Slova, která se mění ve skutky

Ve dnech 25.-28.2.2010 se v Kišiněvě (Moldavská republika) setkali již podesáté předsedové biskupských konferencí jihovýchodní Evropy.

Kišiněv: Během čtyř dní se účastníci setkali s místní komunitou, navštívili charitativní a evangelizační díla místní církve a věnovali se tématu 'Práva katolíků ve společnosti, v níž jsou menšinou – přínos katolíků pro realizaci společného dobra ve společnosti: obtíže a nové výzvy.'

Zastoupeny byly biskupské konference Albánie, Bosny a Hercegoviny, Bulharska, Rumunska, mezinárodní konference sv. Cyrila a Metoděje a Turecka. Setkání se zúčastnil také arcibiskup z Kypru a biskup z Kišiněva. Přítomen byl také apoštolský nuncius z Rumunska a Moldávie Mons. Francisco-Javier Lozano a stálý pozorovatel Svatého stolce při Radě Evropy Mons. Aldo Giordano. Setkání pořádá Rada evropských biskupských konferencí (CCEE) na pozvání kišiněvského biskupa Mons. Antona Cosy.

Setkání zahájil kardinál Vinko Puljic. Přivítal místopředsedu vlády Iona Negreie, který chtěl svou účastí na zahájení zasedání dosvědčit, nakolik si místní představitelé váží toho, že se koná v jejich zemi mezinárodní setkání katolické církve. V pátek 26.2. dopoledne se s účastníky setkal také premiér Vlad Filat. Ve svém projevu připomněl, 'že tak jako země nemůže být vzhledem ke své velikosti více či méně důležitá, ani menšinová církev nemůže být méně důležitá. Uvědomujeme si, co musíme ještě udělat a doufáme, že církev se zapojí do podpory formace národa, aby jeho základem byly ty nejlepší morální principy, na nichž lze stavět novou společnost. Problémů v Moldávii je mnoho, ale příčinou všech těchto problémů je morální krize. Proto se musíme vrátit k jejich kořenům. Jen když víme, odkud vycházíme, budeme vědět, kam jdeme.'

Dvacet let od konce totalitních režimů, které poznamenaly většinu zemí jihovýchodní Evropy v druhé polovině minulého století, zbývá ještě mnohé vykonat, zvláště v oblasti uznání práv náboženských menšin. I když ve většině případů byly vztahy církve a státu stvrzeny smlouvou nebo snahou právně zakotvit přítomnost katolíků v těchto zemích (kromě Turecka), často zůstaly dohody a smlouvy na papíru a je obtížné je uskutečňovat. Právní nástroj neznamená automaticky spravedlnost a ochranu katolických menšin. V některých případech nechrání komunity před porušováním lidských práv, zvláště práva svobody náboženského přesvědčení. Ve většině zemí zůstává problémem restituce majetku, který byl znárodněn během komunismu nebo odpovídající náhrada za něj.

Katolická církev i ve společnosti, v níž je v menšině, považuje za svou povinnost přispívat ke společnému dobru a rozvoji společnosti, v níž působí. V některých zemích je často vyhledávaný příspěvek církve do veřejné diskuse, protože se týká témat etické povahy. Angažování církve ve službě místním lidem je znamením, že je živou součástí těch území, pro která každý den kněží, řeholníci, řeholnice i laici poskytují hmotné i duchovní zdroje, aby se národy těchto zemí mohly rozvíjet. V solidaritě katolického světa rovněž nacházejí důvod k velké naději. Církev se skrze své struktury věnuje řešení problémů sociální bídy.

Biskupové byli osloveni tím, co se již v těchto zemích uskutečnilo díky velkorysému příspěvku charitativních organizací a nadací zemí západní Evropy a Severní Ameriky, a vyjádřili vděčnost za tuto podporu nejen v Moldávii, ale ve většině zemí východní Evropy.

Během společně prožívaných dní biskupové slavili mše svaté s komunitami ve farnosti Stauceni, ve večeřadle Regina Pacis a v katedrále v Kišiněvu.

Díky návštěvám charitativních a poradenských center a slavení eucharistie s místními komunitami se účastníci cítili povzbuzeni v tom, co je podstatné, také díky jednoduchosti a vitalitě této mladé církve, která – ačkoli jako menšinová – odpovídá svému poslání šířit evangelium a lásku moldavskému lidu. 'Být menšinovou církví nás nesmí nikdy zbrzdit v naší povinnosti konat dobro,' konstatovali na závěr setkání biskupové.