List Římanům: Ospravedlnění z víry

Druhé zamyšlení našeho cyklu o spisech spojených s apoštolem Pavlem, který probíhá v rámci pavlovského roku vyhlášeného papežem Benediktem XVI., se věnuje listu Římanům. Představí jej P. Paweł Nowatkowski, národní ředitel Katechetické sekce ČBK a kněz královéhradecké diecéze.

Dopis Římanům byl napsán svatým Pavlem v zimě roku 57/58 při jeho pobytu v Korintu. Apoštol Pavel se připravoval na cestu do Španělska a při příležitosti této cesty chtěl navštívit křesťanskou obec v Římě (Řím 1,9-15).

Čím mne zaujal sv. Pavel v tomto dopise? Aktualitou k dnešní době.

Teologický obsah listu Římanům je 'resumé' evangelia, radostné zvěsti. Představuje základní věci (či otázky) týkající se vztahu Boha a člověka. Autor ukazuje člověka, který se snaží získat vlastním úsilím ospravedlnění. Výsledek tohoto úsilí je však stále negativní.

Apoštol národů citlivě vnímá situaci tehdejších lidí. Vidí občany Říma, kteří touží být šťastní skrze vlastní moudrost, ale dostávají se spíše do stavu, kdy více poslouchají instinkt zvrácené přirozenosti (Řím 1,18-32). Členové židovské obce v Římě se chlubí tím, že mají a znají Zákon daný Bohem, a pohrdají zvráceným pohanským světem. Sami došli k přesvědčení, že doslovným plněním všech nároků Zákona mohou získat vlastními silami ospravedlnění (v našem chápání věčný život, bytí s Bohem). Ale i oni jsou zklamaní a bezmocní k velkým nárokům Zákona, protože samotný Zákon není nástroj vedoucí k ospravedlnění (ke spáse), ale je pouze jednou z etap připravující na příchod Spasitele a na jeho přijetí (Řím 2,1-3.20).

Pavel učí, že není možné získat Boží spravedlnost jen vlastním, lidským úsilím. Je nutné si uvědomit, že spásu dává samotný Bůh. On oslovuje člověka jako první. Žádá po něm především víru – uslyšení jeho hlasu, přijetí daru ospravedlnění nabízeného Bohem a bezmeznou důvěru k němu.

Podle apoštola Pavla ospravedlňuje Bůh člověka (tj. obdarovává ho svojí spravedlností) na základě víry, která je odpovědí člověka dávaná Bohu. Díky tomuto daru se dostává ospravedlnění každému člověku stejně, a platí to jak pro pohany, tak i pro židy. Jako vzor ve víře a důvěře Bohu předkládá sv. Pavel postavu Abrahama (Řím 3,21–4,25). V dalším textu pak zdůrazňuje, že předmětem naší víry je Ježíš Kristus, který se stal druhým Adamem, tzn. novým otcem lidstva. Ježíš Kristus byl poslušný Bohu Otci až k smrti na kříži. Tím vyjednal ospravedlnění všem lidem bez rozdílu a dal jim tak podíl na Božím životě. Spravedlnost Božího Syna se tak stala pramenem spravedlnosti pro každého člověka (Řím 5).

Náš křest nás připojuje k novému Božímu lidu a díky tomu má náš všední život hlubší smysl (Řím 8). Víra pokřtěného člověka se projevuje v každodenním životě skutky, jakými jsou láska, poslušnost, odpuštění – jednoduše řečeno životem podle příkladu Ježíše Krista (Řím 12,1–15,12). Dobré skutky konané křesťany nemají jenom viditelný význam, ale jsou působením Ducha Svatého v nás.

I dnešní doba často hledá svoje štěstí v tom, co pomíjí. Mnoho lidí a společností je hledajících nebo rozhádaných, která pravidla jsou nejdůležitější a která je nutné dodržovat k většímu blahobytu světa. Svatý Pavel nás učí, abychom uměli čerpat z Boha to, co nám nabízí. Protože svět bez lásky, poslušnosti a odpuštění je prázdný.

Apoštol národů krásně spojuje život s vírou. Je nám příkladem, jak žít své osobní poslání naplno. Svými slovy 'neuráží' ani ty, kteří nechtějí přijmout Ježíše jako Mesiáše, ani ty, kteří o Spasitele nemají zájem. Ale zve každého k přátelství s Ježíšem Kristem. Kéž by byl mně i vám vzorem tento pohled apoštola Pavla na své blízké, který ne násilím, ale vstřícností přibližuje život lásky každému hledajícímu.

Vysvětlení pojmů:

Zákon (hebr. tóra): znamená učení Boží, kterého se dostává člověku jako návodu k jednání. (…) Označuje v první řadě soubor přikázání, které starozákonní tradice připisuje Mojžíšovi. (Zdroj: Slovník biblické teologie, str. 586)

Ospravedlnění (lat. iustificatio): je to akt, kterým Bůh daruje hříšnému člověku svou lásku a milost, které s konečnou platností ve světě existují a působí díky Kristu. Zároveň je to akt, jímž člověk přijímá tyto dary ve vztahu lásky k Bohu, která ho činí z hříšníka spravedlivým. (…) Sv. Pavel totiž prohlašuje, že ospravedlnění přichází z 'víry, která působí prostřednictvím křesťanské lásky' (Gal 5,6).
(Zdroj: www.iencyklopedie.cz/ospravedlneni)

P. ThDr. Paweł Nowatkowski (*1962) je kněz włocławské diecéze v Polsku, který již od r. 1996 působí v královéhradecké diecézi. 9 let byl administrátorem ve farnostech v Orlických horách (Kunvald v Čechách, České Petrovice a Klášterec nad Orlicí). V roce 2002 obhájil doktorkou práci na Teologické fakultě ve Wroclawi u profesora Eugeniusze Mitka. Od roku 2005 je ustanoven farářem ve farnostech Opatovice nad Labem, Dříteč a Staré Ždánice. Od 1.8.2005 je též pověřen vedením Katechetické sekce ČBK v Praze jako národní ředitel.