Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
29. 6. 2016, 11.30
Na Krétě skončil 26. června sněm, kterého se účastnilo deset pravoslavných církví. Událost připravovaná pět desítek let měla být prvním koncilem všech pravoslavných církví po tisíci letech.
Foto: Jeruzalémský patriarcha Teofil III., Beautiful Faces of Berlin, CC BY-NC-ND
„Napsali jsme stránku dějin,“ prohlásil ekumenický patriarcha Bartoloměj I. v závěru prací pravoslavného koncilu. Ve dnech 19. – 26. června se čelní představitelé deseti pravoslavných církví sešli na Krétě, aby zde diskutovali otázky spojené s církví, jejím posláním ve světě i dialogem s jinými církvemi. Přítomní se rozhodli svolávat koncil každých 7/10 let. Z celkových 14 autokefálních pravoslavných církví nakonec 4 odřekly účast (ruská, gruzínská, bulharská a antiošská).
Během sněmu byly publikovány důležité dokumenty na rozličná témata. Závěrečnými texty jsou pak encyklika a kratší poselství, které představuje některá hlavní témata.
Mezi mnoha otázkami řešenými na Krétě vystupuje otázka jednoty církve. „Hlavní prioritou svatého a velkého koncilu bylo vyhlášení jednoty pravoslavných církví,“ píše se v závěrečném poselství. „Pravoslavná církev vyjadřuje svou jednotu a katolicitu v koncilu. Její konciliarita formuje její organizaci a způsob rozhodování a určuje její osud. Autokefální pravoslavné církve nejsou federací církví, nýbrž jednou, svatou, katolickou a apoštolskou církví.“
Závěrečné poselství klade velký důraz na dialog s jinými křesťanskými církvemi. Ten je odůvodněn především vydáním „svědectví pravdě a apoštolské víře“, aby mohli ostatní křesťané poznat pravoslavnou tradici a víru. Dialog zároveň nikdy nesmí obsahovat kompromisy v otázkách víry.
V současné době dochází k „explozi fundamentalismu, kterou lze pozorovat v různých náboženských tradicích, je výrazem chorobné zbožnosti“, píše se dále v poselství. K vzájemné důvěře, míru a smíření významně přispívá „střízlivý mezináboženský dialog“.
„Olej náboženské zkušenosti musí být používán k léčení ran, nikoliv k zapalování ohně ozbrojených konfliktů,“ uvádějí církevní představitelé, kteří odsuzují současné zločiny, které se páchají v ozbrojených oblastech.
Účastníci koncilu také vyzývají politické představitele k ochraně křesťanů i všech lidí na Blízkém východě, „kteří mají nezcizitelné právo zůstat ve svých zemích jako občané se stejnými právy“. Vyzývají také k ukončení vojenského konfliktu a zajištění, aby se mohli uprchlíci vrátit do svých domovů.
„Obzvláště vyzýváme ty, kdo mají moc, ať jednali tak, aby mír a spravedlnost převládly v zemích původu uprchlíků. Naléháme na civilní autority, občany a pravoslavné křesťany v zemích, kam pronásledovaní utíkají, aby jim nadále poskytovali pomoc až na hranice nebo dokonce za hranici svých možností,“ píší náboženští představitelé.
Pravoslavná církev v poselství uvádí, že manželství je „láskyplným vztahem muže a ženy jakožto Velkého tajemství Krista a církve“. Rodina, která pramení z tohoto pojetí, je „jedinou garancí výchovy dětí, domácí církví“.
Církevní představitelé také podtrhují význam asketismu a sebezáporu v křesťanském životě.
Velký prostor je v koncilních dokumentech věnovaný otázkám ochrany životního prostředí. „Současná ekologická krize má zjevně duchovní a etické příčiny. Její kořeny jsou spojeny s chtivostí, lakomstvím a egoismem, který vedl k nerozvážnému využívání přírodních zdrojů, plněním atmosféry škodlivým znečištěním a ke klimatickým změnám,“ píše se v závěrečném poselství.
Křesťanský postoj vyžaduje pokání, asketismus mysli, který je protilékem na přílišný konzum, a vědomí, že člověk není majitelem stvoření, nýbrž jeho správcem. I příští generace mají právo na zdroje, které dal Bůh lidem.
S tím úzce souvisí otázka ekonomie, která nesmí být nezávislá na základních potřebách lidí a jejich nasměrování k věčnosti. „Pokrok lidstva není spojen pouze s rostoucím životním standardem nebo ekonomickým rozvojem na úkor duchovních hodnot,“ čteme v dokumentu.
Pravoslavná církev nezaujímá stanoviska k vědeckým otázkám. Věda však podle ní nedokáže odpovědět na hlubší otázky po hledání smyslu života a světa. V této perspektivě církev „podporuje bioetiku založenou na křesťanské etice a patristickém učení“. Ačkoliv respektuje svobodu vědeckého bádání, klade důraz na důstojnost člověka a jeho božské určení a varuje před nebezpečími, která mohou přinést jisté vědecké pokroky.
„Pravoslavná církev se neangažuje v politice. Její hlas zůstává odlišný, ale také prorocký, jako zásah ve prospěch dobra člověka. Lidská práva jsou v současnosti středem politiky jako odpověď na společenské a politické krize a otřesy a ve snaze chránit člověka před svévolnou mocí státu“ píší také pravoslavní představitelé. V tomto smyslu také vyzdvihují důležitost svobody náboženství, svědomí a kultu.
(zdroj: Vatican Insider, L´Osservatore Romano, Radio Vaticana)
Tisk
