Dokument rady Iustitia et pax k volbám 2010

V souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vydala rada Iustitia et pax při České biskupské konferenci dokument nazvaný "Koho volit. Dluh vůči sobě nebo jiným". Členové rady tímto dokumentem reagují na současné předvolební klima v naší společnosti.
Publikováno: 27. 4. 2010 21:25

Koho volit

Dluh vůči sobě nebo jiným

 

Jaro je symbolem znovuzrození, a to jak pro křesťany, tak pro všechny, kteří vnímají probouzející se svět přírody do nového života. Obnova a znovuzrození jsou v přeneseném smyslu i podstatou jediného alespoň trochu fungujícího politického systému. S každými volbami se přece v demokracii zbavujeme zatuchlosti a náchylnosti ke korupci těch, kdo jsou u moci. Volíme nový tým, který slibuje být lepší. Často je to ovšem ten nejvíce populistický. Zřídka vyhrává tým, který by sliboval churchillovské „Pot, krev a slzy“. A tak nejednou svými hlasy otevřou nepoučitelní voliči dveře k moci těm, kdo naslibují nesplnitelné, ale v tu chvíli věrohodně znějící.

Každý zodpovědný volič si musí klást otázku: "Na základě jakých argumentů věnuji svůj hlas té či oné politické straně? Které téma je pro naši budoucnost, o níž se bude během několika týdnů spolurozhodovat, klíčové?"

Křesťanský volič při svém rozhodování přirozeně bere v úvahu soulad vůdčí ideologie politických stran se svým přesvědčením. To je jistě správné, samo o sobě však nedostatečné. V situaci, kdy není většina politického spektra vyhraněně protikřesťanská, nabývají na významu i mnohá témata důležitá na první pohled „pouze“ z hlediska sekulárního. Jejich podrobnější zkoumání totiž nezřídka ukáže, že i ona obsahují hodnotovou dimenzi, jež by žádnému křesťanovi neměla být ve volbách lhostejná.  

Česká republika se nachází v situaci, kdy prudce roste její veřejný dluh, podle propočtů každou sekundu o 4756 korun.[1] Přesáhl již 1,3 bilionu korun  (tzn. 35 % HDP). Jen letos plánujeme na úhradu úroků státního dluhu vydat 76 miliard korun.[2] I když země zatím není považována za ohroženou rizikem tzv. státního bankrotu a u svých dluhopisů platí nižší „rizikovou přirážku“ než Itálie či Portugalsko, nemluvě o Řecku či Lotyšsku,[3] neúnosné tempo zadlužování považujeme za hlavní téma letošních voleb. Toto téma je zároveň symbolem, nakolik političtí představitelé jednají s ohledem na budoucnost, či naopak líbivými sliby a neochotou řešit nepopulární záležitosti zadlužují generaci našich dětí.

Jsme zklamáni tím, nakolik nás, voliče politické strany, v diskusi o budoucím vývoji veřejných rozpočtů podceňují. Předseda národohospodářské komise největší levicové strany v jednom z deníků sdělil, že „konkrétní rozpočtové škrty přece každá vláda předloží v srpnu 2010“[4] (tzn. až po volbách). Zatím jeho strana inzeruje, že zaplatí „zvýšení dětských přídavků a rodičovských příspěvků“ z jednorázových příjmů.[5] Významný český politolog rezignoval na jakoukoli analýzu programu této strany: „V těch návrzích nedokážeme rozlišit mezi skutečnými plány a něčím, co je spíše předvolebním heslem.“[6] Avšak i hlavní ekonomický expert největší pravicové strany předkládá podbízivý návrh, podle nějž prý budou poslanci a ministři osobně finančně trestáni za to, když „připustí zvyšování dluhů“.[7] Jak máme uvěřit, že je takový návrh vůbec vážně míněn, když se ministři a poslanci této strany takového jednání předtím sami nezřídka dopouštěli?

Cítíme loajalitu ke svému státu a jsme srozuměni s tím, že abstraktní „úspory“ znamenají konkrétní nepříjemné věci. Může to být zmrazení platu či propouštění některých z nás, ať už pracují ve státní nebo v nestátní sféře. Může to znamenat zastavení velkých investic, na něž stát momentálně nemá peníze. Může to znamenat pomalé či nulové zvyšování důchodů a rušení různých státních příspěvků pro rodiny s dětmi. Může to znamenat ve zdravotnictví zvýšení spoluúčasti pacientů, delší čekací lhůty a zavírání některých oddělení nemocnic. Koho v takové situaci volit?

