Noc bdění v Olomouci

O vigilii slavnosti Seslání Ducha svatého v noci z 29. na 30.5. (od 21.00 do 08.00 hodin) proběhne v klášteře dominikánů a v přilehlém kostele Neposkvrněného početí Panny Marie již tradiční 'noc bdění'.

Olomouc: Tradiční svatodušní vigilie - noc bdění - se uskuteční v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Olomouci (U dominikánů) v noci ze soboty 29.5. na neděli 30.5. od 21.00 do 8.00 hodin. Vigilie na téma 'Je svatý ve všech svých skutcích' (Ž 145,13d) je určena pro všechny zájemce z řad věřících a organizuje ji klášter dominikánů v Olomouci.

Program:
* Lucernárium 21.00-21.45 hodin
* Vigilie (denní modlitba církve) 21.45-22.35 hodin
* Přednáška 22.45-24.00 hodin
* Rozhovory ve skupinkách 0.00-1.30 hodin
* Přestávka 1.30-2.00 hodin
* Adorace 2.00-2.50 hodin
* Modlitba růžence 3.00-4.00 hodin
* Přestávka 4.00-5.00 hodin
* Ranní chvály (denní modlitba církve) 5.00-5.20 hodin
* Mše se svěcením růží 5.20-6.20 hodin
* Agapé 6.20-8.00 hodin

Slovo vigilie z latinského vigiláre (bdít) bylo původně v římské liturgii hodin jedním z názvů pro noční modlitbu 'matutinum', která se skládá z hymnu, žalmu a biblických čtení. Církevní otcové a duchovní spisovatelé velmi často vybízeli věřící, zvláště ty, kteří žijí rozjímavým životem, k noční modlitbě, jíž se vyjadřuje a rozněcuje čekání na Pána, který se vrátí: 'Uprostřed noci se strhl křik. Ženich je tady! Jděte mu naproti!' 'Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte.'

První křesťané bděli zvláště před nedělí, která je připomínkou Kristova zmrtvýchvstání. Sv. Augustin píše: 'Tuto noc, v níž Pán vstal z mrtvých a ve svém těle začal pro nás onen život, v němž není smrt ani spánek, trávíme v bdění; a proto ten, jemuž zpíváme a přitom déle bdíme, nám popřeje, abychom s ním kralovali a žili bez konce.'

Lucernárium neboli bohoslužba světla je v západní církvi částí velikonoční vigilie. Ve východní církvi je přinášení světla do chrámu začleněno do prvních nedělních nešpor. Průvod se svícemi může znamenat vyjití z Egypta, z otroctví hříchu, v čele se vzkříšeným Kristem, který zvítězil nad mocnostmi temnoty. On je naším světlem, podobně jako ohnivý sloup ve Starém zákoně vedl Izrael pouští.

Křest je velkolepým a nejkrásnějším Božím darem. Nejen, že nás očišťuje ode všech hříchů, takže v nás už nezůstává nic, co by Bůh nenáviděl, ale dělá z nás i nové stvoření, adoptivní Boží děti a chrám Ducha svatého. Je to základ a předpoklad našeho plného života s Bohem. Křesťanský křest je vstupem do velké události samotného křtu Krista. On chtěl být pro nás pokřtěný ve vodě, v Duchu a v krvi. Při křtu v Jordánu se Ježíš zjevuje a Otec o něm vydává svědectví, že je Božím služebníkem a milovaným Synem. Sestupuje na něj Duch svatý, který zjevuje jeho pravé božství. On pomazává Krista a posílá ho hlásat chudým radostnou zvěst a vysvobodit zotročené. A právě tento křest je vrcholem oslavy Otce a zjevením jeho spásonosné spravedlnosti.

Křest v Ježíšově jménu je reálným symbolem návratu hříšníka do Otcova domu. Vyjadřuje pravdu, která se zjevila v Ježíši, která zve hříšníka, aby se s důvěrou a vděčností obrátil k Bohu. Křest je totiž koupelí obrácení, která může očistit jen ty, kteří se sami obrátili.

Svátost biřmování má potom zdokonalit toto dílo, jehož základy položil Duch svatý ve křtu. Je třeba se na tuto svátost dívat s pohledem na dalekosáhlejší přislíbení křtu v Duchu svatém.