Projev prezidenta republiky Václava Havla ke státnímu svátku 28. října

Přinášíme plné znění projevu prezidenta Havla, který přednesl ve Vladislavském sále Pražského hradu 28.10. u příležitosti státního svátku ČR a udílení státních vyznamenání.
Publikováno: 29. 10. 2001 17:00

Dámy a pánové, vážení přítomní,
jako každý rok i dnes si připomínáme jeden z nejvýznamnějších dnů naší minulosti, den pro naše společenství velmi šťastný. Avšak podstatné jméno "minulost" se už dlouho vyskytuje v naší veřejné řeči v sousedství slovesa "vyrovnávat se", a odkazuje tudíž k méně šťastným dnům či érám naší novodobé historie. Ano, otázku, zda jsme se dostatečně vyrovnali se svou nedobrou minulostí, proč jsme se s ní uspokojivě nevyrovnali a v čem by vlastně mělo to vyrovnání spočívat, slyšíme téměř denně, a to přesto, že onou minulostí se tu myslí doba, od které nás dělí už téměř dvanáct let.

Je-li naše vyrovnávání s minulostí dodnes otázkou, není to moc dobré. Nepochybně dobré ale je, že o existenci této otázky jakožto otázky vůbec víme, a že v ní tedy cítíme významný dluh sobě samým.

Dovolte mi, abych využil dnešní příležitosti k několika poznámkám na toto téma.
Začnu tím povzbudivějším: dík tomu, že se tak dlouho můžeme těšit ze svobody slova, stala se naše nedávná minulost předmětem důkladné a všestranné historické reflexe a analýzy. Byly už vydány desítky knih, které se snaží věcně, nepředpojatě a odvážně - na pozadí všech nově zpřístupněných historických pramenů - prozkoumat celé naše novodobé dějiny, vyloučit všechna dosavadní tabu a říct i ty nejméně populární věci, jako je například pravda o převládajícím českém chování po Mnichově, o statečnosti a zároveň osamělosti našeho domácího odboje, o poválečných mstách na Němcích, vyvolaných začasté vlastním špatným svědomím, o všech tragických poválečných ústupcích komunistickému gangsterismu, o krutém nevděku naší země jejím hrdinům, o masových represích po únorovém puči a posléze o míře, v jaké jsme se přizpůsobili komunistickému režimu. Jakémukoliv vyrovnání s minulostí musí samozřejmě předcházet její poznání. A právě v oblasti poznání jsme na tom, myslím si, velmi dobře.

O něco horší to je u nás s hloubkou úcty a respektu, jimž se těší ti, kteří se dokázali postavit na odpor nejprve nacismu a poté komunismu. Zajisté: pokud byli odsouzeni, dočkali se rehabilitace. Zajisté: dostali či dostanou rozmanitá odškodnění. Zajisté: byli odměněni různými řády, a pokud byli vojáky, byli povýšeni. Jejich spolky svobodně působí a jsou zvány na přehlídky, státní svátky a oficiální recepce. Přesto se nemohu zbavit tísnivého pocitu, že to všechno je tak trochu na oko, trochu formální, trochu proto, že se to hodí a že to jinak nejde. Skutečného, spontánního a všeobecného obdivu k lidem, kteří zachraňovali v různých dobách čest národa a udržovali kontinuitu nejlepších idejí naší novodobé státnosti, občanské hrdosti a vlastenecké odvahy společnému prospěchu i něco obětovat, však pořád cítím kolem nás málo.

Ještě hůř jsme na tom ve věci trestního stíhání těch, kteří zrazovali svou zemi nebo kteří týrali své spoluobčany. Jejich případy, pokud jsou vůbec předmětem šetření, se ze záhadných důvodů táhnou dlouhá léta, vždy znovu se objevují při jejich projednávání jakési skutečné či domnělé nedostatky, vždycky se posléze vynoří jakési překážky bránící vynesení rozsudků. To samozřejmě znevěrohodňuje jakékoli deklarace o zločinnosti bývalého režimu či o vůli společnosti a jejích politických elit vyvodit z poznání minulosti patřičné důsledky. Nepozoroval jsem, že by v naší zemi kdokoli toužil po krvi, mstě či dlouhodobém věznění kohokoliv. To je dobré. Horší podle mne je, že lze kolem nás pozorovat v podstatě velmi slabou potřebu dát průchod spravedlnosti, to znamená odsoudit vše odsouzeníhodné.

Občas lze slyšet, že za to může sametovost naší revoluce a fakt, že nebyla hned v první chvíli jasně vyhlášena diskontinuita právního řádu. Obávám se, že to je jen pokus usnadnit si život, ne-li přímo pohodlná výmluva. Jsem pamětník, a vím tudíž, že bychom bývali byli schopni hned v prvních dnech po pádu komunismu takovou či onakou diskontinuitu právního řádu vyhlásit. Naše revoluce k tomu sílu měla. Problém je v tom, že nám nikdo nikdy nedokázal konkrétně vy

Související články

Další aktuality

Katoličtí skauti se setkají s papežem

Ve dnech 27. července až 3. srpna bude Itálie hostit Euromoot, setkání skautů patřících do Mezinárodní unie evropských skautů UIGSE. Na pět tisíc skautek a skautů z této větve katolicky inspirovaného skautingu se na zakončení týdenního programu setká s papežem Františkem.
19.07.2019

Programové tipy Radia Proglas na 30. týden 2019

V týdnu od 22. července se můžete těšit na dva tematické pořady o svatojakubském putování, Čtení na pokračování z knihy Pekařský učedník ze Znojma a hudební pořad Slyšte, lidé! s názvem Marian Friedl, beskydský chameleon.
19.07.2019

Papežská nadace Kirche in Not vyzývá k solidaritě se syrskými křesťany

Válka v Sýrii neskončila, zdůrazňuje ředitel papežské nadace Kirche in Not, Alessandro Monteduro. Od začátku války v roce 2011 věnovala nadace místním církvím zhruba 30 milionů 400 tisíc euro a nyní se rozhodla zahájit dva nové projekty.
19.07.2019

Změny ve vedení vatikánských médií

Papež František jmenoval Mattea Bruniho novým ředitelem Vatikánského tiskového střediska. Alessandro Gisotti, který působí jako dočasný ředitel vatikánského tiskového oddělení, a Sergio Centofanti byli jmenováni Svatým otcem zástupci ředitele vatikánského dikasteria pro komunikaci. Tyto změny jsou platné od 22. července 2019.
18.07.2019

Půl milionu korun ze sbírky ČBK odešlo na opravu katedrály Notre-Dame

Ze sbírky vyhlášené ČBK na obnovu pařížské katedrály Notre-Dame po ničivém požáru byla dnes odeslána první platba ve výši 499 586 Kč (19 000 EUR). Finanční prostředky jsou určené na podporu aktivit katedrály po dobu její opravy a na opravy po požáru. Sbírka nadále pokračuje, dary můžete zasílat na číslo účtu 1387680243/2700.
17.07.2019