Ve svém poselství k postní době hovoří papež o spravedlnosti

Vatikán: Ve svém letošním poselství k postní době s názvem Bůh dává spravedlnost na základě víry v Ježíše Krista, datovaném 30.10.2009, se papež věnuje tématu spravedlnosti a jejího křesťanského smyslu. Nejprve cituje definici spravedlnosti podle římského právníka Ulpiana: "dát každému, co mu náleží". Poznamenává však, že to, co je pro člověka zásadní, nelze zajistit právní cestou: život z lásky, kterou dává Bůh. Svatý otec pak cituje Ježíšova slova "co vychází z člověka, to ho poskvrňuje" (Mk 7,15.21) a vyvozuje z nich, že "nespravedlnost, důsledek zla, nemá výlučně vnější příčiny. Její původ je v lidském srdci, kde člověk nalézá základ tajemné účasti na zlu. … (Člověk v sobě) objevuje překvapivě mohutnou sílu, která ho svádí, aby se uzavřel do sebe a stavěl se nad druhé a proti nim. Jde o egoismus, důsledek prvotního hříchu."

Benedikt XVI. se potom obrací k Písmu svatému a objasňuje biblický pojem spravedlnosti – sedáqá, který "na jedné straně znamená úplné přijetí vůle Boha Izraele a na druhé straně spravedlnost vůči bližnímu… Dát chudému znamená pro Izraelitu pouze oplatit to, co pro něj udělal Bůh." Pro konání spravedlnosti je podle papeže nezbytné opustit sen o soběstačnosti a hluboké soustředění na sebe, které plodí nespravedlnost.

V poslední části se pak Svatý otec věnuje otázce, zda existuje nějaká naděje na spravedlnost, a cituje slova listu Římanům: "V nynější době se stalo zřejmým, že Bůh dává spravedlnost nezávisle na Zákonu… na základě víry v Ježíše Krista, a to všem, kdo věří" (3,21-25). Tato spravedlnost pochází z milosti, člověk tedy sám nemůže uzdravit sebe ani druhé, ale je osvobozen "Božím láskyplným gestem". Boží spravedlnost, v níž "spravedlivý umírá za viníka a viník naopak dostává požehnání," se tak ukazuje jako hluboce odlišná od lidské spravedlnosti a po člověku vyžaduje, aby se zřekl "iluze soběstačnosti" a tak objevil a přijal "to, že potřebuje druhé a Boha, potřebuje Boží odpuštění a přátelství," čehož nelze dosáhnout bez pokory. "Díky působení Krista můžeme vejít do 'větší' spravedlnosti, spravedlnosti lásky, spravedlnosti toho, kdo se v jakékoli situaci pokládá spíš za dlužníka než za věřitele, protože přijal víc, než v co mohl doufat," říká dále papež a dodává, že právě tato zkušenost vede křesťana k tomu, aby se zapojil do utváření spravedlivé společnosti.