Katolický týdeník: Mniši vaří pivo odjakživa

Pivovarnictví je s kláštery spjato od samého počátku řeholního života. Pro mnichy (a nejen pro ně) bylo pivo nápojem, který díky převaření neobsahoval nebezpečné bakterie a byl i zdrojem výživy, zvláště v době postu. Řada klášterních pivovarů přetrvala dodnes nebo byla obnovena a o jejich produkty je velký zájem.

Dobré jméno mají především belgická klášterní piva, nejznámější z nich jsou trapistická. Ale ani české klášterní pivovary nezůstávají pozadu. Zaměřili jsme se na nejstarší z nich – břevnovský a dva církevní – litoměřický a neratovský. Pivo se ale vaří také v Klášteře Želiv, na Strahově či v Předklášteří. Jejich novodobá historie spadá do posledních let – například neratovský „benjamínek“ vaří pivo teprve tři roky.

Pivo se prodává už tisíce let, první zmínky pocházejí již z doby 2 500 let před Kristem ze starověké Mezopotámie. První záznamy o vaření piva mnichy se pak datují do 5. století. Jejich pivo brzy získalo velkou oblibu. V době největšího rozmachu vařilo v Evropě pivo na 600 klášterů. Mniši ho využívali nejen pro svou potřebu a napojení poutníků, ale větší kláštery i jako zdroj příjmu. Některé kláštery vařily dokonce tři druhy piva – jeden pro sebe, druhý na prodej a třetí pro chudé.

Obnovená tradice

V českých zemích začali vařit pivo nejprve benediktini, první pivovar založili roku 993 na pražském Břevnově. V roce 1140 se k nim připojili i premonstráti z nedalekého Strahova. V obou případech byla tradice přerušena, ale zároveň v posledních dvaceti letech obnovena. Strahovské pivo je znovu k dostání od roku 2000, břevnovské od roku 2012.

Kromě Česka jsou „pivními velmocemi“ Belgie či Německo, poznat je to i v klášterních pivech. V Německu je celá řada především benediktinských pivovarů, Belgie je zase spojená spíše s pivy trapistickými. Osm trapistických opatství (šest belgických, jedno německé a jedno nizozemské) dokonce v roce 1997 založilo Mezinárodní trapistickou asociaci (ITA), aby společně propagovala pivo a ochránila značku trapistické pivo před soukromými společnostmi, které nejsou spojené s kláštery. Podmínkou používání ochranné známky je vaření piva v prostorách kláštera pod dohledem mnichů a také to, že finance z prodeje musí být použity pouze pro potřeby kláštera nebo na pomoc chudým. Asociace dnes uznává jedenáct trapistických pivovarů, kromě Belgie jsou i v Itálii, USA nebo Rakousku.

České klášterní a církevní pivovary vaří především spodně kvašená piva, nejčastěji ležáky plzeňského typu. Svrchně kvašené speciály (např. Ale či IPA) tvoří jen menší část produkce. Naproti tomu belgická klášterní piva, především ta trapistická, jsou v pivním světě svým vlastním druhem. Jde o silnější svrchně kvašená piva, pro jejichž výrobu se často používá několik druhů sladu. Proces jejich výroby je delší a nákladnější, čemuž odpovídá i jejich cena.

TOMÁŠ KUTIL

Více lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne

Cyklopouť za Turínským plátnem

Cyklopoutníci si navzdory koronaviru poradili. V tomto vydání přibližujeme několik jejich cest. Ta největší mířila za Turínským plátnem – nevedla ale Turína, nýbrž do Broumova, kde je jedna z nejzdařilejších kopií. Na tisíc pět set kilometrů dlouhou pouť se vydalo také několik cyklistů z plzeňské diecéze.

Fortna není jen brána do kláštera

Prostory kláštera Fortna na pražských Hradčanech s jedním z nejmalebnějších výhledů na stověžatou matku měst budou napříště sloužit nejen katolíkům.

Od Lampedusy k pandemii

Po sedmi letech od papežovy návštěvy jihoitalské Lampedusy se jeho výzva, abychom si byli všichni bratry, jeví ještě naléhavěji. Pandemická doba ukázala, že se nezachráníme sami. Přinášíme překlad komentáře Alessandra Gisottiho, zástupce ředitele vatikánských médií.

Kluky se rodíme, muži se stáváme

Slovenský univerzitní kaplan P. Juraj Sedláček  důvěrně zná vztah mezi otci a syny a čerpá přitom z bohaté pastorační praxe a psychologie.

Připravujeme: VYLÉTÁNÍ Z HNÍZDA

Náročné období pro rodiče i jejich potomky: opouštění domova.