Tomáš Holub k matoucímu restitučnímu komentáři L. Jelínka v Právu

Politolog Lukáš Jelínek napsal pro čtvrteční (11. srpna 2016) Právo komentář Zamčené kostely a apetýt církví, ve kterém se věnuje případu bývalého mateřského kláštera sester františkánek v Moravské Třebové (ač patřil mezi blokovaný majetek, byl převeden na město, a tudíž se ho zatím netýkaly tzv. církevní restituce) a snaze vyhnout se soudnímu sporu. Jak na článek reaguje generální sekretář ČBK Tomáš Holub? Přečtěte si v komentáři pro pondělní vydání stejného listu.

A kdy vyjde článek s titulkem: Sestry za klášter nedostanou finanční náhradu, přesto žádají jen pětinu odhadní ceny?

Ve čtvrtečním (11. srpna) vydání Práva si na straně 6 můžete přečíst komentář politologa Lukáše Jelínka s titulkem: „Zamčené kostely a apetýt církví“. Ačkoli je známo, že na téma tzv. církevních restitucí, kterým se z titulu svých pracovních povinností oba věnujeme, máme rozdílné pohledy, nic to nemění na tom, že si ho i jeho seriózních názorů vážím.

Nemohu ovšem souhlasit s jeho tvrzeními i celkovým vyzněním onoho textu, který mluví o pokusu olomouckých sester františkánek vyjednat smír bez soudních tahanic v „cause“ bývalého moravskotřebovského mateřského kláštera řádu. L. Jelínek nemá pravdu skoro ve všem, o čem píše, takže považuji za potřebné věci uvést na pravou míru.

Město Moravská Třebová se očima návštěvníka o své památky asi zjevně umí postarat, v případě uznávání majetkoprávních principů je to už ale bohužel slabší, o tom se už ve čtvrtečním Právu ale nedočteme... V komentáři se uvádí, že „do bývalého františkánského kláštera před šesti lety Moravská Třebová nastěhovala domov pro seniory“, ale již zde chybí to, že klášter prokazatelně patřil mezi blokovaný historický církevní majetek, za který se neposkytuje tzv. finanční náhrada, neb je určen k vydání v rámci tzv. církevních restitucí. Vydán nebyl, protože se v r. 2010 neoprávněně převedl ze státu na město a sestry se tedy ocitly v situaci, kdy nemají klášter, který je fakticky jejich rodným domovem, ani finanční kompenzaci za něj.

Pan politolog dále uvádí:  „Nedávno Právo informovalo, že začátkem roku se blýsklo na lepší časy. Na stůl byl položen smír v podobě mimosoudního vyrovnání. V jeho rámci radnice přislíbila přispívat na opravu církevních památek. Řeholnice však do smlouvy v bodě investice do oprav natvrdo uvedly patnáct miliónů korun. Absurdní částka.“ A čtenář neznalý faktů či alespoň nedávného článku pana redaktora Dandy si může opět říci: Mazané sestry … Jak je to tedy doopravdy? Zmíněný smír opravdu radnice navrhla, ovšem sama zjistila, že jeho podmínky nemůže garantovat, neb se nemůže zavázat k pravidelnému financování oprav církví vlastněných budov ve městě. Sestry by se tedy nemohly vzdát celého kláštera, alespoň výměnou za garanci postupných oprav místního kostela a dalších objektů, které jim ani nepatří. Nastalo období nekomunikace ze strany města, a proto řád přišel s jednoduchým řešením vzniklé situace:  Dohodněme se na tom, že vy nám jako historickému vlastníkovi církevního objektu (a komu jinému než církvi by klášter měl patřit) z rozpočtu postupně vyplatíte finanční kompenzaci ve výši pětiny odhadní ceny kláštera (to je oněch patnáct milionů). Zastupitelstvo to odmítlo s odůvodněním, že takto vzájemná dohoda nezněla a finanční požadavek je pro ně absolutně nepřijatelný. Tedy není pravda, že by jablkem sváru byla, jak píše pan Jelínek, výše „absurdní částky“, ale „absurdní částka“ jako taková, ze které by sestry jako historický vlastník kláštera neměly ani korunu…

Navíc se autor zjevně před psaním textu neseznámil s fakty, neboť sestry na svém webu http://klastermt.sestry-nppm.cz/ uvádějí, že „návrh jsme také podpořily tím, že jsme navrhly rozložení finančního příspěvku do 5 let, což v konečném důsledku reprezentovalo roční příspěvek 3 mil. Kč.“ Psát tedy o tom, že „svoji roli mohou hrát i přehnaná očekávání“, je bezdůvodné.  

Dále se ohrazuji proti tomu, že je v textu zpochybněna „ekonomická a rozpočtová gramotnost“ sester, která jim „může být cizí“; předpokládám, že se s nimi autor ani nezná.

Z pozice člena „církevních vyjednávacích týmů“ chci ještě konstatovat, že i takové výše uvedené polopravdy ztěžují komunikaci a vyjednávání s institucemi typu Svaz měst a obcí či Svaz místních samospráv, neboť zamlžují fakta a komplikují situaci starostům (…), kteří jsou jako politici zodpovědní mj. i čtenářům takových textů, jako je komentář pana Jelínka. A jelikož je mi to líto, nabízím pro příště panu Jelínkovi možnost nejprve společně porovnat verifikovatelná fakta o tzv. církevních restitucích, aby se pak na základě toho mohl svobodněji rozhodnout, jak témata svých komentářů uchopí a jak v nich bude argumentovat.

Zmínky o tučném odškodném pak již nechám bez povšimnutí (čtenář si na webu www.cirkev.cz může jednoduše najít, že tato představa je naprosto mylná), a tak už se jen těším na článek s titulkem ve stylu: „Sestry za klášter nedostanou z finanční náhrady ani korunu, přesto žádají jen pětinu odhadní ceny“.

Tomáš Holub, generální sekretář ČBK