechismu papež vysvětlil, že „duchovní tradice církve viděla v tomto vyprávění symbol modlitby jako boje víry a vítězství vytrvalosti“ (KKC, 2573).
Po celonočním zápasu je Jákob konečně přemožen, když mu jeho soupeř vykloubí kyčel. Onen tajemný protivník se posléze zeptá na jeho jméno a řekne mu: „Už se nebudeš jmenovat Jákob – už nebudeš mužem, který nejedná zpříma, změní mu jméno, život i postoj. Říká mu, budeš se jmenovat - Izrael, protože jsi projevil sílu vůči Bohu i lidem a obstál jsi“ (Gn 32,29). Protivník Jákobovi odmítá sdělit své jméno a místo toho mu požehná a tím Jákob pochopí, že se setkal s Bohem tzv. „tváří v tvář.“
Papež František vysvětlil, že „zápas s Bohem je metaforou k modlitbě.“ Jákobovi, kterému se vždy dařilo v životě všeho dosáhnout vlastním úsilím, se připomíná, že je „smrtelníkem, který se třese a bojí“. Je to poprvé, kdy Jákob nemá situaci ve svých rukou a nemá nic jiného než svoji zranitelnost a bezmoc, kterou by Bohu mohl nabídnout. A právě tehdy je konečně schopen přijmout „požehnání, s nímž přibelhá do zaslíbené země: zranitelný a zraněný, avšak s novým srdcem.“
Jak řekl Svatý otec: „Všichni máme nějaké noční setkání s Bohem, nějakou noc, temnotu, chvíle hříchu a dezorientace ve svém životě. Vždycky tam dochází k setkání s Bohem. On nás překvapí ve chvíli, kdy se nenadějeme a jsme nuceni být opravdu sami. Oné noci si v zápase s neznámým uvědomíme, že jsme pouze ubozí lidé a dovolím si říci: ubožáci. Avšak právě tehdy, kdy se cítím ubožákem, není třeba se bát, protože v té chvíli nám Bůh dá nové jméno, které obsáhne celý náš život, změní srdce a udělí nám požehnání, vyhrazené tomu, kdo se od Něho nechá proměnit.
Toto je tedy hezká pozvánka, abychom se nechali Bohem proměnit. On ví, jak to učinit, protože každého z nás zná.
„Pane, Ty mne znáš“ – můžeme mu říci každý – „Ty mne znáš, Pane, proměň mne.“
Zdroj: Vatican News, překlad Milan Glaser