Třetí den v Iráku věnoval papež František obětem války

Papežská návštěva Iráku dnes pokračovala modlitbou za oběti války ve zničeném ninivském městě Mosulu, polední modlitbou v katedrále v Karakoši a mší na stadionu v Irbílu.

Dnes ráno papež František přiletěl z Bagdádu do Irbílu v Autonomní oblasti iráckého Kurdistánu, kde se nejprve přímo na letišti setkal místním prezidentem a premiérem a jejich spolupracovníky. Poté odletěl vrtulníkem do asi 90 km vzdáleného Mosulu, administrativního centra oblasti Ninive, kde ho přivítal mosulský arcibiskup. Dopoledne papež vedl na Kostelním náměstí ve městě Hosh al-Bieaa modlitbu za válečné oběti. Všechny čtyři kostely na tomto náměstí, syrsko-katolický, arménsko-pravoslavný, syrsko-pravoslavný i chaldejský, byly zničeny teroristickými útoky v letech 2014-2017.

K modlitbě v italštině a arabštině za válečné oběti si papež nasadil štólu a nejprve vyslovil tři věty, které modlitbu uvádějí:

Než  se budeme modlit za všechny oběti války zde v Mosulu, v Iráku i na celém Středním východě, chtěl bych s vámi sdílet tři myšlenky:

Jestliže je Bůh Bohem života – a to On je -, pak je pro nás nepřístupné zabít bližního v Jeho jménu.

Jestliže je Bůh Bohem míru – a to On je -, pak je pro nás nepřístupné vést válku v Jeho jménu.

Jestliže je Bůh Bohem lásky – a to On je -, pak je pro nás nepřístupné nenávidět bližního v Jeho jménu.

A nyní se modleme za všechny oběti války, aby jim všemohoucí Bůh dal věčný život a nekonečný pokoj, a aby je přijal do své náruče. A prosme také za nás, abychom bez ohledu na náboženskou příslušnost mohli žít v harmonii a míru, protože víme, že v očích Božích jsme všichni bratři a sestry.

Všemohoucí Bože, který jsi pánem času a dějin. Z lásky jsi stvořil svět a nikdy nepřestáváš žehnat svému stvoření. Bez ohledu na pokušení k násilí a k nespravedlivému zisku doprovázíš své děti svou vlídnou otcovskou láskou.

My, lidé nevděční za tvé dary, jsme v roztržitosti kvůli našim starostem a příliš pozemským ambicím zapomněli na tvou cestu pokoje a harmonie. Uzavřeli jsme se sami do sebe a do svých sobeckých zájmů. Lhostejní k Tobě i k ostatním jsme zahradili cestu k míru. Tak se opakuje to, co slyšel prorok Jonáš v Ninive: Zlo, které lidé páchají, vystupuje až do nebes. Nezvedáme k nebi čisté ruce. Místo toho do nebes znovu stoupá křik nevinné krve.  Obyvatelé Ninive v Jonášově příběhu nakonec uslyšeli hlas Tvého proroka a našli záchranu v obrácení. Svěřujeme Ti Bože oběti lidské nenávisti a také my prosíme o  tvé odpuštění a milost obrácení.

Bože, dva symboly v tomto městě vydávají svědectví lidstva o naší snaze se Ti přiblížit: mešita Al-Nouri se svým minaretem Al Habda a kostel Panny Marie, jehož slavné kostelní hodiny více než sto let připomínají kolemjdoucím, že život je krátký a čas je drahocenný. Nauč nás chápat, že jsi nám svěřil cestu lásky, pokoje a smíření, abychom je uskutečňovali v tom krátkém čase našeho pozemského života. Dej nám pochopit, že jen tak bude možné obnovit toto město a zemi a že jen tak dojdou uzdravení srdce rozervaná bolestí. Pomoz nám neplýtvat časem službou našim egoistickým zájmům, ale využívat ho službě tvé lásky. A když sejdeme z cesty, dej nám uslyšet hlas pravých Božích lidí a včas se napravit, abychom se dále neničili násilím a smrtí.

Svěřujeme ti ty, jejichž život byl ukončen násilnou rukou jejich bratří, a prosíme tě i za ty, kdo svým bližním způsobili zlo: ať se obrátí dotykem tvého milosrdenství.

Odpočinutí věčné dej jim, Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočívají v pokoji. Amen.

Na znamení naděje pak František vypustil na zničeném mosulském náměstí bílou holubici. Po skončení návštěvy Mosulu papež odletěl do Karakoše.

Třetí den v Iráku v obrazech:

Polední modlitba v Karakoši: Schopnost odpouštět a odvaha zápasit

Papež František se dnes na vlastní oči spatřil spoušť, kterou za sebou nechali džihádisté z tzv. Islámského státu. Křesťany, kteří se po pogromech vrátili na ninivskou planinu, vybízel, aby se nedali odradit a pokračovali v díle obnovy. Ve vypáleném kostele v Karakoši připomínal, že klíčovým slovem obnovy a budoucnosti je odpuštění.

