530. výročí úmrtí Jiřího z Poděbrad a Jana Rokycany

Celocírkevní shromáždění na téma 'Tolerance nebo pravda?' - k 530. výročí úmrtí Jiřího z Poděbrad a Jana Rokycany - pořádá Českobratrská církev evangelická 9.-10.6. v Poděbradech.

Poděbrady: Celocírkevní shromáždění na téma 'Tolerance nebo pravda?' k 530. výročí úmrtí dvou mimořádných osobností našich národních dějin - českého krále Jiřího z Poděbrad a Jana Rokycany, nepotvrzeného arcibiskupa české církve - pořádá Českobratrská církev evangelická (ČCE) ve dnech 9.-10. června v Poděbradech, v prostorách lázeňské Kolonády. Slavnosti, která se koná pod záštitou prezidenta republiky Václava Havla, se zúčastní také pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk. Z programu:

* 9.6.
14.00 Pobožnost (farář Pavel Dvořáček)
15.00 Jiří z Poděbrad - král dvojího lidu (prof. Petr Čornej)
16.00 Pozdrav kardinála Miloslava Vlka
16.45 Jan Rokycana - Římem nepotvrzený husitský arcibiskup (farář Luděk Rejchrt)
20.00 Koncert studentů církevní konzervatoře z Kroměříže

* 10.6.
9.30 Bohoslužby s večeří Páně (synodní senior Pavel Smetana)
11.00 Koncert Salvátorského pěveckého sboru
14.00 Četba vybraných oddílů z Rokycanovy Postily (Radovan Lukavský; zpívá Slávek Klecandr)

Jan Rokycana (* kolem roku 1397, + 22.2.1471), syn chudého kováře z předměstí Rokycan, byl nadšeným posluchačem Jana Husa a duchovním synem univerzitního učitele Jakoubka ze Stříbra. Měl vlastnosti diplomata. V roce 1427 se stal kazatelem v Týnském chrámu v Praze a v roce 1435 ho český sněm zvolil českým arcibiskupem, kterého však Řím nikdy nepotvrdil. S obdivem se setkala jeho obrana kalicha (přijímání pod obojí) na koncilu v Basileji (1433), který jediný zůstal Čechům z jejich vyznání Čtyř článků pražských v kompromisní dohodě (= kompaktáta, 1436).

Jan Rokycana se neustále ocital ve vnitřním rozporu mezi odpovědností za jednotu české lidové církve - zvenčí neustále ohrožovanou (sám musel na čas v roce 1437 uprchnout z Prahy před králem Zikmundem) - a věrným výkladem evangelia. Ve svém úsilí o nápravu církve získal na svou stranu Jiřího z Poděbrad, jemuž byl duchovním rádcem a důvěrníkem, ale nedokázal zabránit pronásledování a mučení Bratří (1461), které vychoval ze své kazatelny u Týna. Tam vybízel každou neděli své posluchače k opravdového křesťanskému životu, aniž by tušil, že v zapadlé východočeské vsi Kunvaldu vyroste Jednota bratří, jejíž důslednost v přijetí jím zvěstovaného evangelia bude sám jednou kárat pro odštěpenectví.

Jiří z Poděbrad (* 23.4.1420, + 22.3.1471) začal politicky vystupovat po Zikmundově smrti (1437). Jako vůdce východočeského svazu husitských šlechticů dobyl Prahu a v roce 1452 byl zvolen zemským správcem za nezletilého krále Ladislava Pohrobka. Jako král (od roku 1458) dál stranil Janu Rokycanovi a sdílel s ním obtíže ve vztahu mezi církví podobojí a římskou, ale neubránil se zákrokům proti Jednotě bratrské, které dříve na Rokycanovu přímluvu poskytl na svém panství - v Kunvaldu - nový domov. Musel totiž dodržovat korunovační přísahu, která ho zavazovala, aby ve svém království kromě církve římské (pod jednou) a pod obojí netrpěl žádné další náboženské směry.

Jiří z Poděbrad i Jan Rokycana zažili zrušení kompaktát (1462) papežem Piem II. a nedožili se toho, že kutnohorský sněm (1485) prohlásil kompaktáta za zemský zákon, kterým začalo období náboženské snášenlivosti, o kterou oba usilovali. Bohužel jen na čas, a nikoli pro Jednotu bratrskou.

Husitský král sdílel stejný osud jako Jan Rokycana, jehož volbu arcibiskupem Řím neuznal. Jako první panovník se pokusil diplomatickou cestou založit mírovou unii (1464) a jeho poselstvo do západní Evropy (1465-67) usilovalo o svolání nového církevního koncilu. Když ho papež vyloučil z církve a 'zbavil' trůnu (1466), došlo ke křižácké válce proti Čechám, která pokračovala až do roku jeho smrti.

I přes svůj postoj vůči Bratřím zůstává Jiří z Poděbrad příkladem vlády, která dává přednost diplomatickému jednání před použitím síly a vytváří předpoklady pro mírové vztahy.

(Životopisy zpracovány podle Miroslava Brože, ČCE.)