Milosrdenství není abstraktní slovo, ale životní styl

Papež vedl ve čtvrtek poslední generální audienci před klasickou přestávkou během doby prázdnin. Potrvá až do 3. srpna. V promluvě se ještě krátce vrátil ke své návštěvě Arménie a připomněl svou další cestu do Gruzie a Ázerbájdžánu. Především ale hovořil v kontextu probíhajícího Svatého roku o milosrdenství, nikoliv jako o něčem neuchopitelném a příliš teoretickém, ale jako o velmi konkrétní nabídce v životě každého člověka.

^{Foto: Danny Hammontree / CC BY-NC-ND}

Papež František znovu apeloval na výzvy, které s sebou přináší probíhající Svatý rok milosrdenství. „Milosrdenství není abstraktní slovo, nýbrž životní styl. Člověk může být milosrdný anebo může být nemilosrdný. Je to styl života“ a každý si volí, pro jaký se rozhodne, začal František. Důrazně vysvětlil, že se nejedná o žádné teoretické schéma, jak ho někteří chápou, a těžko ho pak aplikují do svého chování, ale je naopak velmi „konkrétním svědectvím, zavazující vyhrnout si rukávy a mírnit strádání.“

Svatý rok milosrdenství je čas, v němž Bůh volá po „seriózním zpytování svědomí“ vedoucí k aktivní změně v jednání, protože milosrdenství bez skutků, jak řek František, je mrtvé: „Milosrdenství žije svým neustálým dynamismem vycházení naproti potřebám a nouzi těch, kteří duchovně a materiálně strádají. Milosrdenství má oči k vidění, uši ke slyšení, ruce k pozvedání.“

Být milosrdný „od nás vyžaduje zvláštní pozornost, která přivádí k postřehnutí stavu utrpení a nouze, ve kterém se nalézá mnoho bratří a sester. Někdy přecházíme kolem dramatických situací chudoby a zdá se nám, že se nás netýkají; všechno pokračuje jako by se nic nedělo; lhostejnost z nás nakonec činí pokrytce, a aniž si to uvědomíme, vyústí do stavu duchovní letargie, která duši činí necitlivou a život jalovým. Lidé, kteří v životě přecházejí a jdou, aniž by si povšimli nouze druhých, aniž by viděli spousty duchovních a materiálních potřeb, jsou lidé, kteří jsou bez života a nejsou druhým nic platní. Pamatujte si dobře: Kdo nežije, aby sloužil, není k životu,“ upozornil papež František.

Je třeba nepřestat mít před očima to podstatné – Ježíše. Jeho má každý, dle Svatého otce, vyhlížet ve všech hladovějících, vězněných, nemocných, nahých či nezaměstnaných, ve všech osamocených a sklíčených. „Toto jsou skutky, které od nás Ježíš chce. Vidět Ježíše v nich, v těchto lidech. Proč? Protože Ježíš se tak dívá na mne a na nás všechny.“

V závěru se papež František vrátil ke své cestě do Arménie, za níž poděkoval, též místnímu lidu za jeho přijetí. Připomněl také svou cestu do dalších dvou Zakavkazských zemí Gruzie a Ázerbájdžánu, kam se chystá ve dnech 30. září až 2. října 2016, mimo jiné s cílem „povzbuzení naděje a stezek míru“.

_{(zdroj: Radio Vaticana)}