10 let od teroristických útoků v Paříži: Modlitba, vzpomínka a slova naděje

Francie si dnes připomíná jedno z nejbolestnějších výročí současné historie — teroristické útoky v Paříži a Saint-Denis z 13. listopadu 2015, při nichž zahynulo 132 lidí a stovky dalších byly zraněny. V pařížské farnosti Saint-Ambroise, ležící jen několik desítek metrů od hudebního klubu Bataclan, kde tehdy teroristé zavraždili 90 lidí, se dnes koná celonoční „Noc naděje“. Převor komunity Taizé bratr Matthew Prieur se zamýšlí nad zlem, bolestí a silou dobra.

Nezapomínat, nepodlehnout temnotě a odpovědět nadějí

Farnost Saint-Ambroise je útoky z roku 2015 dodnes hluboce poznamenána. V jejím kostele najdeme kapli se jmény všech obětí. Je to nejnavštěvovanější místo chrámu. Farář P. Pascal Nègre říká, že myšlenka uspořádat dnešní vigilii vychází z jednoduché lidské zkušenosti: „I po deseti letech mě znovu a znovu překvapuje, jak hluboko v lidech ta bolest zůstává. Nedávno jsem viděl matku, jak objímá své plačící dítě — a tehdy jsem pochopil, že na takovou bolest lze odpovědět jen něhou. Ne množstvím slov, ale otevřenou náručí.“

Program začne mší svatou v 19 hodin a potrvá až do časných ranních hodin. Během večera se budou střídat duchovní texty, zpěvy i chvíle ticha. Kostel bude osvětlený jemně — „jako matka objímající své plačící dítě“. Vyvrcholením večera bude adorace Nejsvětější svátosti, která potrvá až do dvou hodin ráno. P. Nègre zdůrazňuje, že dveře farnosti budou otevřené všem: „Tváří v tvář takové bolesti chceme být s těmi, kdo ji prožívají. A dát prostor naději, která povzbuzuje.“

Bratr Matthew z Taizé: „Dobro je hlubší než zlo“

Deset let po útocích zveřejnil bratr Matthew Prieur, převor komunity Taizé, duchovní zamyšlení, které se dotýká bolesti pozůstalých, lidské odpovědnosti i naděje, jež může povstat ze tmy. Jeho úvaha se zakládá na dvou silných přesvědčeních – o nezadatelné důstojnosti každé oběti a o tom, že dobro je vždy hlubší než zlo.

Ztratit blízkého náhle a násilně je podle bratra Matthewa zkušenost, která v člověku zůstává navždy. „Jsou tu otázky, které se vracejí,“ píše. „Mohl jsem tomu zabránit? Co všechno jsem nestihl říct? A proč právě ona nebo on?“ Tyto vnitřní boje — hněv, ticho, bezmoc — jsou přirozené. A člověk si často klade otázku, zda jeho bolest někdo vůbec dokáže pochopit. Na tuto osobní rovinu navazuje převor připomínkou, že oběti nejsou čísla v žádné statistice. „Byli to lidé, kteří si chtěli užít obyčejný páteční večer a nikomu nechtěli ublížit.“ Každý z nich měl svůj příběh, svou tvář, své vztahy. Bratr Matthew proto připomíná i význam slova „svědek“ — martyr, z něhož vzniká slovo „mučedník“. Právě tím, že jim byl život nespravedlivě odebrán, se oběti stávají svědky života, který nelze zničit, protože je darem.

Dobro je odpovědí na absurditu zatemňující důstojnost člověka

Tato perspektiva jej vede k další klíčové myšlence: že dobrota je hlubší než zlo. Bratr Matthew cituje filosofa Paula Ricœura: „Jakkoli je zlo radikální, není tak hluboké jako dobro.“ Hrůza útoků tehdy vyvolala i opačný pohyb: hrdinství záchranářů, spontánní solidaritu lidí po celé Francii, drobná gesta něhy a lidskosti. Tato světla uprostřed tmy ukazují, že dobro má pevnější kořeny než násilí, které je zasáhlo. Ricœur zároveň připomínal, že dnešní svět snadno propadá pocitu absurdity a nesmyslnosti. Právě tam se však rodí protest — odmítnutí smířit se s nicotou. „A z protestu vyrůstá svědectví,“ zdůrazňuje bratr Matthew. „Dobro tak není jen odpovědí na zlo, ale také na absurditu, která chce zatemnit lidskou důstojnost.“ Bratr Matthew uzavírá: „Všímejme si dobroty v nás i kolem nás. Nenechme se vtáhnout do absurdity nesmyslnosti tváří v tvář zlu.“ Podle převora z Taizé se oběti útoků stávají svědky, kteří nás i po deseti letech mohou vést k touze stavět mosty mezi lidmi a národy — mosty, na nichž se mohou setkávat mír a spravedlnost.

Zdroj: Famille Chretienne.fr, La Croix.fr