Nového patrona mají od minulé neděle právníci a soudci. Je jím Sicilan Rosario Livatino, kterého pro jeho důslednou službu spravedlnosti zastřelila mafie Stidda v září 1990.
Beatifikační slavnosti v sicilském Agrigentu – kde Livatino působil jako soudce a kde také zemřel – předsedal prefekt Kongregace pro kauzy svatých kardinál Marcello Semeraro a živě ji přenášela tamní veřejnoprávní televize. Podle Vatikánu je Livatino vůbec prvním blahořečeným soudcem.
„Krátký život soudce Livatina (když byl zavražděn, nebylo mu ani 38 let) se vyznačoval každodenními skutky v duchu evangelia: krásným vztahem ke stárnoucím rodičům a vytrvalým úsilím při plnění pracovních povinností, při kterých ctil důstojnost druhých a snažil se vnést do zákonů duši,“ popsal dříve soudcovu osobnost pro Vatikánský rozhlas jeho rodný bratr a kněz Giuseppe Livatino, který je postulátorem jeho kauzy. „Byl si vědom, že při tak delikátním úkolu, jakým je soudit druhé, nelze zapomínat, že před námi stojí člověk. Dokázal dobře rozlišovat mezi trestným činem a viníkem,“ doplnil don Giuseppe Livatino.
Podle pamětníků měl soudce například ve zvyku na konci výslechu podat obžalovanému ruku či osobně zanesl odsouzenému do věznice propouštěcí dekret, protože jeho trest vypršel ve sváteční den. „Když jde o svobodu člověka, neexistuje volno,“ měl tehdy říci personálu. Jeden z jeho někdejších kolegů zase ve Vatikánském rozhlase připomněl: „Vynášení soudů mělo z jeho pohledu jediný rozměr – zjednat spravedlnost. Jistý mafiánský boss byl jednoho dne smrtelně zraněn při vyřizování účtů. Karabiníkovi, který jásal nad mrtvým tělem, Livatino řekl: ‚Tváří v tvář smrti se věřící člověk modlí, a kdo víru nemá, ten mlčí.‘“
Je stále u mě
Absolvent právnické fakulty v Palermu Livatino nastoupil na prokuraturu roku 1978, od následujícího roku pracoval na soudě v Agrigentu. Jeho kariéra připadla na období, kdy se na Sicílii rozhořel konflikt mezi zločineckými gangy. Livatino se věnoval mj. boji proti korupci a nejednou se mu podařilo poslat do vězení vysoce postavené členy těchto mafií nebo jim zabavit majetek. Čelil za to řadě výhrůžek, stejně jako jeho rodiče. Podle svědků mohl požádat o přeložení na bezpečnější místo, ale nevyužil toho. Odmítl i nabízenou ochranku. „Nemohu do svého osudu vtáhnout otce rodin,“ zdůvodnil prý podle dona Giuseppa.
Ráno 21. září 1990 jel autem do práce, před Agrigentem jej zastavil jiný automobil a čtyři mladíci jej začali ohrožovat zbraněmi. „Picciotti, co jsem vám udělal?“ řekl prý, když na něj vystřelili. „Picciotti“ jsou v hantýrce nejnižší „pěšáci“ mafie, určení ke špinavé práci. Jeden z vrahů Domenico Pace, odsouzený k doživotnímu vězení, zaslal po šestadvaceti letech dopis papeži a příbuzným zavražděného soudce a poprosil o odpuštění.
ALENA SCHEINOSTOVÁ
Pokračování lze nalézt spolu s dalšími články na www.katyd.cz, kde je v době pandemie ke čtení celé vydání.
Na konci května uplyne 300 let od blahořečení sv. Jana Nepomuckého. Slavit se bude nejen v jeho rodném Nepomuku.
Desítky duchovních různých církví se 8. května připojily k Deklaraci smíření v Praze na Bílé hoře, kde se před 400 lety odehrála známá bitva.
Šest dní po atentátu na papeže Jana Pavla II. v květnu 1981 napsal pro redakci tehdejších katolických novin „reportážní dopis“ přímo z dějiště, náměstí sv. Petra ve Vatikánu, kardinál František Tomášek.
Publicista, pedagog, skaut, mediální analytik, člen redakční rady Perspektiv KT Jiří Zajíc slaví sedmdesátiny. Některé své životní role a postřehy přibližuje v rozhovoru.
Připravujeme: ANTONÍN CYRIL STOJAN
Kandidát blahořečení a desátý olomoucký arcibiskup se narodil před 170 lety: 22. května 1851. Před sto lety byl také vysvěcen na biskupa.