Podkůvky sv. Martina - oživená legenda

V Martinicích u Velkého Meziříčí každoročně ožívá místní svatomartinská legenda.

Velké Meziříčí: Na sv. Martina (11.11.) se v Martinicích u Velkého Meziříčí pokaždé čte následující příběh. (Legenda znamená latinsky: to, co má býti čteno.) Těší se na něj děti i dospělí, protože má sladké zakončení.

Jednou se zachtělo sv. Martinovi podívat se na vesničku, kterou po něm pojmenovali, na Martinice u Velkého Meziříčí. Osedlal tedy bělouše a vydal se na cestu. Bylo to kolem jeho svátku a jemu byla zima. Brnění římského setníka jej studilo a ani do svého purpurového pláště se nemohl pořádně zahalit, když už jej měl jenom půl. Tu druhou polovinu uťal před dávnými časy a daroval polonahému žebrákovi (viz životopis v příloze).
Dlouho se trmácel se svým věrným koněm po úzkých cestách Vysočiny. Když konečně dojel do Martinic, nebyl nijak potěšen. Právě odtud odtáhli cizí vojáci a moc toho odvezli pryč. Ožebračení lidé si nemohli ani o pouti napéci koláče.
Sv. Martinovi se jich zželelo. Poručil svému koni: 'Šimlíku, zadupej!' Bělouš poslechl, zadupal a na zemi zůstaly ležet jeho čtyři podkovy. Hned se mu však udělaly nové. Když mu jezdec přikázal, aby zadupal znovu, na zemi zůstaly ležet další podkovy. A sv. Martin jezdil přes Martinice křížem krážem. Od Nových Dvorů až na kopec, kde pak ve 20. století postavili družstevní budovy, ze Žlebů až na Dolní konec, od rybníka k tunelu. Pak to vzal kolem celé návsi a skončil u zvoničky. Znovu a znovu koni přikazoval, aby zadupal. Brzy byly celé Martinice plné podkov. Jakési dítě se pro jednu shýblo, že si ji doma pověsí pro štěstí, ale světě div se! Podkova byla pečená a byla v ní maková náplň. Děcko zavolalo své kamarády a kamarádky. Všechny děti pak začaly podkůvky sbírat a ochutnávat. Brzy se k nim přidali i dospělí a za chvíli nezůstala v Martinicích na zemi jediná podkova. Všem velice chutnaly a jeden přes druhého tvrdili, že nikdy nic tak dobrého ještě nejedli.

O druhé Svatomartinské pouti v roce 1991 si už martinická děvčata všech věkových kategorií makové podkovy napekla sama. A díky jejich obětavosti se tento zvyk zachoval dodnes. V Martinicích tak opravdu ožila starobylá legenda.

Bližší informace: velkomeziříčský děkan Jan Peňáz; tel: 0619/52 21 01.