Popeleční středou začíná postní doba

Popeleční středa, která předchází první neděli postní, letos připadá na 17.2. Tímto dnem začíná velikonoční půst, příprava na největší událost v dějinách křesťanství – vzkříšení Ježíše Krista. Informujeme o Popeleční středě a o významu čtyřicetidenního půstu.

Popeleční středa se datuje do 6.-7. století. Tehdy byl začátek postního období přeložen ze 6. neděle před Velikonocemi na středu, která jí předchází, aby se z postní doby vyčlenily jednotlivé neděle, protože ty nejsou chápány jako postní den. Během liturgie Popeleční středy se uděluje popelec, tj. označení popelem na čele – jde o znamení kajícnosti, které je v církvi zachováno až do dnešní doby. Symbolicky se tak zdůrazňuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí.

Popeleční středa a Velký pátek – tj. poslední pátek před Velikonocemi, den umučení a smrti Ježíše Krista – jsou v katolické církvi dny přísného půstu. Přísný půst znamená vedle zdržení se požívání masitých pokrmů také odřeknutí si jednoho ze dvou hlavních jídel dne. Netýká se nemocných. Věřící východního obřadu nemají Popeleční středu, ale podobný význam má úvodní den velikonočního půstu, pondělí před Popeleční středou, v tomto roce tedy 15.2. Pro jejich postní období je předepsána zdrženlivost od masa každou středu a pátek.

Odřeknutí si dobrého jídla, pití, oblíbené zábavy apod. však zdaleka není cílem postní doby. Je to jenom prostředek k umožnění přijetí duchovních věcí a především samotného Pána Ježíše. Věřící se mají ztišit, ponořit se do modlitby a do úsilí konat dobré skutky. Dobré skutky a skutky sebezáporu se nemají vykonávat s úmyslem, že je někdo bude obdivovat a chválit, ale s pokorou a vědomím, že je vidí Bůh: 'A když se postíte, nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci. Ti totiž dělají svůj obličej nevzhledným, aby lidem ukazovali, že se postí. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však postíš ty, pomaž si hlavu a umyj si tvář, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je ve skrytosti; a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí' (Mt 6,16-18).

Určitě nepatří ke správnému chápání půstu, že po 40 dnech prožitých asketicky se období po Velikonocích změní na blahobyt, konzumismus, a křesťan 'dožene' v negativním smyslu to, co zameškal. 40 dní postní doby je dostatečně dlouhé období ne na perfektní 'duchovní gymnastiku', ale na neustálé začínání pravého půstu, který spočívá ve změně smýšlení a ve vnitřním obrácení k Bohu. Není třeba rezignovat, když se to někomu nepodaří přesně od Popeleční středy – Pán Ježíš čeká vždycky; křesťan je na duchovní cestě.

O jaké obrácení jde? Ve výzvě textu z liturgie Popeleční středy ''Obraťte se k Hospodinu, svému Bohu' (Jl 2,13), jsou důležité dvě věci. Za prvé: Jaký je Bůh, ke kterému se má Izrael obrátit? Za druhé: Jak se má k němu obrátit? Bůh proroka Joela je Bohem živým a dobrotivým. Právě k takovému Bohu je nutné (ale také možné!) se obrátit. Jak? 'Celým srdcem' (2,12), tj. celým svým životem, celou bytostí vnější i vnitřní, a ve společenství celého Božího lidu (vv. 15-18).'

Citace o obrácení: Misál na každý den liturgického roku, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2000

Foto: http://www.vira.cz/index1.php?sel_id=350