Velikonoční události a jejich význam

Velikonoce jsou pro křesťany bezesporu vrcholem roku,největší slavností. Církevní kalendář Svatého týdne připomíná jednu klíčovou událost za druhou; věřící oslavují Boží činy, které Bůh vykonal pro spásu člověka – umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zpráva přináší obecný souhrn událostí, které křesťané o Velikonocích slaví, a informace o jejich aktuálním významu pro lidský život.

Velikonoce zaujímají nejdůležitější místo v životě každého křesťana, který nechce zůstat po duchovní stránce v půli cesty. Nejde jen o tradici a zvyky, které k těmto svátkům patří. Zázrak Ježíšova vzkříšení je největší zázrak, jímž potvrdil své učení a božskou moc. Po Velkém pátku přichází Velikonoční neděle, po ukřižování je tady vzkříšení. Nejde však pouze o historickou událost nebo o něco, co jednou nastane. Křesťan nalézá vzkříšení ve svém životě, a tedy může prožívat tyto svátky denně.

Příznačně je to vyjádřeno setkáním emauzských učedníků se vzkříšeným Ježíšem, který okamžitě změnil jejich názory a směr života (srov. Lk 24,13-31). Často jde o události, které na první pohled nejsou lidem zřejmé a pochopitelné, vyjasňují se až duchovním, Božím pohledem. Setkání se vzkříšeným Ježíšem je podmíněno živou vírou, je základní věcí křesťanství a klíčovým duchovním zážitkem věřícího člověka. Tak jako neexistuje křesťanství bez kříže, není možné ani bez zmrtvýchvstání.

Velikonoce 2009

Na Květnou neděli (letos 5.4.) se světí ratolesti (palmové, jívové...) na připomínku Ježíšova slavného vjezdu do Jeruzaléma, kdy jej lid provolal za krále.

V pondělí, úterý a středu Svatého týdne vrcholí postní usebrání v střídmosti, modlitbě a dobrých skutcích, kdy si má člověk uvědomit viny, kterými zrazuje Boha.

Zelený čtvrtek (9.4.) je dnem připomínky poslední večeře, kterou slavil Ježíš s apoštoly a při níž ustanovil svátost kněžství a Eucharistie (tedy svátost Ježíšova Těla a Krve). Dopoledne se proto setkávají všichni kněží diecéze se svým biskupem a světí se posvátné oleje, tato bohoslužba se nazývá Missa chrismatis.

Večer se pak slaví mše svatá se symbolickým mytím nohou učedníkům (připomínka Ježíšovy pokory), svatým přijímáním pod obojí způsobou (chleba a vína) a vzpomínkou na Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě. Utichají zvony a hudební nástroje.

Velký pátek (10.4.) je dnem přísného půstu a připomínky Ježíšovy křížové cesty a ukřižování. Neslaví se mše svatá, konají se obřady uctívání kříže. Podobně jako na Květnou neděli se zpívá zpráva z evangelia o Ježíšově smrti (tzv. pašije).

Bílá sobota (11.4.), to je Ježíšovo přebývání v hrobě. Večer po setmění se už slaví předvečer (vigilie) nedělní slavnosti Zmrtvýchvstání Páně – Božího hodu velikonočního. Při této mši svaté se světí oheň a svíce (paškál), čtou se biblické pasáže o dějinách vykoupení, rozeznívají se zvony a hudba, světí se voda a uděluje svátost křtu čekatelům (katechumenům).

O neděli Zmrtvýchvstání Páně (12.4.) se slaví mše svaté už v plně radostném duchu, připomíná se nejdůležitější událost křesťanské víry, kdy mrtvý Ježíš vstal z hrobu k novému životu a tím zničil hřích a smrt. Tento den je natolik zásadní, že se slaví celých osm dní, následuje tedy velikonoční oktáv, charakteristickou součástí obřadů je zpěv Aleluja.

Na pondělí velikonoční (13.4.) se připomíná, ostatně jako po celou velikonoční dobu, setkání vzkříšeného Ježíše s jeho učedníky.

Informace o událostech jednotlivých dnů:

Ing. Vojtěch Macek

Obrázek:

www.vira.cz