Pastýřský list Benedikta XVI. irským katolíkům

Tiskové středisko Svatého stolce dnes (20.3.2010) zveřejnilo pastýřský list Svatého otce Benedikta XVI. irským věřícím. Přinášíme shrnutí jeho obsahu a v příloze plné znění.

Vatikán: Papež adresoval pastýřský list všem katolíkům Irska, aby vyjádřil své zděšení nad sexuálním zneužíváním, kterého se na mladistvých dopustili církevní činitelé, a nad způsobem, jakým jim čelili irští biskupové a řeholní představení. Papež žádá, aby byl dopis čten pozorně a jako celek. Svatý otec hovoří o tom, že je v této době plné hořkosti celému irskému katolickému společenství nablízku v modlitbě a navrhuje cestu uzdravení, obnovy a odčinění.

Žádá všechny, aby si připomněli skálu, z níž byli vytesáni (srov. Iz 51,1), a zvláště přínos, který irští misionáři dali evropské civilizaci i při šíření křesťanství do všech světadílů. V posledních letech byla víra v Irsku postavena před mnohé výzvy, došlo k rychlým společenským změnám a odklonu od vazby na tradiční svátostné úkony a projevy zbožnosti. Právě to jsou souvislosti, v rámci kterých je třeba chápat způsob, kterým církev čelila problému sexuálního zneužívání dětí.

Problém vyvolalo mnoho faktorů: Nedostatečná duchovní a morální formace v seminářích a noviciátech, tendence společnosti bránit klérus a další autority, nemístné obavy o dobré jméno církve a snaha zabránit skandálům vedly k tomu, že v okamžicích, kdy to bylo třeba, nebyly uplatněny možné církevní tresty. Jen pozorným zkoumáním řady prvků, které krizi způsobily, je možné přesně určit příčiny a nalézt účinná opatření.

Během návštěvy ad limina, kterou v Římě vykonali roku 2006 irští biskupové, je papež nabádal, aby „zjistili pravdu o tom, co se v minulosti stalo, aby využili všech dostupných prostředků a zabránili tak opakování něčeho podobného, aby zajistili, že budou plně respektovány principy spravedlnosti, a aby především napomáhali v uzdravení ran obětí a všech, kdo byli zasaženi těmito obrovskými zločiny.“ Od té doby se papež při nejedné příležitosti s oběťmi setkal, naslouchal jejich příběhům, modlil se s nimi a za ně a je připraven udělat to znovu i v budoucnosti. V únoru roku 2010 pozval irské biskupy do Říma, aby s nimi hovořil o prostředcích přijatých za účelem zajištění nápravy problému se zvláštním zřetelem k postupům a protokolům, které v současnosti zajišťují ochranu dětí v církevním prostředí, a aby pohotově a spravedlivě reagovali na oznámení o zneužívání. V tomto pastýřském listě hovoří přímo k určitým skupinám uvnitř irského katolického společenství ve světle vzniklé situace.

Obrací se především na oběti zneužívání, bere na vědomí strašné zklamání, které zakusily, a říká jim, jak je mu líto toho, co vytrpěly. Uznává, že v mnoha případech jim nikdo nebyl ochoten naslouchat, když našly odvahu hovořit o tom, co se stalo. Uvědomuje si, jak se museli cítit ti, kteří bydleli v klášterech s vědomím, že před utrpením nemají úniku. Ačkoli uznává, jak musí být pro mnohé z nich těžké odpustit nebo se s církví usmířit, vyzývá je, aby neztráceli naději. Ježíš Kristus, sám oběť nespravedlivého utrpení, chápe propastnou hloubku jejich bolesti a toho, jak trvale působí v jejich životech a vztazích. Přesto právě jeho zranění, proměněná jeho spásonosným utrpením, představují prostředky, které lámou moc zla a umožňují nám znovu se narodit do života a naděje. Papež vyzývá oběti, aby v církvi hledaly příležitost setkat se s Kristem a nalézt uzdravení a usmíření tím, že znovu objeví nekonečnou lásku, kterou Kristus má ke každému z nich.

Ve slovech určených kněžím a řeholníkům, kteří se zneužívání mladistvých dopustili, jim papež připomíná, že se před Bohem a před řádně ustanovenými soudy musejí zodpovídat za hříšné a trestuhodné činy, jichž se dopustili. Zradili posvátnou důvěru a vrhli hanbu a ostudu na své spolubratry. Velkou škodu způsobili nejen obětem, ale také veřejnému vnímání kněžství a náboženského života v Irsku. Vyzývá je, aby se podřídili požadavkům spravedlnosti, a připomíná, že nemají ztrácet naději v Boží milosrdenství, které se svobodně nabízí i těm největším hříšníkům, pokud litují svého jednání, činí pokání a pokorně prosí o odpuštění.

Papež povzbuzuje rodiče, aby vytrvali v obtížném úkolu vychovávat své děti a dávat jim najevo, že jsou milované a chtěné, a rozvíjeli zdravou sebeúctu. Rodiče mají prvořadou odpovědnost za výchovu nové generace v mravních principech, které jsou pro civilizovanou společnost zásadní. Papež vyzývá děti a mládež, aby v církvi nacházeli příležitost pro životodárné setkání s Kristem a nenechali se odradit selháním některých kněží a řeholníků. Papež se spoléhá na to, že mladí lidé přispějí k obnově církve. Vyzývá též kněze a řeholníky, aby neztráceli odvahu, ale naopak obnovili své odhodlání ke svěřenému apoštolátu, aby jednali v souladu se svými představenými a svým živým svědectvím o spásonosném díle Páně tak církvi v Irsku nabídli nový život a vitalitu.

Když se papež obrací k irským biskupům, zdůrazňuje, že u mnohých z nich došlo k vážnému pochybení v úsudku a selhání v roli představeného, protože správně neuplatnili kanonické procedury, když se o zneužívání dozvěděli. Ačkoli je často obtížné poznat, jak čelit složité situaci, zůstává skutečností, že došlo k vážným chybám a oni v důsledku toho ztratili věrohodnost. Papež je povzbuzuje, aby i nadále důsledně usilovali o nápravu minulých chyb a zabránili jejich opakování tím, že budou plně dodržovat kanonické právo a spolupracovat s veřejnými představiteli v oblasti jejich kompetence. Vyzval také biskupy, aby usilovali o svatost, byli příkladem a povzbuzením pro kněze i věřící, a tak aby splnili svůj úkol v životě a poslání církve.

Nakonec papež navrhuje několik konkrétních kroků, které mají povzbudit obnovu církve v Irsku. Žádá všechny, aby své páteční skutky pokání po dobu jednoho roku obětovali za odčinění hříchů zneužívání, ke kterým došlo. Doporučuje, aby často přistupovali ke svátosti smíření a věnovali čas eucharistické adoraci. Vyjadřuje záměr vykonat apoštolskou vizitaci některých diecézí, řeholních řádů a seminářů s doprovodem římské kurie a na národní úrovni navrhuje uspořádat misie pro biskupy, kněze a řeholníky v Irsku. V tomto mezinárodním Roce kněží předkládá postavu sv. Jana Marie Vianneye jako vzor a přímluvce za oživení kněžské služby v Irsku. Po vyjádření díků všem, kteří se neúnavně věnovali energickému vyřešení tohoto problému, končí list návrhem modlitby za církev v Irsku, kterou věřící mohou prosit o milost uzdravení a obnovy v této obtížné době.