Biskup Malý poděkuje za dar svobody

V pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha bude Mons. Václav Malý, pražský světící biskup a probošt Metropolitní kapituly, slavit 17.11.2009 od 10.00 hodin mši svatou u příležitosti připomínky dvaceti let svobody v naší zemi. Liturgického čtení se ujme herec Jan Potměšil.

Praha: 'Na poděkování za dar svobody a za všechny statečné, kteří se o svobodu zasloužili,' jak sám řekl, bude biskup Václav Malý slavit mši svatou v pražské katedrále. Je-li tomu tak, že existenci nějaké věci si uvědomujeme především v okamžiku, kdy se nám jí nedostává, a že ji nejsilněji zakoušíme právě tehdy, když ji teprve získáváme, potom je krátké období 'sametové revoluce' pro naše porozumění svobodě, v níž dnes až příliš samozřejmě žijeme, zcela zásadní. Při letošní vzpomínce na onu pohnutou dobu, odkud dnes může pramenit odpověď na otázku, co že jsme to vlastně tehdy získali, má v úmyslu biskup Malý zdůraznit, že svoboda není fakt, který se v běhu dějin tu a tam osudově vynoří, nýbrž dar, jehož jsou hodni ti, kdo o něj usilují.

Není úplnou výjimkou, že se v dnešních dnech vzpomíná na konec roku 1989 s jistou lítostí. Leckoho se zmocňuje zklamání nad situací dnešní společnosti. Kolik nadějí, které tehdy lidé vkládali do nadcházející demokracie, se proměnilo v pochybnosti? Kolik lidí si dnes klade otázku, zda to je skutečně ten cíl, k němuž jsme se po pádu komunismu vydali? Na špatné se rychle zapomíná, a tak často slyšíme: 'Co nám tehdy chybělo?'

Biskup Malý ve svém článku pro Zpravodaj pražské arcidiecéze říká, že to zcela jasně uvidíme pouze tehdy, pokud neztrácíme svobodu darovanou Kristem. 'Pokud znovu obnovíme a očistíme své vidění celistvé skutečnosti a současné doby v duchu evangelia, pak určitě nepřestaneme děkovat i za vnější svobodu podepřenou oběťmi mnoha lidí dobré vůle před listopadem 1989.' Jelikož svoboda není žádný fakt, ale je rysem našeho života, který se může ztrácet i rozvíjet, připomíná na konci svého textu biskup Malý, že záleží také na nás: 'Škarohlídství, bědování nad stavem světa, skládání rukou v klín ani útěk do nedobytného hradu svých vysněných představ nemají místa v srdci těch, kdo jsou plni vděku za možnosti, které poskytuje demokratický systém. Přiznejme si, že v novodobých dějinách neměla církev tolik svobody jako dnes.'