Asyrské město Karakoš v severním Iráku, nazývané také aramejským jménem Bakhida, se rozkládá poblíž trosek starověkého Nimrudu a Ninive. Z padesátitisícové populace tvoří křesťané 90 %, proto se o něm mluví často jako o hlavním křesťanském městě Iráku. V roce 2014 se stalo terčem tzv. Islámského státu, jeho bojovníci zničili domy, kostely, knihovnu a další významné budovy. Desetitisíce křesťanů uprchly hledat útočiště v iráckém Kurdistánu. Po osvobození z rukou džihádistů v roce 2016  probíhá rekonstrukce za vydatného přispění mezinárodních křesťanských charitativních organizací. Díky tomu se téměř polovina obyvatel mohla vrátit do svých domovů. Mezi stavby, jejichž rekostrukce právě probíhá, patří také katedrála Neposkvrněného Početí, největší křesťanská stavba na iráckém území, vybudovaná v druhé čtvrtině minulého století, v níž papež pronesl polední modlitbu Anděl Páně.

Ve svém přivítání arcibiskup Youhanna Boutros Moshe připomněl nedávné dramatické kapitoly dějin. Jak řekl, teroristům záleželo na zničení po tisíciletí existující mozaiky etnik a náboženství. Nejen křesťané, ale také představitelé dalších menšin byli vyrváni i s kořeny ze své země a donuceni k útěku. „Mnozí se vrátili do svých zničených a spálených domovů. Jsme hrdi na to, že navzdory hrůzám pronásledování křesťané zůstali věrní neochvějné lásce k evangeliu pokoje a spravedlnosti, po příkladu svých heroických předků,“ řekl arcibiskup spolu s poděkováním za pomoc, kterou v těžké době od církve dostali a díky které se nyní pomalu pozvedají z trosek.

„S velkým zármutkem se rozhlížíme kolem sebe a vidíme znamení destruktivní moci násilí, nenávisti a války (…) Toto naše setkání ukazuje, že terorismus a smrt nemají poslední slovo. Poslední slova patří Bohu a jeho Synu, přemožiteli hříchu a smrti. Také uprostřed ničení způsobeného terorismem a válkou, můžeme očima víry uvidět triumf života nad smrtí,“ zdůraznil papež František ve své promluvě před modlitbou Anděl Páně. Povzbudil křesťany, aby si vzali příklad ze svých otců a matek, kteří jim předali dědictví víry.

„Velké duchovní dědictví, které nám zanechali, ve vás nadále žije. Chopte se tohoto dědictví! Toto dědictví je vaší silou! Nyní nadešla chvíle rekonstrukce a nového začátku, s důvěrou v milost Boha, jenž vede osudy každého člověka a všech národů. Nejste sami! Celá církev je vám nablízku svou modlitbou a konkrétní činorodou láskou. A mnozí vám v této oblasti otevřeli dveře v okamžiku potřeby.“

Papež poukázal na to, že je zapotřebí obnovovat nejen budovy, ale především vztahy. „Vybízím vás, abyste nezapomínali, kým jste a odkud pocházíte! Střežte vztahy, které vás drží pohromadě, střežte své kořeny!“ – apeloval. Přiznal, že v životě bývají chvíle, kdy se víra může zachvět, jako byly temné dny války nebo situace nejistoty spojená se současnou sanitární krizí. „V těchto chvílích pamatujte, že Ježíš vám stojí po boku. Nepřestávejte snít! Nevzdávejte se! Neztrácejte naději!“ vybízel papež. Zmínil mnoho svatých, kteří bdí nad námi, včetně svatých z vedlejších dveří. „Tato země jich má mnoho, je to země mnoha svatých mužů a žen. Nechte se doprovázet k lepší budoucnosti, k budoucnosti naděje,“ vybízel Svatý otec.

Potom navázal na svědectví, která zazněla před jeho promluvou. Paní Doha, matka jednoho z mnoha dětských mučedníků tohoto města, mluvila o nezbytnosti odpuštění ze strany těch, kdo prožili teroristické útoky:

„Odpuštění: to je klíčové slovo. Odpuštění je nutné proto, abychom zůstali v lásce, abychom zůstali křesťané. Cesta k plnému uzdravení může být ještě dlouhá, ale prosím vás, nenechte se odradit. Je potřeba schopnosti odpustit a zároveň odvahy zápasit. Vím, je to velmi těžké. Věříme však, že Bůh může přinést pokoj této zemi. Důvěřujeme v Něho a spolu se všemi lidmi dobré vůle říkáme „ne“ terorismu a zneužívání náboženství.“

Otec Ammar ve svém svědectví připomněl ukrutnosti terorismu a války a děkoval Pánu za to, že podpíral irácké křesťany v dobrých i zlých časech. „Vděčnost se rodí a roste, když si připomínáme Boží dary a přísliby. Vzpomínka na minulost utváří přítomnost a nese nás k budoucnosti,“ poznamenal papež.

