Papež František: Bůh přebývá mezi námi, řekněme mu o problémech naší doby

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelium dnešní liturgie nám předkládá nádhernou větu, kterou se vždy modlíme při modlitbě Anděl Páně a která nám sama o sobě odhaluje smysl Vánoc. Říká: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi' (J 1,14). Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že tato slova obsahují paradox. Spojují dvě protikladné skutečnosti: Slovo a tělo. 'Slovo' naznačuje, že Ježíš je věčné Slovo Otce, nekonečné Slovo, které vždy existovalo, dříve než všechny stvořené věci; 'tělo' naproti tomu označuje právě naši realitu, realitu stvořenou, křehkou, omezenou, smrtelnou. Před Ježíšem existovaly dva oddělené světy: nebe proti zemi, nekonečno proti konečnu, duch proti hmotě. A v Prologu Janova evangelia je další protiklad, další dvojice: slovo – tělo je první dvojice; druhou dvojicí je světlo a tma (srov. v. 5). Ježíš je Boží světlo, které vstoupilo do temnoty světa. Světlo a tma. Bůh je světlo: v něm není žádná nezřetelnost; v nás je naopak mnoho šera. Nyní se v Ježíši setkává světlo a tma: svatost a vina, milost a hřích. Ježíš, Ježíšovo vtělení je právě místem setkání, setkání mezi Bohem a člověkem, setkání mezi milostí a hříchem.

Co chce evangelium těmito polaritami oznámit? Úžasnou věc: Boží způsob jednání. Tváří v tvář naší křehkosti Pán neustupuje. Nezůstává ve své požehnané věčnosti a ve svém nekonečném světle, ale přibližuje se, stává se tělem, sestupuje do temnot, obývá země, které jsou mu cizí. A proč to Bůh dělá? Proč k nám přichází? Dělá to proto, že se nesmířil s tím, že můžeme sejít z cesty, když se od něj vzdálíme, vzdálíme se od věčnosti, vzdálíme se od světla. To je Boží dílo: přijít mezi nás. Pokud se považujeme za nehodné, nezastaví ho to: přijde. Pokud ho odmítneme, neunaví se nás hledat. Pokud nejsme připraveni a ochotni ho přijmout, on přesto raději přijde. A když mu zavřeme dveře před nosem, čeká. On je dobrý pastýř. A nejkrásnější obraz Dobrého pastýře? Slovo, které se stalo tělem, aby sdílelo naše životy. Ježíš je dobrý pastýř, který nás přichází hledat tam, kde jsme: v našich problémech, v naší bídě... Přichází právě tam.

Drazí bratři a sestry, často si od Boha udržujeme odstup, protože si myslíme, že ho nejsme hodni z různých důvodů. A to je pravda. Vánoce nás však vyzývají, abychom se na věci dívali z jeho pohledu. Bůh se touží vtělit. Zdá-li se vám vaše srdce příliš znečištěné zlem, zdá-li se vám neuspořádané, neuzavírejte se, nebojte se: on přichází. Vzpomeňte si na betlémskou stáj. Ježíš se narodil tam, v té chudobě, aby vám řekl, že se nebojí navštívit vaše srdce, žít život, který je nepořádný. Toto je to slovo: přebývat. Sloveso přebývat je v dnešním evangeliu použito k označení této skutečnosti: vyjadřuje naprosté sdílení, velkou intimitu. A to je to, co Bůh chce: chce s námi přebývat, chce přebývat v nás, nezůstávat daleko.

A já se ptám sebe, vás i všech ostatních: chceme mu udělat místo? Slovy ano. Nikdo neřekne: „Já ne!' Ano. Ale konkrétně? Možná existují aspekty života, které si necháváme pro sebe, které jsou výlučné, nebo vnitřní místa, kam se bojíme, že by mohlo vstoupit evangelium, kam nechceme Boha pustit. Dnes vás vyzývám, abyste byli konkrétní. Jaké vnitřní věci se podle mého názoru Bohu nelíbí? Jaký je prostor, o kterém si myslím, že je jen pro mě a nechci, aby sem přišel Bůh? Každý z nás ať je konkrétní a odpoví na tuto otázku. „Ano, ano, chtěl bych, aby Ježíš přišel, ale tohle, ať se toho nedotýká; a tohoto ne a ještě tamtoho...' Každý má svůj hřích – pojmenujme ho. On se nebojí našich hříchů: přišel nás uzdravit. Ukažme mu to, ukažme mu hřích. Buďme stateční, řekněme: „Ale, Pane, jsem v této situaci, avšak nechci se změnit. Ale ty, prosím, neodcházej příliš daleko.' To je dobrá modlitba. Buďme dnes upřímní.

V těchto vánočních dnech bude dobré, abychom Pána přivítali právě takto. Jak? Například tím, že se zastavíme před jesličkami, protože to ukazuje, že Ježíš přichází do všech našich konkrétních, obyčejných životů, kde se nám nedaří, kde je mnoho problémů: některé jsou naší vinou, jiné vinou druhých. A Ježíš přichází: pastýři těžce pracují, vidíme tam pastýře, Herodes ohrožuje nevinné, velká chudoba... Ale uprostřed toho všeho, uprostřed tolika problémů – a také uprostřed našich problémů – je Bůh. Bůh, který chce s námi přebývat. A čeká, až mu představíme naši situaci, to, co prožíváme. Před betlémem tedy mluvme s Ježíšem o našich konkrétních situacích. Pozvěme ho oficiálně do svého života, zvláště do temných oblastí: „Podívej, Pane, tam není světlo, elektřina tam nevede, ale prosím, nedotýkej se mě tam, protože se mi nechce z této situace odejít.' Ať se nám to podaří. Mluvte jasně a konkrétně. Temná místa, naše 'vnitřní stáje': každý z nás je má. A také mu nebojácně vyprávějme o společenských a církevních problémech naší doby, dokonce i o osobních problémech, dokonce i o těch nejošklivějších: Bůh rád přebývá v naší stáji.

Kéž nám Matka Boží, v níž se Slovo stalo tělem, pomáhá pěstovat větší důvěrnost s Pánem.

_{Zdroj: Vatican News, česká sekce}