Aktivní stáří se týká rovněž duchovního života, píše papež seniorům

„Ještě ve stáří budou přinášet užitek“ (Žl 92,15), tento žalmistův verš nadepisuje dnešní poselství papeže Františka, které adresoval prarodičům a seniorům u příležitosti jejich Světového dne, připadajícího na čtvrtou neděli v červenci (letos 24.7.).

Papež tento den, vyzdvihující důležitost starých lidí nejenom v církevním společenství, vyhlásil loni v lednu a stanovil jeho konání každoročně na neděli v blízkosti liturgické památky sv. Jáchyma a Anny, prarodičů Panny Marie. Papežské poselství představil dnešní brífink v Tiskovém středisku Svatého stolce.

Jak František zdůrazňuje v úvodu, titulní slova poselství z dvaadevadesátého žalmu hovořící o užitku a dlouhodobé svěžesti starých lidí, jsou opravdu dobrou zprávou, „evangeliem“ ve světě, který o seniorech smýšlí zcela opačně a vytěsňuje je do jakési paralelní existence. Rovněž mnozí staří lidé se obávají vysokého věku, ztrácejí naději a nečekají nic od budoucnosti. Dlouholetost je ovšem požehnáním, připomíná papež, a požehnaný je dům, který ctí své starce a pečuje o ně.

Ačkoli stáří nebývá lehce pochopitelným životním údobím, připouští Svatý otec, a člověk by rád spolu s žalmistou zvolal: „Nezavrhuj mě v čas stáří, neopouštěj mě, až ochabnou síly!“(71,9), lze navzdory tomu díky důvěře v Pána pochopit, že i dlouhověkost je dar, a nejenom přirozené tělesné chátrání a nevyhnutelný běh času. Z toho důvodu František vybízí, aby senioři bděli sami nad sebou a učili se aktivnímu stáří také z duchovního zorného úhlu, aby rozvíjeli vnitřní život pomocí časté četby Božího Slova, každodenní modlitby, přijímání svátostí a účastí na liturgii.

Kromě vztahu s Bohem je nutno pěstovat vztahy s okolím – především s rodinou, dětmi a vnoučaty, ale také chudými či nemocnými lidmi, kterým lze poskytnout jak konkrétní pomoc, tak modlitbu, naléhá papež. To vše seniorům napomůže, aby nevnímali sami sebe jako pouhé diváky v divadle dnešního světa, nýbrž „zelené olivy v Božím domě“ (Žl 52,10).

Není náhodné, pokračuje papež, že se do Evropy vrátila válka ve chvíli, kdy se vytrácí generace, jež zažila předchozí konflikty minulého století. Pandemická a válečná krize i další formy „epidemií“ plynoucí z různorodého násilí by nás měly podnítit k hluboké změně, ke konverzi, která by odzbrojila srdce a rozpoznala v druhém člověku bratra. V tomto ohledu nesou senioři velikou odpovědnost – mají totiž dnešní generaci naučit, jak pohlížet na ostatní stejně chápavým a laskavým pohledem, jakým se obracíme k vlastním vnukům. Takový postoj bude možná někdo považovat za příliš slabošský či povolný, avšak zemi dostanou za dědictví tiší, nikoli zpupní a násilníci.

Jedním z plodů, které mají senioři přinášet, je péče o tento svět, vyhrazená nejenom vlastním potomkům, nýbrž všem neznámým a vyděšeným vnukům, kteří dnes přicházejí z Ukrajiny, Afghánistánu či Jižního Súdánu, píše dále papež. Mnozí staří lidé totiž dospěli k moudrému a pokornému přesvědčení, že štěstí je chlebem, který lámeme jedině společně. Senioři se mají stát tvůrci něžné revoluce, a to za pomoci nejpříhodnějšího nástroje, který mají k dispozici – modlitby. Takto, na přímluvu Panny Marie, vlídné Matky, přispějí k tomu, aby se svět vymanil ze stínů osamělosti a osidel démona války.