Reakce biskupa Duky na článek v Lidových novinách

Královéhradecký biskup Dominik Duka požádal v pátek 1.12.2006 redakci Lidových novin o zveřejnění jeho reakce na článek s názvem Církev se brání pravdě. Přestože autor článku výslovně vyzývá biskupa Duku k tomu, aby své postoje veřejně vysvětlil, reakce biskupa Duky nebyla doposud v Lidových novinách uveřejněna. Proto dnes přinášíme odpověď biskupa Dominika Duky v plném znění sami.Článek Lidových novin naleznete ZDE.

Vážená redakce,

dovolte, abych reagoval na nepravdivý a zkreslující článek pana Boba Fliedra: Církev se brání pravdě v LN dne 30.11.2006.

Snaha soustavně označovat římskokatolickou církev a některé její duchovní jako spolupracovníky komunistického režimu s neochotou vyrovnat se s minulostí je hrubou pomluvou. Okamžitě po 17. listopadu 1989 dochází k velkým personálním změnám v rozmístění duchovenstva, k faktickému zrušení kolaborantské organizace Pacem in terris a postupnému ustanovení episkopátu. Bezesporu nebylo v tomto bouřlivém období možné znát všechny peripetie konspirační sítě, kterou nastolila komunistická strana okolo i uvnitř církve. Na začátku 90. let se na Velehradě konala kající pouť biskupů a kněží, která byla vyznáním a prosbou o odpuštění pro ty, kteří selhali a ublížili druhým. V době, kdy vyšel lustrační zákon, biskupové a řeholní představení po vnitřní dohodě v rámci ČBK vedli osobní rozhovory s jednotlivými členy uvedenými v seznamech StB, které měly ozřejmit formu spolupráce a vyvodit případné důsledky (odchod z funkce, přeložení a pod.). Po čase se ovšem začaly objevovat různé části svazků jednotlivých osob, s kterými manipulovali často anonymní aktivisté a upozorňovali, varovali a vyhrožovali určitými skandály. Neexistoval však žádný legální přístup tyto kauzy ověřovat. Případ bývalého generálního sekretáře ČBK byl podobného ražení. Pokud mám přijmout tvrzení o 'máslu na hlavě', je pravdou, že jsem doporučil jmenovaného do této funkce na základě jeho žádosti, s kterou se na mne obrátil v roce 1993 na husovském sympoziu v Bayreuthu v SRN, kde byl pracovníkem apoštolské nunciatury v Bonnu. Jevil se mi po odborné stránce kompetentním a skutečně mě nenapadlo, jakými životními peripetiemi prošel. Za přímou pomluvu však považuji tvrzení v uvedeném článku LN o dokumentu plenárního sněmu Putování církve českými dějinami, který nemá nic společného s otázkou kolaborace církve se státní bezpečností. Jedná se o dokument, který měl ve zkratce přiblížit dějiny katolicismu v českých zemích. Tento dokument byl vypracován skupinou odborníků historiků z různých konfesí a při projednávání jak na sněmu, tak na plenárním zasedání ČBK bylo rozhodnuto jeho stažení a to z důvodů zkratkovitosti, která vždy může působit zkresleně. Nebylo v něm též dostatečně zhodnoceno stanovisko v otázce husitství, pobělohorského období a 19. a 20. století. Vzhledem k tomu, že účastníci plenárního sněmu nejsou většinou odborní historici, byl tento dokument vyřazen z jednání plenárního sněmu. Zůstává pravdou, že jsem byl hlavním odpůrcem zmíněného dokumentu. Výsledek rozhodování však závisel na svobodném hlasování většiny plenárního zasedání ČBK. V současné době na tomto tématu pracuje odborná komise v rámci ČBK.

Pravděpodobně však pan Fliedr myslí na požadavek několika členů plenárního sněmu, kteří požadovali prohlášení k probíranému bolestnému problému spolupracovníků StB z řad duchovních. Na tento požadavek jsem vystoupil s odmítavým sdělením, neboť církev se k tomuto problému vyjádřila kající poutí na Velehradě a výše zmíněnými rozhovory s uvedenými spolupracovníky StB. Mé tvrzení vycházelo z toho, že pouhé seznamy, které máme k dispozici, nejsou dostatečným materiálem pro řešení uvedeného problému. Pokud však někdo předloží konkrétní dokumenty, které usvědčí osoby uvedené v seznamech o jejich činnosti proti církvi a proti jednotlivým osobám, pak považuji za nutné, aby byly tyto případy řešeny cestou občanských soudů. Tento můj postoj slyšeli účastníci plenárního sněmu a je též zaznamenán v agendě sněmu. Označení 'advokát církevních estébáků' považuji za urážku i za nepravdivé tvrzení. Autor by si měl odpovědět, o kom vlastně mluví. Zná jména 'církevních estébáků'? Závěr: 'proč to dělá?'... mi připomíná články jistého pana Kojzara z Rudého práva v době Charty 77. Považuji za nutné, aby se pan Flieder omluvil a ve svých článcích a úvahách respektoval etický kodex žurnalisty.

Dominik Duka OP