Před 45 lety byl arcibiskup Josef Beran jmenován kardinálem

Dne 25.1.1965 jmenoval papež Pavel VI. pražského arcibiskupa Josefa Berana kardinálem. Slavnostní kreace v Římě pro něj ovšem znamenala nemožnost návratu do vlasti. Kardinál Beran, komunisty nakonec vyhoštěn, do Říma odjížděl s nadějí, že arcidiecéze získá vedení.
Publikováno: 27. 1. 2010 13:30

Praha: Kardinál Miloslav Vlk nedávno požehnal pomník kardinála Josefa Berana před Arcibiskupským seminářem v Praze-Dejvicích. Život a působení toho významného představitele pražské arcidiecéze, nastínil při slavnostním večeru doc. Jaroslav Šebek:

"Život a působení arcibiskupa a kardinála Josefa Berana odráží jak na velkém projekčním plátně dramatické peripetie, které prožívala nejen církev, ale celá česká společnost ve 20. století. Svou kněžskou dráhu začínal ještě v době monarchie a po první světové válce se stal svědkem prudké antikatolické vlny, šířící sekulární myšlení. Současně však také on výrazně přispíval k tomu, že církevní kruhy tuto zkušenost dokázaly fruktifikovat v podobě zahájení velké spirituální i intelektuální obrody, nesené v duchu snah přinést svědectví a zásady křesťanského života také do občanské společnosti a vést s touto společností dialog, nikoli se jen skrývat za hradbami dobrovolného ghetta. V meziválečném období se také začal rovněž díky vlivu a působení Josefa Berana na pražské teologické fakultě a v arcibiskupském semináři formovat nový osobnostní typ kněze, který nebyl již pouhým úředníkem josefinistického typu a nebo autoritativním představeným, ale také charismatickým vzorem.

Josef Beran se však vedle rozkvětu duchovního života stal zvláště ve 30. letech rovněž svědkem toho, jak silně začaly doléhat do církevní sféry ozvěny politických problémů, souvisejících zejména s vyhrocováním národnostní situace mezi Čechy a Němci. Výrazná změna v životě Josefa Berana i celého katolického společenství přichází s okupací českých zemí a vznikem Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939. Katolická církev, stejně jako ostatní křesťanské církve, se totiž poté stala relativně samostatným prostorem, kde mohlo mnoho českých lidí, a to věřících i sympatizantů, zástupně manifestovat své vlastenectví a odpor vůči okupantům. Za vlastenecké postoje byl zatčen během heydrichiády i Josef Beran. Poté následovalo tříleté martyrium v nacistických věznicích a lágrech. Zakotvenost ve víře a vědomí, že Bůh je s ním, mu však dodávala sílu peklo koncentračního tábora nejen přežít, ale i být oporou pro druhé.

Beran, ověnčený gloriolou hrdiny protinacistického odporu, byl jmenován v roce 1946 do úřadu pražského arcibiskupa. Zde však záhy podstupuje další vážné zkoušky, které se dají označit za lakmusový papírek toho, jak se bude dál vyvíjet vztah církve se státem, pokud v zemi dostanou vládu plně do rukou komunisté (například v souvislosti s pokusy o vytvoření státního monopolu na školství či s pokusy o omezení autonomie církví, podnikané nejčastěji právě ze strany KSČ, jejíž vedení usilovalo v poválečném období o ovládnutí nejdůležitějších mocenských struktur ve státě). Přestože po celou dobu svého působení v úřadu pražského arcibiskupa vystupoval Josef Beran apoliticky, stal se v okamžiku poúnorového mocenského zvratu obhájcem idejí demokracie, zachování občanských a lidských práv. Jako nejvyšší představitel katolické církve se vymezil proti nastupující totalitní moci a pro společnost reprezentoval poslední sílu, která dokázala ještě několik měsíců odolávat nadvládě komunistické strany. Beran, stejně jako československý episkopát, neustále upozorňoval na režimní zásahy, omezující svobodu civilního i církevního života, a odmítal veřejně vyhlásit podporu a loajalitu nové moci. Beranova zásadovost musela bezpochyby komunistické vedení neustále dráždit, a proto nakonec přistoupilo na jaře 1949 k ostré konfrontaci, která vrcholí pověstnou bohoslužbou během slavnosti Božího Těla ve svatovítské katedrále v červnu 1949, kdy je po provokaci příslušníky StB fakticky uvězněn v arcibiskupském paláci a začíná tak jeho čtrnáct let trvající ponižující internace. Tento čin státní zvůle předznamenával vlnu represí, s nimiž se museli křesťané v naší zemi vyrovnávat prakticky po celých čtyřicet let komunistického režimu. Josef Beran se nemohl vrátit do úřadu ani poté, kdy byl v roce 1963 policejní dohled poněkud uvolněn. Jeho osud se začal řešit až po zahájení vatikánské východní politiky, hledající možnosti, jak pomoci církvi za železnou oponou.

