Sestra Boltnarová a P. Zemánek obrdrželi medaili Za zásluhy

Včera, v neděli 28.10.2007, o svátku vzniku Československa, udělil prezident republiky Václav Klaus vyznamenání 24 osobnostem. Z církevních osobností byli mezi nimi sestra z kongregace sv. Karla Boromejského  Marie Goretti Boltnarová a redemptorista P. Jan Zemánek, kteří jsou nositeli medailí Za zásluhy. Přinášíme stručné rozhovory s oběma oceněnými.

Praha: Sestře Marii Goretti Boltnarové  SCB byla udělena medaile Za zásluhy o stát v oblasti výchovy. Sestra Boltnarová  se narodila 1.1.1934. Je členkou Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Celý svůj život zasvětila péči o nemocné, seniory, tělesně i mentálně postižené, obyvatele dětských domovů a nápravných ústavů a oběti přírodních katastrof.

Svou neúnavnou aktivitou pomáhá jak postiženým spoluobčanům vyrovnávat se s těžkým životním údělem, tak řadě zdravotnických a sociálních zařízení v celé republice získávat prostředky a vybavení pro poskytování kvalitní péče.

P. Jan Zemánek CSsR je držitelem medaile Za zásluhy o stát. Narodil se 23.1.1925 v  Drslavicích u Uherského Brodu. Vstoupil do kongregace redemptoristů a 20.11.1949 byl vysvěcen na kněze.

Po likvidaci klášterů v roce 1950 byl nejprve v soustřeďovacím táboře v Králíkách a poté nastoupil vojenskou službu u PTP. Následovala léta manuální práce a věznění. Až od r. 1969 mohl působit v pastoraci. Po roce 1989 se stal provinciálem  a velmi se zasloužil o rozvoj kongregace.

Rozhovor Vojtěcha Vlčka  s  P. Janem Zemánkem vyšel v knize 'Kříž jsem hlásal, kříž jsem snášel.'

Více informací o knize k dispozici na webové adrese (viz níže před rozhovory).

Více informací:

web: http://ikarmel.cz/kniha/Kriz-jsem-hlasal-kriz-jsem-snasel_10801.html

Rozhovor se sestrou Boltnarovou

Věnujete se trpícím. Čím jsou pro Vás trpící, jak je vnímáte?

'Já jsem se rozhodla sloužit  trpícím už v mládí a svou úlohu mezi nimi beru tak, že mě k nim posílá Pán Bůh.'

Jak odpovídáte lidem, kteří se ptají na smysl utrpení?

'Ještě  mi nikdo takovou otázku nepoložil  a kdyby ano, tak bych mu odpověděla asi takto: Záleží na tom, jak člověk své utrpení bere a jestli je ochoten své kříže dát Pánu Bohu. Ti, co mají slabou víru, v trápení zahořknou a neobětují je. Nemohou sami vidět cenu svého utrpení, kterou ono zajisté má.'

Tělesné utrpení může dosáhnout obrovských rozměrů, stejně tak i duševní útrapy. Setkala jste se někdy s nepředstavitelným  tělesným a zároveň duševním utrpením a jaké bylo toto setkání?

'S takovými případy jsem se setkala, ale dostatečně reagovat na tuto otázku v jedné odpovědi bych asi nedovedla. To svědčí o tom, že v uvedené  situaci jde o nevýslovně těžké trápení.'

Rozhovor s P. Zemánkem

Jak probíhalo Vaše definitivní rozhodnutí následovat Ježíše jako redemptorista?

'Bylo to ještě v dětství. Když jsem byl už v 11 letech pevně rozhodnut o cestě řeholním životem, kamarád mě informoval o možnostech studia na osmiletém gymnáziu v Libějovicích u Vodňan (jižní Čechy) a tatínek mě tam přihlásil. Takto jsem začal kráčet v Ježíšových šlépějích.'

Prožil jste v 50. letech těžkou dobu komunistického režimu. Jak jste zkoušku vydržel, co konkrétně Vám dodávalo sílu?

'Určitě mi pomohla osobní zkušenost živé víry, pocit, že budu moct být u oltáře a síla komunity nás vězňů, např. na Mírově nebo ve Valdicích. V posledně jmenovaném vězení jsem křížovou cestu prožíval s Dr. Mádrem.'

Kdybyste měl srovnat Vaši duchovní činnost před r. 1950 a po r. 1989, v čem vidíte shodu a v čem rozdíly?

'Shoda je taková, že v obou dobách svitly velké naděje, které později pominuly. Rozdíl vidím v tom, že naději víry a pastoraci před r. 1950 smetl komunistický režim. Po Sametové revoluci se o to zasloužily negativní moderní vlivy i to, že některá média vyzdvihují pouze stinné stránky církve. Náboženský život v celé Evropě poklesl.

Neztrácím však naději, v důchodu vypomáhám podle svých sil; vykonávám katecheze pro rodiny, sloužím koncelebrované bohoslužby, a tak se snažím, aby naděje, která tady vzplála po r. 1989, nikdy nezhasla.'