„V každé chvíli děkujeme Bohu za jeho dary a prosme ho, aby dopřál pokoj, odpuštění a bratrství této zemi a jejím lidem. Neustávejme v modlitbě za obrácení srdcí a za triumf kultury života, smíření a bratrské lásky, v úctě k rozdílům k různým náboženským tradicím, v úsilí o budování budoucnosti založené na jednotě a spolupráci mezi všemi lidmi dobré vůle.“

Na závěr František dodal, že během přistávání helikoptéry spatřil obnovenou sochu Panny Marie na katedrále Neposkvrněného početí, a dodal, že právě jí svěřil obrodu tohoto města. Připomněl také roli žen ve vytváření pokojné budoucnosti. „Vyobrazení Matky Boží tu bylo zraněno a pošlapáno, avšak její tvář na nás nadále láskyplně hledí. Právě tak to činí matky: těší, pozvedají na duchu, dávají život. A chtěl bych ze srdce poděkovat všem matkám a ženám této země, odvážným ženám, které navzdory svévoli násilí a ranám nadále dávají život,“ řekl papež František a připojil apel na úctu a pozornost k ženám, jejich ochranu a zajištění příležitostí.

Papež František vyjížděl z Karakoše v obrněném voze. Jeho okénko však bylo spuštěné a z místa vedle řidiče zdravil nepřetržitý špalír lidí lemujících cestu ulicemi města, které ochranka jen s námahou držela za bariérami.

Mše v Irbílu: Moudrost kříže

Posledním zastavením na ninivské planině byl Irbíl. Poobědval v tamním semináři sv. Petra, kterým prošli všichni chaldejští kněží a v němž v této chvíli studuje 14 bohoslovců. Odtud se vydal na tamní atletický stadion nesoucí jméno kurdského guvernéra Franse Haririho, zavražděného v roce 2001. V papamobilu pozdravil tisíce lidí na tribunách zaplněných všude, kde to bylo dovoleno - mluvit o sanitárních rozestupech by zde bylo spíše nadsázkou. V homilii mluvil Svatý otec o moudrosti kříže:

„Jak snadné je upadnout do léčky, která nám vemlouvá, že musíme druhým ukázat, že jsme silnější, že jsme moudřejší… Do léčky, jež vede k vytváření pozemských model, které by nám zajistily bezpečí… (srov. Ex 20,3-5). Ve skutečnosti je tomu obráceně, my všichni potřebujeme Boží moc a moudrost, která se zjevila v Ježíši na kříži. On na Kalvárii obětoval Otci rány, kterými jsme my byli uzdraveni (srov. 1 Pt 2,24). Tady v Iráku, kolik vašich bratří a sester, přátel a spoluobčanů nese zranění z války a násilí, zranění viditelná i neviditelná! Jsme v pokušení reagovat na tyto a další bolestné skutečnosti lidskou silou, lidskou moudrostí. Ježíš nám však ukazuje cestu Boží, cestu, kterou kráčel o sám a na kterou nás volá k následování.“

Ježíš osvobozuje od chápání víry a společenství způsobem, který rozděluje, posiluje nás, abychom odolávali pokušení pomsty vedoucí do nekonečné spirály odvety, zdůrazňoval dále František. Jak píše sv. Pavel, co „pošetilá Boží věc je moudřejší než lidé a slabá Boží věc je silnější než lidé,“ ukazoval papež komunitě zdrcené válkou k úhelným kamenům paradoxu křesťanství. 

„Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej zase postavím” (Jan 2, 19). Mluvil o chrámu svého těla, a tedy také o své církvi. Pán slibuje, že nás silou svého vzkříšení může nechat povstat z trosek způsobených nespravedlností, roztržkami a nenávistí. Je to příslib, který slavíme v této eucharistii. Očima víry rozpoznáváme přítomnost ukřižovaného a vzkříšeného Pána mezi námi, učíme se přijímat jeho osvobozující moudrost, spočinout v ranách a najít uzdravení a sílu pro službu jeho Království, které vstupuje do našeho světa. Jeho ranami jsme uzdraveni (srov. 1 Pt 2,24), v jeho ranách, drazí bratři a sestry, nacházíme balzám jeho milosrdné lásky, neboť On, Dobrý Samaritán lidstva, chce pomazat každou ránu, uzdravit každou bolestnou vzpomínku a inspirovat budoucnost míru a bratrství v této zemi.“

Na závěr papež poděkoval místní církvi za to, že hlásá „tuto úžasnou moudrost kříže, šíří Kristovo mislosrdenství a odpuštění“.

„Je to jeden z důvodů, které mne vedly k tomu, abych putoval mezi vás, abych vám poděkoval a upevnil ve víře a ve svědectví. Dnes mohu vidět a rukou se dotknout skutečnosti, že církev v Iráku je živá a působí v tomto svatém a věrném lidu,“ dodal na závěr papež František.

Z Irbílu se papež František vrátil letecky do Bagdádu, kde přenocuje na apoštolské nunciatuře, a zítra dopoledne se vrátí ro Říma.

_{Zdroj: Vatican News}