V Praze dne 20. května 2009 odpoledne ve věku 88 let zemřel Václav Vaško – český diplomat, politický vězeň, historik a autor několika knih zabývajících se dějinami poválečné katolické církve u nás a pronásledováním jejích členů, které sám prožil.
Praha: Václav Vaško se narodil 26. dubna 1921 ve Zvolenu v česko-slovenské rodině (po otci Čech, po matce Slovák). Maturoval v Banské Bystrici roku 1941, poté studoval na Vysoké škole obchodní v Bratislavě. Zúčastnil se Slovenského národního povstání. Byl zatčen a vězněn gestapem v Banské Bystrici. Smrti tehdy unikl jen shodou příznivých okolností. Po válce vstoupil do čs. diplomatické služby a stal se atašé v Moskvě. Zde také uzavřel manželství s Irinou Jukovovou. Na žádost Sovětů byl roku 1949 odvolán do Prahy. Manželce s dítětem však nebylo povoleno vycestovat. V roce 1951 byl Vaško propuštěn z Ministerstva zahraničních věcí, neboť neprošel kádrovými prověrkami. V únoru 1953 byl zatčen a rok držen ve vazbě. Ve vykonstruovaném procesu byl o rok později odsouzen za údajnou velezradu ke 13 letům vězení. Vystřídal věznici na Pankráci, pracovní tábor Nikolaj u Jáchymova a pevnosti Leopoldov a Mírov. V této době byla jeho žena Irina donucena se s ním v jeho nepřítomnosti rozvést. V květnu 1960 byl omilostněn. Vystřídal různá zaměstnání – zámečník, betonář, frézař, propagační referent na generálním ředitelství cirkusů a varieté. Roku 1968 stál u zrodu Díla katolické obnovy, v letech 1981 až 1985 pracoval jako tiskárenský korektor. V roce 1990 založil a tři roky vedl nakladatelství Zvon. Byl lektorem České křesťanské akademie a autorem děl o útlaku církve za komunismu: Neumlčená (2 díly), Profesor Kolakovič, Dům na skále (3 díly) a autobiografie Ne vším jsem byl rád.
Václav Vaško prožil bohatý život. Čtivou a poutavou formou o něm vypráví v autobiografické knize s příznačným názvem Ne vším jsem byl rád. Přes nepřízeň komunistickému režimu a jemu navzdory si zachoval nadhled, vlídnost a humor. Především jeho činorodý optimismus dodával sílu a naději lidem kolem sebe.