Výstava o Františku Křelinovi

Centrální katolická knihovna (CKK) připomíná 100. výročí narození českého spisovatele, publicisty a křesťanského pedagoga Františka Křeliny. Výstava potrvá do 31.8. a je přístupná denně od 9 do 17 hodin v chodbě CKK v Praze 6 - Dejvicích (Thákurova 3).

Praha: František Křelina debutoval v roce 1922 jako básník, v letech 1925-1927 spoluzakládal s Josefem Knapem turnovský měsíčník Sever a východ, který sdružoval spisovatele - ruralisty. Knižně debutoval knihou veršů Půlnoční svítání (1927) a několika dalšími básnickými sbírkami. Od roku 1935 se výhradně věnoval próze. Je autorem řady románů s historickou a venkovskou tématikou, povídek, dramat, více než 600 novinových článků a několika knih pro děti a mládež. Publikoval v Národním osvobození, Lumíru, Rozhledech, Venkovu, Brázdě, Národní obrodě, v Řádu, Vyšehradu, Arše, Lidové demokracii atd. V roce 1929 vnesl řadou fejetonů do české literatury tématiku Podkarpatské Rusi. V roce 1936 obdržel státní cenu, o dva roky později výroční cenu České akademie věd a umění.

K jeho nejznámějším dílům napsaným před rokem 1948 patří Hubená léta (1935), Puklý chrám (1936), Dcera královská (1940), Amarú, syn hadí (1942), Z bukového dřeva (1943), Zmijí dědek (1946) a Na březích Botiče (1948).

Křelina se narodil 26.7.1903 v Podhradí u Jičína, v roce 1922 maturoval na Učitelském ústavu v Jičíně. Jako učitel působil na různých místech, nejdéle ve 30. letech v Českém Dubu. Po záboru Sudet odešel do Prahy, kde dál působil jako pedagog. V roce 1939 připravoval spolu s Josefem Knapem, Jaroslavem Durychem a Josefem Horou provolání českých spisovatelů národu českému. Odmítli však cenzurní tlaky omezující svobodu projevu, a provolání nebylo zveřejněno.

V roce 1947 se nabídl, že půjde učit do znovu se osídlujícího pohraničí. Krátce působil v Žatci, poté se vrátil do Prahy a učil zde až do svého zatčení 24.8.1951. V roce 1952 byl se skupinou katolických literátů (s Josefem Knapem, Janem Zahradníčkem, Bedřichem Fučíkem, Zdeňkem Kalistou, Ladislavem Kuncířem, Ladislavem Jehličkou a dalšími) odsouzen v procesu 'Václav Prokůpek a spol.' ('s klerofašistickou odnoží tzv. zelené internacionály') na 12 let, ke ztrátě čestných práv občanských na 10 let a konfiskaci veškerého jmění. Byl 9 let vězněn - v Brně, v Praze na Pankráci a na Mírově. 10.5.1960 byl propuštěn na tzv. první amnestii.

V letech 1960 až 1964 pracoval jako přidavač u Stavebního podniku města Prahy. Začal znovu psát, publikoval noticky v závodních novinách jako 'dělnický dopisovatel'. Později mu otiskovali črty, fejetony, nakonec i delší povídky na pokračování o učních na stavbě.
V roce 1967 se dočkal plné rehabilitace. V tu dobu mu již Zemědělské noviny a Lidová demokracie uveřejňovaly drobnější texty pod plným jménem. Napsal historický román o vyhlazení Lidic Každý své břímě (1967), román Bábel (1968) a pokračování Soud nad Bábelem (vyšel až v roce 1995 péči Křelinovy vnučky Markéty Hejkalové), Hlas kořenů (1969), novely Má přítelkyně Dora (1968), v reedicích a nově upravených vydáních vyšla řada předchozích děl. V roce 1975 dokončil Mojmír Trávníček pod Křelinovým dohledem podrobnou bibliografii včetně několika set novinových článků, která vyšla až v roce 2003 v nakladatelství Hejkal. 25.10.1976 zemřel v Praze, pohřben byl 1.11.1976 do rodinného hrobu ve Veliši u Jičína.

Výstava představuje dosud nepublikované fotografie a rukopisy z archivu Křelinovy dcery Libuše Kropáčkové a vnučky Markéty Hejkalové. Centrální katolická knihovna pořádá výstavu za podpory Ministerstva kultury ČR.

Kontakt: CKK, Jarmila Štogrová; tel: 220 181 320; e-mail: stogrova@ckk.cz.