První homilie nového nuncia v ČR

Přinášíme plný text promluvy nuncia Erwina J. Endera při jeho první veřejné bohoslužbě v ČR.
Publikováno: 18. 10. 2001 22:00

Praha: Apoštolský nuncius v ČR arcibiskup Erwin Josef Ender byl hlavním celebrantem dnešní slavnostní bohoslužby u příležitosti 23. výročí volby papeže Jana Pavla II. ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě. Zároveň se jednalo o první oficiální setkání nového nuncia s veřejností. Arcibiskup Ender pronesl při mši následující homilii:

Milí spolubratři v biskupském a kněžském úřadě, milí řeholníci, řeholnice, milí bratři a milé sestry v Kristu!

1. Po svém prvním srdečném pozdravu na začátku dnešní eucharistické slavnosti bych, jakožto apoštolský nuncius, chtěl předat na počátku své homilie tentýž bratrský pozdrav i všem občanům této země, zvláště spolubratřím v ostatních křesťanských církvích a náboženských společenstvích. Doufám, že se v budoucnu s mnohými z vás také osobně seznámím.
Ještě jednou upřímně děkuji za velmi dojemné a srdečné přijetí, kterého se mi od vás dostalo již v den mého příjezdu do Prahy, 15. srpna. Děkuji také médiím, která podrobně informovala o mém jmenování zástupcem papeže v České republice a o mém příjezdu. Jejich zprávám vděčím za to, že si tu zřejmě mohu ušetřit další důkladné osobní představování.
Moje současné povolání do České republiky je pro mne celkově třetím posláním zástupce papeže v nějaké zemi. Po svém působení na místě apoštolského nuncia v Súdánu a ve třech pobaltských zemích jsem se nyní přiblížil k místu, odkud pocházím. Hrabství Kladsko v Dolním Slezsku, kde jsem se narodil, patřilo církevně, jak je známo, po mnoho staletí k pražské arcidiecézi. Kdyby po nešťastné válce nenásledoval ještě odsun, byl bych dnes dozajista knězem této místní církve.
Svou spřízněnost s tímto městem a touto zemí jsem dále mohl prohloubit několika dřívějšími návštěvami. Za svého dlouholetého působení v Římě jsem se mnohokrát osobně setkal s kardinálem Beranem, kdy se po dlouhé internaci mohl zúčastnit alespoň posledních zasedání Druhého vatikánského koncilu, a později také s kardinálem Tomáškem během jeho pozdějších častých návštěv Věčného města. Mé osobní tajné přání, abych jednou mohl z pověření Svatého stolce posloužit své bývalé církvi v této zemi, se mi nyní, po překvapivém pověření Svatým otcem, vyplnilo rychleji, než jsem očekával. Jsem za to Boží prozřetelnosti hluboce vděčný.

2. Nedávno mi byla položena následující otázka: "Excelence, během své služby jste poznal různé země. S jakým očekáváním a s jakým postojem jste k nám přišel?" Odpověděl jsem, že v každé zemi, v Súdánu, v Litvě, v Lotyšsku, v Estonsku a nyní v Česku, jsem pokaždé nalezl a zčásti prožil, či ještě prožívám, osobitou historii s jejími výzvami, možnostmi, těžkostmi a bolestmi. Všechny tyto země se od sebe navzájem liší, přesto však naděje a očekávání lidí jsou stejné: totiž moci žít v míru, spravedlnosti a jistotě.
Místní církve, jimž jsem v těchto zemích mohl jako papežský zástupce po několik let sloužit, sdílejí těžkosti lidí v daných politických, společenských a hospodářských poměrech. Není snadné být křesťanem uprostřed převládající většiny muslimů v Súdánu. Není snadné být křesťanem v dnešním Estonsku, kde se téměř osmdesát procent obyvatel již nehlásí ke křesťanskému vyznání. Stejně tak není snadné být křesťanem v mnoha našich západních zemích, kde hrozí, že zběsilá honba za materiálním blahobytem, za životními požitky a za iluzorním pozemským rájem potlačí smysl pro náboženství.
Již před svým příjezdem do Prahy jsem se z tisku dozvěděl o výsledcích posledního sčítání lidu ve vaší zemi, zejména o ubývajícím počtu osob, které se ještě hlásí k některé křesťanské církvi. Stejně jako v některých jiných dřívějších komunistických zemích je to smutný důsledek půlstoletí ateistické propagandy a výchovy. Přesto by nás to nemělo odradit, nýbrž naopak by nám to mělo dodat odvahy, mělo by to být pro nás pobídkou. Naše svědectví víry je právě proto dnes ještě cennější a nezbytnější než kdy předtím. Naše víra se neopírá o statistické údaje, nýbrž pouze o Ježíše Krista, který, jak nám znovu připomnělo Velké jubileum, "je stejný vče

Související články

Další aktuality

Programové tipy Radia Proglas na 43. týden 2019

V týdnu od 21. října se můžete těšit na pořad věnovaný poutnímu místu Zlatice v Podkrkonoší nebo rozhovor s novinářem Josefem Pazderkou.
18.10.2019

Apoštolský vikář Aleppa: Turci napadli region s mučednickou minulostí

Mučednickou minulost regionu na turecko-syrské hranici připomíná také apoštolský vikář Aleppa Georges Abou Kazen. Jak říká v rozhovoru pro Vatican News, Kurdové nejsou jedinou obětí tureckého útoku.
18.10.2019

John Henry Newman: Světec pro dnešní dobu

Papež František v neděli 13. října v Římě svatořečil Johna Henryho Newmana (1801–1890). Nový světec prožil téměř celé 19. století, první polovinu svého života jako anglikán a druhou polovinu jako katolík. Byl knězem, oblíbeným kazatelem, spisovatelem a význačným teologem obou církví. Ačkoli žil už před delší dobou, stále má dnešním lidem co říct, jak to dosvědčuje také následujících devět oblastí, které nastínil Jack Valero, koordinátor Výboru pro Newmanovu kanonizaci zodpovědný za tisk a média.
18.10.2019

Beatifikační proces Chiary Lubichové postupuje do Vatikánu

Beatifikační proces zakladatelky hnutí fokokoláre Chiary Lubichové vstupuje do druhého stupně. V neděli 10. listopadu bude v katedrále sv. Petra ve Frascati u Říma zakončena diecézní fáze procesu. Pokračovat bude ve Vatikánu, na Kongregaci pro svatořečení.
17.10.2019

Justitia et Pax: Žít společně v Evropě - poučení ze Slovenska

Zveřejňujeme text závěrečného prohlášení mezinárodní Konference evropských komisí pro spravedlnost a mír, které se konalo 11. – 14. října 2019 v Bratislavě.
17.10.2019