Biskup Hučko na oslavách mučedníka Romži na Ukrajině

Včera, ve čtvrtek 1.11.2007, uplynulo 60 let od mučednické smrti mukačevského biskupa Teodora Romži. Na slavnostech v Užhorodu a Mukačevu se zúčastnili slovenští a ukrajinští biskupové a další hosté. Přinášíme část životopisu blahoslaveného biskupa Romži, která pojednává o jeho biskupském kříži a o mučednictví.

Praha/Užhorod, Mukačevo (UA):  Řeckokatolický biskup Ladislav Hučko, který byl na slavnosti přítomen, je apoštolským exarchou pro české věřící východního obřadu v Čechách. Slovensko na slavnosti zastupovali biskupové Milan Chautur (Košice) a Ján Babjak (Prešov). Nechyběli samozřejmě ukrajinští biskupové, např. Milan Šašik z mukačevské eparchie (biskupství).

Slavnosti proběhly  ve dnech 29.-31.10. V rámci vzpomínkové události se v těchto dnech koná i setkání řeckokatolických biskupů z původní eparchie Mukačevo.

Ze životopisu

Biskup Teodor Romža se narodil 14.4.1911 ve vesničce Velký Byčkov na Ukrajině.

Bylo mu 33 let, když jej 24.9.1944 Miklóš Dudaš, biskup hajdudorožský, v užhorodské katedrále vysvětil na biskupa. Nový biskup převzal svou službu ve velmi složité geopolitické situaci.

Po skončení druhé světové války již nikdy Sovětský svaz nevrátil do státního celku Československa území Podkarpatské Rusi, které během války okupoval. Nebezpečí, které hrozilo Řeckokatolické církvi již v období sovětské okupace, se začalo stávat realitou. Nešlo o nic menšího než o její totální likvidaci. Z pohledu úředníků SSSR byla jejich největším ideovým nepřítelem, protože patřila k Vatikánu.

Biskup  Teodor Romža odmítal rafinované nabídky ateistické vlády, které měly zajistit likvidaci jeho společenství formou sjednocení s pravoslavnou církví.

V té době již nemělo biskupu Romžovi zůstávat mnoho času pozemského putování. V neděli 26.10.1947 navštívil biskup Romža obec Lochovo, aby zde na prosbu místního duchovního posvětil obnovený chrám. Ve stejné době se ve vesnici objevila dvě vojenská auta - gazík a 'stjúd‘bejkr'.

Věřící měli  podezření, že přítomnost vozů souvisí s biskupovou návštěvou a že mu hrozí nějaké nebezpečí, proto na biskupa naléhali, aby ves neopouštěl. Biskup však nechtěl déle čekat, jako by věděl, že pokud mu hrozí nějaké nebezpečí, stejně se před ním neukryje, a stejně jako se Pán Ježíš vydal do Jeruzaléma, i když věděl, že je to i cesta na Golgotu, nakonec rozhodl: 'Ráno pojedeme. Nechť se stane vůle Boží!'

Dne 27.10. ráno biskup nasedl se svým doprovodem do kočáru a vydali se na zpáteční cestu. Před vesnicí Ivanovce jedno z podezřelých vojenských aut - 'stjúd‘bejkr' - narazilo prudce do kočáru, který se převrátil, a usmrtilo koně. Biskup Teodor Romža, P. Daniel Bačinský a kočí Choma byli těžce zraněni; bohoslovci, kteří byli v doprovodu, byli zraněni jen lehce. Jakmile se vzpamatovali z prvního šoku, utíkali, aby přivolali pomoc.

V tu chvíli přijel druhý z podezřelých vojenských vozů - gazík. Z něho vyskákali muži ozbrojeni železnými tyčemi a začali zraněné tlouci do hlavy, aby je usmrtili. Jejich zlý záměr však překazilo poštovní auto z Mukačeva. Zaskočení zločinci nasedli rychle do gazíku a ujeli. Poštovní zaměstnanci naložili zraněné do svého vozu a dopravili je do městské nemocnice v Mukačevu, kde jim poskytl kvalifikovanou péči známý, velmi obětavý a svědomitý lékař - chirurg Dr. Alexander Fedynec.

Zdálo se, že život zraněných bude zachráněn. V té době v nemocnici ještě sloužily jako zdravotnice sestry basiliánky, jejichž představená, sestra Theofila, pečovala o biskupa Romžu i o ostatní zraněné. Tato sestra se stala největší překážkou pro sovětskou moc v záměru odstranění biskupa Romži.

V  čele nemocnice stál již prosovětsky orientovaný Dr. Bergman, který sice nařídil, aby pacienti dostali oddělený pokoj a aby jim strava byla připravována individuálně, čímž mělo být vyvoláno zdání té největší péče o osobu biskupa Romži před zraky veřejnosti. Na druhé straně však do nemocnice umístil jako sanitářku vražednici Odarku, jejímž úkolem bylo biskupa odstranit. To se jí i podařilo, ačkoliv biskup už byl po napadení  mimo nebezpečí života. Muže pevné víry  však otrávila kyanidem. Odevzdal duši Stvořitelovi ve 36 letech svého života, dne 1.11.1947, se slovy 'Ó, Isuse!' (Ó, Ježíši!).

Blahé paměti papež  Jan Pavel II. při své návštěvě Ukrajiny v červnu 2001 prohlásil biskupa Romžu za blahoslaveného. Jeho relikvie se nacházejí v užhorodské katedrále i v chrámu sv. Sedmipočetníků  v Sobrancích na východním Slovensku.

(z Hvězdy naděje, misijního interního infolistu; upraveno, zkráceno)

Zdroj zprávy:  Život Prešova online

Fotografie: biskup Ladislav Hučko (z webu www.exarchat.cz )

                katedrála v Užhorodu (z fotogalerie Ukrajina 2004)