Kázání arcibiskupa Duky při rekviem za oběti polského neštěstí

V pátek 16.4.2010 sloužil pražský arcibiskup Dominik Duka OP v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha zádušní mši svatou za oběti leteckého neštěstí, při kterém zahynul prezident Polské republiky Lech Kaczyński, jeho choť a další členové jeho delegace. Přítomné pozdravil také jménem předsedy České biskupské konference Mons. Jana Graubnera.
Publikováno: 16. 4. 2010 22:45

Kázání arcibiskupa Duky při rekviem za oběti polského neštěstí

 

Sestry a bratři, kněží, jáhni řeholníci a řeholnice, pane prezidente, pane premiére, vážený pane velvyslanče Polské republiky, dámy a pánové velvyslanci, vážení hosté.

První úryvek z Bible nám staví před oči postavu starozákonního trpitele Joba. Autor této starozákonní knihy Bible navršil na něho snad všechny myslitelné tragédie a uvedl ho do naprosté bezmoci. Na tomto archetypu utrpení pak ukázal, co takový člověk řeší.

Vše se stalo, tragédie proběhla, mrtví zůstanou mrtví, jejich plány zůstanou plány, jejich očekávání jsou odvanuta, jejich city, touhy, radosti leží v troskách. A nejenom sklíčení pozůstalí a celý truchlící polský národ, ale i Rusko a Evropa a v posledku celé lidské společenství stojí otřeseno tím, co se stalo, a klade si otázky. Jako lidé se samozřejmě ptáme, kdo to zavinil? Zjišťujeme, že nikdo. Ptáme se po příčině, a dojdeme k odpovědi, že byla mlha. Za tu může leda Bůh. V tomto bodě se nevyhnutelně dostaneme k týmž otázkám jako Job, který k zodpovědnosti volal Boha, ano, obvinil ho. V našem případě sporu trpícího člověka s Bohem nezůstane u minulé soboty. Vyčteme Bohu znovu Katyň, kdy nezasáhl a nechal zničit elitu polského národa, muže, kteří v zájmu obrany národa oblékli uniformu polské armády. Šlo o akt genocidy ducha. Vyčteme mu spolu s Elie Wieselem Osvětim, spolu se Solženicynem gulagy, vyčteme mu všechnu bídu světa. Bůh mlčí a nebrání se.

Bůh se totiž vyjádřil už dávno a mnohokrát. Nejsilněji, když do našeho světa postavil svého Syna, aby nás vyvedl z nekončícího a zdánlivě neřešitelného řetězce vin, křivd, násilí, msty a nového násilí. Tak jdou dějiny a všichni nějak myslíme, že to je přirozené, že to jinak nejde. My jsme ho ukřižovali a on se nepomstil. Ze všech křížů na světě nám říká, že odpuštění je možné, ze všech křížů světa říká: to, co jste udělali se mnou, je nelidské – nechci, aby se cokoli takového opakovalo. V jednom deníku jsem v tyto dny viděl fotografii z krakovského předměstí, na níž je Kristus vlekoucí kříž. Přes kříž byla přehozena polská vlajka. Je přidána k jeho tíži.

Jsem věřící člověk. Každý opravdu věřící člověk musí být také rozumný. Nevyčítám Bohu, že došlo k tomuto neštěstí, ale kladu si otázku, co znamená. Bože, co jsi chtěl říct? Co jsme tak dlouho nemohli pochopit, že jsi tak mocně zvýšil hlas? O co se tu jedná? Jde o Katyň, kterou zesnulý polský prezident Lech Kaczynski nazval bolestnou ranou v polských dějinách, jde o Osvětim a další bolestné rány na půdě polského státu. Jde o další podobné bolestné rány na území dalších zemí Evropy. Katyň je takovou ranou na ruském území. A jde o mlhu, která zmařila možnost setkání, při němž se chystalo vyjasnění.

Drazí zarmoucení, nebudu vám nabízet náboženskou útěchu jako opium proti bolesti, víra není opium pro lid. Ale podělím se s vámi o ne snadně získanou odpověď na otázku po smyslu něčeho tak nesmyslného, jako je náhlá smrt tolika nevinných lidí. Odpověď má tvar výzvy. Dejme na minulost, ale i na současnost a budoucnost dopadnout světlo pravdy, přestaňme mlžit a vykrucovat se, je to smrtelně nebezpečné. A poznanou pravdu, ať je jakkoli těžká, zvedněme jako svůj kříž. Pravda dějin, pravda o člověku je ovšem příliš těžká, a unést ji můžeme jen společně.

Nepřijmout Kristův kříž jako zákaz trýznit, znamená znovu a znovu Krista křižovat. Nepodat si nyní ruku ke smíru a spolupráci znamená odsunout smrt Lecha Kaczynského mezi nesmyslné náhody. Pamatujme na to, že pozemský smysl jeho života, smysl života polských důstojníků z Katyně, Židů v Treblince leží teď v našich rukou. Pamatujme i na to, že naše čest a smysl našich životů před Božím soudem závisí na jejich svědectví.

V Praze dne 16. dubna 2010

+ Dominik Duka OP, arcibiskup pražský

 

 

Foto: Markéta Jírů

Související články

Další aktuality

V Boskovicích odhalili památník kardinála Špidlíka

Srdce obepnuté kovovým křížem připomíná v Boskovicích na Blanensku tamního rodáka, kardinála Tomáše Špidlíka. Od jeho narození letos v prosinci uplyne 100 let, zemřel v dubnu 2010 v Římě. Památník lidé najdou v parčíku s dětským hřištěm v Bělské ulici, poblíž Špidlíkova rodného domku.
19.08.2019

Barma zoufale potřebuje lásku, spravedlnost a milosrdenství, říká kardinál Bo

Barmský kardinál Charles Bo zveřejnil pastorační dopis „o výzvách, kterým dnes čelí lidé v Barmě, zejména v souvislosti s nadcházejícími volbami v příštím roce“. V něm se zamýšlí nad tématem „Boží láska k lidem a národům Asie“.
19.08.2019

Přímé přenosy bohoslužeb od 19. do 25. srpna 2019

Všem, kdo se nemohou zúčastnit mše svaté v kostele a chtěli by se připojit alespoň prostřednictvím médií, nabízíme přehled bohoslužeb, vysílaných během následujících dní přímým přenosem v Televizi Noe a Radiu Proglas.
19.08.2019

Rozhovor s velvyslancem Václavem Kolajou v italském tisku

Tento týden publikovala italská tisková agentura ACI Stampa v souvislosti s blížícím se výročím sametové revoluce a českou národní poutí do Říma obsáhlý rozhovor s českým velvyslancem ve Vatikánu Václavem Kolajou. Jakým způsobem fungovaly vztahy mezi Svatým stolcem a Československem v období komunismu? A proč si v době železné opony Československo vysloužilo titul jednoho z nejvíce protikatolicky zaměřených států? To jsou některé z otázek, na které český velvyslanec odpovídal.
16.08.2019

Tři novici Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele složili dočasné sliby

Během včerejší slavnosti Nanebevzetí Panny Marie složili v bazilice na Svaté Hoře u Příbrami novici br. Pavel Hudousek, P. Jan Kuník a br. Lukáš Michalovič do rukou provinciála Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele P. Václava Hypiusa dočasné sliby čistoty, chudoby a poslušnosti.
16.08.2019