Papež František: Ignorovat člověka znamená ignorovat Boha

Miluj svého bližního, jako sám sebe. Ale kdo je pro mne tím bližním? Na to se ptal papež František během pravidelné středeční generální audience 27. dubna 2016 na Svatopetrském náměstí.

František ve své katechezi vyšel z podobenství o milosrdném Samaritánovi, který se jako jediný zastavil u zbitého, okradeného a umírajícího člověka ležícího na cestě, a postaral se o něho. Ježíš tímto příběhem odpovídá učiteli Zákona na otázku, co má dělat pro dosáhnutí věčného života, a doplňuje to jasným přikázáním:  „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe. To dělej a budeš žít.“ (srov. Lk 10,25-37)

Kdo je ale tím ‚bližním‘? To je často kladená otázka, konstatoval papež, se snahou nalézt jasnou hranici mezi bližním a ne-bližním. Ježíš se však tímto způsobem neptá. Bližním se pro každého stává ten, kterému je v daném okamžiku třeba být na blízku: „nejde o to klasifikovat druhé, aby se zjistilo, kdo je bližní a kdo nikoli. Ty se můžeš stát bližním komukoli, když potkáš někoho, kdo se octil v nouzi; to znamená, máš-li schopnost soucítit s druhým,“ vysvětlil František.

Lidé si svoji lhostejnost k potřebám druhých umí často i sami pro sebe dobře ospravedlnit. Papež k tomu uvedl příklady dvou dalších postav z příběhu, kněze a levity, kteří zanechali člověka na cestě bez pomoci: „Kněz možná sledoval hodiny a říkal si: ‚Přijdu pozdě na bohoslužbu‘. A druhý si řekl: ‚Nevím, zda podle Zákona mohu, protože je tam krev a stal bych se nečistým...‘. Jdou tedy svojí cestou a nepřiblíží se.“

I sebevznešenější činnost pak může skrývat falešný základ, varoval František: 'Podobenství nám tu nabízí ponaučení: není automatické, že ten, kdo pravidelně chodí do Božího chrámu a zná Boží milosrdenství, dovede mít rád bližního. Není to automatické! Můžeš znát celou Bibli, můžeš znát liturgické rubriky a poznat celou teologii, ale z poznání neplyne automaticky láska. Láska má svoji cestu. Je zapotřebí inteligence, ale i něčeho víc...“

A pokračoval: „Kněz a levita jej vidí, ale ignorují; spatří jej, ale nepostarají se o něho. Neexistuje však opravdová bohoslužba, pokud se nepřenáší do služby bližnímu. Nikdy nezapomeňme: tváří v tvář utrpení množství lidí vyčerpaných hladem, násilím a nespravedlnostmi, nemůžeme zůstat diváky. Ignorovat utrpení člověka znamená ignorovat Boha! Pokud se nepřiblížím člověku, muži, ženě, dítěti či starci, kteří trpí, nepřiblížím se Bohu.“

Vzorem pro jednání každého křesťana je tak postava Samaritána, zprvu sice podceňovaného, ale toho, který i přes všechny povinnosti či spěch rozpoznal „svého“ bližního, přesně podle Ježíšových slov.

Soucit je tím klíčem pro rozpoznání bližního. Soucit je to, co „sladilo srdce Samaritána se srdcem samotného Boha,“ shrnul papež František.

Celé znění papežovy katecheze naleznete na stránkách Rádio Vaticana. 

_{(Zdroj: Rádio Vaticana; foto: Daniel Ibanez / CNA)}