V roce 1965, kdy získal kardinálskou hodnost za podmínky trvalého exilu, však musel bezpochyby prožívat těžké dilema. Rozhodnutí, které nakonec učinil, učinil ve prospěch církve i občanů země, jež musel navždy opustit. Ani poté však jeho aktivita neutuchala. Legendou se stalo jeho vystoupení na II. vatikánském koncilu v září 1965, kde se věnoval tématu svobody svědomí. Mimo jiné se v něm vyslovil i pro objektivní zhodnocení významu Jana Husa v naší národní a historické paměti. Toto jeho snažení bylo nakonec korunováno úspěchem, protože právě v těchto dnech si budeme připomínat desáté výročí lateránského sympozia, na němž papež Jan Pavel II. zařadil M. Jana Husa mezi reformátory církve. Smrt kardinála Berana v květnu 1969 obrátila opět mezinárodní pozornost k tragédii okupovaného Československa a pohřeb ve svatopetrské bazilice jakoby symbolicky předznamenával i dohasnutí nadějí řady československých občanů, spojených s událostmi Pražského jara. Normalizační moc se bála statečného kardinála i po smrti a dělala vše pro to, aby ho z veřejného povědomí navždy vymazala. To, že se zde dnes tady scházíme u jeho pomníku, je jen důkazem neúspěchu úsilí komunistických mocipánů.

Závěrem lze říci, že v osudových křižovatkách minulého století se tento muž hluboké víry stal symbolem naděje, ale i utrpení a pronásledování, zastáncem dialogu s různými názorovými směry, ale i reprezentantem odporu a neústupnosti v zásadních věcech, které se příčily jeho svědomí. Bez statečných postav jeho typu by jistě nevyšla katolická církev v naší zemi z dob obou totalit s takovým vysokým morálním renomé. V jeho linii pokračoval i jeho nástupce kardinál Tomášek, vzdorující také komunistické totalitě, ale i kardinál Vlk, snažící se po pádu železné opony znovu integrovat církev do veřejného prostoru a o obnovení dialogu mezi civilní společností a církví. Je dobře, že se jeho příklad vrací nejen do církevní, ale také společenské paměti, a lze jen doufat, že v duchu odkazu tohoto člověka hluboké víry, velkého srdce, schopného vnímat potřeby druhých a laskavého pastýře, spravujícího moudře svěřená stádce, budou vystupovat i další nástupci na svatovojtěšském stolci pražských arcibiskupů.

Doc. Jaroslav Šebek, Ph.D.

Související články

Další aktuality

Prohlášení předsedy ČBK k některým kandidaturám do poslanecké sněmovny

Přinášíme prohlášení předsedy ČBK Mons. Jana Graubnera, arcibiskupa olomouckého, k některým kandidaturám do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
27.07.2021

20. svatoanenské zahradní slavnosti v Domově sv. Josefa ve Dvoře Králové nad Labem zbouraly bariéry mezi světem zdravých a hendikepovaných

Domov sv. Josefa ve Dvoře Králové nad Labem uspořádal tuto sobotu 24. července 2021 již 20. svatoanenské zahradní slavnosti aneb slavnosti bez bariér. Jednalo se o jubilejní akci na pomoc potřebným lidem s roztroušenou sklerózou. Účastnil se jich také kardinál Dominik Duka a bývalý předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, který také touto nemocí trpí.
27.07.2021

Zamyšlení biskupa Františka Radkovského u příležitosti Světového dne prarodičů a seniorů

Přinášíme vám zamyšlení plzeňského emeritního biskupa Františka Radkovského u příležitosti Světového dne prarodičů a seniorů, který letos poprvé vyhlásil papež František na předchozí neděli 25. července 2021.
27.07.2021

Papež: Po pandemii bude třeba nový pohled na realitu

„Pedagogika pro oči, která mění náš krátkozraký pohled a přibližuje ho samotnému pohledu na Boha.“ Tak to říká František v rozhovoru, který poskytl Mons. Dariovi Viganò a který vyšel v jeho poslední knize. Papež v něm zve ke znovuobjevení vzdělání k čistému pohledu prostřednictvím filmů.
27.07.2021

Papež označil hlad ve světě za skandál a zločin proti lidským právům

V římském sídle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) začalo 26. července 2021 přípravné setkání na zářijový newyorský celosvětový summit o potravinových systémech, které pořádá italská vláda. Včera odpoledne na něm vystoupil arcibiskup Paul Richard Gallagher, sekretář pro vztahy se státy Svatého stolce, který účastníkům tlumočil poselství papeže Františka.
27.07.2021