Ve svém poselství k postní době hovoří papež o spravedlnosti

V Tiskovém středisku Svatého stolce dnes (4.2.2010) bylo představeno poselství papeže Benedikta XVI. k postní době, ve kterém se Svatý otec zamýšlí nad tématem spravedlnosti. Na dnešní tiskové konferenci papežovo poselství představili kardinál Paul Josef Cordes, předseda Papežské rady 'Cor Unum', emeritní předseda Evropského parlamentu prof. Hans-Gert Pöttering a sekretář rady Mons. Giampietro Dal Toso.

Vatikán: Ve svém letošním poselství k postní době s názvem Bůh dává spravedlnost na základě víry v Ježíše Krista, datovaném 30.10.2009, se papež věnuje tématu spravedlnosti a jejího křesťanského smyslu. Nejprve cituje definici spravedlnosti podle římského právníka Ulpiana: 'dát každému, co mu náleží'. Poznamenává však, že to, co je pro člověka zásadní, nelze zajistit právní cestou: život z lásky, kterou dává Bůh. Svatý otec pak cituje Ježíšova slova 'co vychází z člověka, to ho poskvrňuje' (Mk 7,15.21) a vyvozuje z nich, že 'nespravedlnost, důsledek zla, nemá výlučně vnější příčiny. Její původ je v lidském srdci, kde člověk nalézá základ tajemné účasti na zlu. … (Člověk v sobě) objevuje překvapivě mohutnou sílu, která ho svádí, aby se uzavřel do sebe a stavěl se nad druhé a proti nim. Jde o egoismus, důsledek prvotního hříchu.'

Benedikt XVI. se potom obrací k Písmu svatému a objasňuje biblický pojem spravedlnosti – sedáqá, který 'na jedné straně znamená úplné přijetí vůle Boha Izraele a na druhé straně spravedlnost vůči bližnímu… Dát chudému znamená pro Izraelitu pouze oplatit to, co pro něj udělal Bůh.' Pro konání spravedlnosti je podle papeže nezbytné opustit sen o soběstačnosti a hluboké soustředění na sebe, které plodí nespravedlnost.

V poslední části se pak Svatý otec věnuje otázce, zda existuje nějaká naděje na spravedlnost, a cituje slova listu Římanům: 'V nynější době se stalo zřejmým, že Bůh dává spravedlnost nezávisle na Zákonu… na základě víry v Ježíše Krista, a to všem, kdo věří' (3,21-25). Tato spravedlnost pochází z milosti, člověk tedy sám nemůže uzdravit sebe ani druhé, ale je osvobozen 'Božím láskyplným gestem'. Boží spravedlnost, v níž 'spravedlivý umírá za viníka a viník naopak dostává požehnání,' se tak ukazuje jako hluboce odlišná od lidské spravedlnosti a po člověku vyžaduje, aby se zřekl 'iluze soběstačnosti' a tak objevil a přijal 'to, že potřebuje druhé a Boha, potřebuje Boží odpuštění a přátelství,' čehož nelze dosáhnout bez pokory. 'Díky působení Krista můžeme vejít do 'větší' spravedlnosti, spravedlnosti lásky, spravedlnosti toho, kdo se v jakékoli situaci pokládá spíš za dlužníka než za věřitele, protože přijal víc, než v co mohl doufat,' říká dále papež a dodává, že právě tato zkušenost vede křesťana k tomu, aby se zapojil do utváření spravedlivé společnosti.