15.červenec je den svatého Bonaventury, doktora církve

15. července slaví katolická církev svatého Bonaventuru, františkánského teologa a filozofa ze 13. století, který byl velkým mystikem.

Svatý Bonaventura je nositelem titulu doktor církve a je též nazýván "Serafínský doktor" pro velikost svých spisů, ze kterých byla vždy patrná láska a víra v Boha. Spisy byly nesmírně přínosné pro duchovní a intelektuální život.

Giovanni di Fidanza, svatý Bonaventura, se narodil v Itálii v roce 1221. Po přijetí hábitu františkánského řádu studoval na univerzitě v Paříži, kam po letech přišel vyučovat teologii a Písmo svaté, přičemž projevil hluboké znalosti vztahů mezi filozofií, teologií a vírou.

Bonaventura věnoval mnoho času modlitbě a studiu. Jeho žáci a bratři říkali, že na tváři vždy nosil diskrétní a klidný úsměv, který byl odrazem jeho duše hledající Boha.

"Duchovní radost je nejlepším znamením, že v duši přebývá milost" (sv. Bonaventura).

Tato duchovní jemnost ho vedla ke stále větší úctě k Bohu, ale také mu způsobovala určité nepříjemnosti duchovního rázu. Bonaventura se začal považovat za nehodného, plného chyb, a proto někdy nepřijímal svaté přijímání. Začal v sobě vidět jen své hříchy a chyby a stal se obětí svých skrupulí.

Bůh mu pak ukázal, že jeho milosrdenství přesahuje lidskou vypočítavost. Tradice vypráví, že v jeden z těch dnů, kdy se Bonaventura rozhodl nepřijímat svaté přijímání, mu anděl donesl od oltáře k ústům malý kousek jedné z proměněných hostií.

Poté už Bonaventura nikdy nebyl stejný a vracel se k přijímání s vědomím, že je hříšník, ale především hluboce milovaný Bohem.

Jedním z nejvýznamnějších děl svatého Bonaventury byl "Komentář k Sentencím Petra Lombarda", brilantní summa - tj. kompendium - scholastické teologie. Papež Sixtus IV (1471–1484) o tomto díle jednou poznamenal: "Způsob, jakým se [svatý Bonaventura] vyjadřuje k teologii, naznačuje, že jeho ústy promluvil Duch svatý".

Když byl světec uveden do funkce magistra pařížské univerzity, zažil jak léta teologického a filozofického rozkvětu – v učitelském sboru se shodoval se svatým Tomášem Akvinským –, tak období konfliktů či napětí mezi členy akademické obce.

Trpěl nepřátelstvím vyvolaným proti františkánům i excesy intelektuálních bojů o povahu teologie a její vztah k filozofii či rozumu.

V roce 1257 byl Bonaventura zvolen generálním představeným menších bratří a později byl jmenován albánským biskupem a okamžitě povolán do Říma. Papež Řehoř X. ho jmenoval kardinálem a pověřil ho přípravou témat ekumenického koncilu v Lyonu – o jednotě s řeckými pravoslavnými –, kterého se později aktivně účastnil.

V noci ze 14. na 15. července 1274 rezignoval na funkci generálního představeného svého řádu a krátce nato zemřel ve francouzském Lyonu.

Zdroj: Aciprensa, španělská sekce