Obrácení svatého Pavla

V pondělí 25.1. slaví církev svátek Obrácení sv. Pavla. Apoštol národů se při cestě do Damašku setkal s Ježíšem Kristem a obrátil se, změnil své smýšlení. Připomínáme si Boží zásah, kterým byl do prvotní církve povolán za nového apoštola její pronásledovatel, aby přinesl víru v Ježíše Krista do pohanského světa. Informujeme o významu tohoto svátku.

Obrácení apoštola Pavla při setkání s Kristem na cestě do Damašku bylo nejrychlejším a nejvýznamnějším v dějinách. Chtěl sloužit Bohu tak, jak k tomu byl vychován; ke skutečné službě se však musel obrátit a to se stalo, když se Krista zeptal: '…Co mám dělat, Pane?' (Sk 22,10) O jeho obrácení se dočteme v Bibli na více místech v Novém zákoně: Sk 9,1-22; 22,3-16; 1kor 15,9-10; Gal 1,11-24; 1 Tim1,12-16.

Pavel z Tarsu v Kilikii, žid, který měl práva římského občanství, byl nazýván Šavel. Rodem patřil k izraelskému kmeni Benjamin a jeho židovské jméno Saul (Šavel) měl po králi, od nějž byl odvozován jeho původ. Zřejmě s římským občanstvím zase souviselo jméno Pavel, které používal od svého obrácení. Jeho rodiště Tarz s řeckou kolonií se nachází na území dnešního Turecka. Bylo kulturním a obchodním střediskem Římské říše.

S tím souviselo Šavlovo získání znalostí řecké kultury a později římského práva. Vzdělal se v řeckých vědách a vyučil se stanařskému řemeslu. Byl poslán do Jeruzaléma, kde byl jako žák Gamaliele znalcem Starého zákona, horlivým farizejem i pronásledovatelem křesťanů. Nechyběl při kamenování sv. Štěpána, opatroval pláště útočníků. Potom pokračoval v pronásledování Kristových vyznavačů s přesvědčením, že slouží Bohu, kterého miluje.

Na cestě do Damašku, odkud chtěl v poutech přivést křesťany, byl zasažen mocí Kristova světla: 'Padl na zem a uslyšel hlas: Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Saul řekl: Kdo jsi, Pane? On odpověděl: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat. …Saul vstal ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho vzít za ruce a dovést do Damašku. Po tři dny neviděl, nic nejedl a nepil.' (Sk 4,9)

'Všechno má svůj čas.'(Kaz 3) A je čas se zastavit, podívat se na sebe, ne na druhé, protože i já mohu být pronásledujícím Šavlem. Také já si mohu myslet, že dělám něco správně, že sloužím Bohu a ono to může být poněkud opačně. Na každém je něco dobrého a jen Bůh vidí dokonale každého z nás. Každého přitom stejně dokonale miluje a u chybujících touží po jejich obrácení. U Šavla zvolil prostředek svého zjevení ve prospěch celé církve.

V tomto zjevení Saulovi byl dar i pro nás – připomeňme si, jaké vedení skrze Pavla máme v jeho listech, jaký vzor najdeme v jeho spolupráci s Duchem Svatým, pro jehož působení se Pavlovo srdce plně otevřelo. Setkání s Ježíšem ho proměnilo v nejhorlivějšího hlasatele evangelia.

Také my se setkáváme s Kristem – ve svátostech – a přijímáme Ducha Svatého. Otevíráme však dostatečně svá srdce jeho působení? Máme v něm místo pro Boží odpověď a vedení? 

'Bože, Ty jsi vyvolil apoštola Pavla, aby se stal učitelem národů; připomínáme si dnes jeho obrácení a prosíme tě: Dej, ať jsme i my připraveni plnit tvou vůli a vydávat světu svědectví o tvé pravdě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.'

závěrečná modlitba breviáře

Zdroj: http://catholica.cz/?id=329 (upraveno)