Vyjádření biskupa Duky k volbě nového papeže

21. 04. 2005 Rubrika: Domácí
Přinášíme zamyšlení královéhradeckého biskupa Dominika Duky nad volbou Svatého otce Benedikta XVI.

Hradec Králové: Církev se nyní nachází v situaci, která nepřichází tak často. Smrt papeže, pohřeb papeže, volba papeže ve velikonoční době, kdy ve Skutcích apoštolů čteme o prvotní církvi, zcela jistě vyvolává mnoho myšlenek. Kdyby na Svatopetrském náměstí všichni ti lidé dosáhli splnění své představy o papeži, měli bychom možná dvacet, možná pětadvacet papežů. Ale buďme upřímní a přiznejme pravdivost slov emeritního florentského arcibiskupa Antonelliho, který před konkláve řekl: "Papež už je vybrán, teď ho jenom v konkláve musí najít!" My to neděláme tak jako v Tibetu, kde nosí malým chlapcům jakési mističky a paličky. My vybíráme v církvi dospělé lidi a vybíráme tedy už představitele církve, kteří jsou známí a hodnotíme je pro konkrétní situaci. Proč říkám hodnotíme, vybíráme, byť kardinál nejsem a nebyl jsem v konkláve? Uvědomme si, že na volbě papeže se podílí každý věřící v církvi svou modlitbou. Modlitba není něco druhořadého!

Když se vrátíme k té prvotní církvi a podívali bychom se na tehdejší "konkláve", na první pohled bychom předpokládali, že jediným, a tím nejvážnějším favoritem by měl být Jan Evangelista. Věrný, statečný, mladý a s energií. Ale Kristus rozhodl, že to bude apoštol Petr, který byl málo rozhodný, dokonce selhal. Známe i spory mezi Petrem a Pavlem, kdy apoštol Pavel Petra obviňuje, že se příliš přizpůsobuje různým proudům. V prožívání těchto momentů si musíme sáhnout na dno své víry. My jsme církev nepostavili, církev není náš podnik, ale my v církev věříme. A víra v církev souvisí s naší vírou v Boha. Bůh pro nás není neosobní síla, vzdálený konstruktér světa, ale je to ten, kterému na světě záleží, kterému záleží na každém z nás. A tento Bůh se stal jedním z nás v Ježíši Kristu.
Proto je třeba říci, že víra v církev je vírou v Boha, ale je také současně vírou a důvěrou v člověka. V dnešní době jsme spíše svědky toho, že druhému člověku nevěříme, nedůvěřujeme a v této chvíli jsme postaveni před situaci, kdy důvěřujeme a věříme tomu, který z konkláve vyjde, nikoli jako hlava církve, tou je Ježíš Kristus, papežové jsou jeho vikáři, nástupci apoštola Petra. Důvěřujeme Duchu svatému, že dá sílu tomu, který bude stát v čele církve, a že odpoví na tyto požadavky. Počítá se zde i se schopnostmi a povahovými rysy zvoleného kandidáta.

První z reakcí politiků na zvolení nynějšího papeže Benedikta XVI. byla reakce prezidenta Spojených států, který vyjádřil své uspokojení slovy, že kardinál Ratzinger je kompetentní muž na čele církve, který zná světovou církev i její centrum a je věrným služebníkem Boha. Kancléř Schröder, který jistě není představitelem katolické církve, konstatoval, že to je čest pro německé katolíky, čest pro německý národ a rovněž tak pro Spolkovou republiku Německo. To jsou určité signály, které představují hlas světské moci - první velmoci světa a hlas nejmocnější země Evropy. Myslím, že bychom si i my katolíci a především ti, kteří se ještě zcela nesmířili s nezvolením svého kandidáta, měli uvědomit, že jestliže svět už chápe proč, měli bychom to chápat i my.

Tato volba je také volbou, která nám napovídá, že jeden z nejbližších spolupracovníků Jana Pavla II. se stal jeho nástupcem, ale podle toho, že si nový papež zvolil jméno Benedikt, dá se tušit, že to nebude jakési pouhé kopírování předešlého papeže. Zřejmě půjde v jeho duchu, ale zároveň půjde i svojí cestou. Jestliže kardinál Ratzinger je člověk vysoké teologické kultury, vysoké humanitní kultury, což dosvědčuje celé jeho dílo, ukazuje to, že současná církev musí být především teologičtější.