Dá se předpokládat, že víc než jindy bude pozornost voličů zaměřena na menší politické strany. Pozorný volič možná nalezne odpovědnou dlouhodobou vizi i v programu jiných stran. Podle průzkumů čeští voliči stále cítí, že strany zvládají maximálně běžný provoz, nevědí, kam vlastně směřujeme, ani nedokážou ukázat realistický směr.[8] Je nejvyšší čas, aby politici vzali na vědomí, že bezostyšnou hrou o moc snižují důvěru obyvatel ve smysl voleb. Nás voliče zajímá delší horizont než čtyři roky a hlavně to, aby zastupitelská demokracie byla s to řešit vážné výzvy současné doby.

Nesporně bude každý souhlasit s tím, že „Cítit se dobře v nějakém prostředí” znamená rozumět si s ostatními, komunikovat, souviset s prostředím, být v něm zapojen a spoluvytvářet ho, nebýt v něm zbytečný, mít podíl na jeho podobě. Nemáme-li alespoň nějaké tušení celku, zůstává pro nás část těžko srozumitelná.[9] A jak se uvádí v dokumentu „Pokoj a Dobro“,[10] nezapomínejme na to, že člověk je součástí stvořeného světa a jako takový by měl dbát na dobrovolnou skromnost, kulturu služby a dávání.

 

Václav Malý, biskup

předseda rady Iustitia et pax při ČBK

Praha 27.4.2010

 

 

 


 

 

1 Viz stránka ekonoma Raiffeisenbank Aleše Michla

2 Viz položka 396 v tabulce výdajů

3 Viz závěrečná tabulka podle údajů ČNB

4 Viz rozhovor Jana Mládka z ČSSD pro Lidové noviny 6.2.2010

5 Viz www.cssd.cz/uvod

6 Tomáš Lebeda in „Do penze v 80?“, Respekt 7.2.2010

7 Viz návrh Martina Kocourka z ODS

8 Viz rozhovor s Janem Hartlem pro HN dne 26.3.2010.

9 Viz www.tomasskrdlant.info/Stranky_Tomase_Skrdlanta

10 Viz tisk.cirkev.cz/dokumenty/pokoj-a-dobro.html

 

TS ČBK informovala Ing. Helena Žabžová, rada Iustitia et pax 
 

Další aktuality

Sbírka v olomoucké arcidiecézi překročila rekordních 30 milionů

Tříkrálová sbírka na území olomoucké arcidiecéze již předčila dosavadní rekord a překročila hranici 30 milionů korun. V kasičkách, s nimiž koledníci vyšli na začátku ledna do ulic Olomouckého, Zlínského a části Pardubického a Jihomoravského kraje, dosud bylo 31,8 milionu korun. Zbývá přitom ještě sečíst půldruhého procenta. Loni koledníci vybrali 29,8 milionu korun a šlo o nejvyšší částku od založení sbírky v roce 2000. ČTK to zjistila z údajů charity na www.trikralovasbirka.cz.
21.01.2020

Česká křesťanská akademie oslavila 30 let trvání

Česká křesťanská akademie (ČKA) vznikla jako první nezávislá ekumenická instituce na počátku roku 1990; navázala na činnost křesťanských bytových seminářů v době komunismu. Jejím posláním je podporovat dialog mezi církvemi a společností, vnitrocírkevní dialog, ekumenický a mezináboženský dialog a rozvoj křesťanských intelektuálních center v regionech. Dnes má ČKA 1110 členů, 68 místních skupin po celé České republice, 11 odborných sekcí a několik kolektivních členů (jako je Asociace katolických lékařů, Společnost pro církevní právo, Vysokoškolské katolické hnutí apod.)
21.01.2020

Prosme o milost vděčnosti za to, že jsme křesťané

„Být křesťanem, knězem a biskupem je zdarma Bohem daný dar,“ kázal papež při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. „Být svatým znamená opatrovat bezplatnost tohoto vyvolení,“ konstatoval.
21.01.2020

Fotogalerie: Ekumenická slavnost v Praze v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů 20. ledna 2020

V rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů se v kostele sv. Vojtěcha v Dejvicích uskutečnila ekumenická slavnost za účasti českých a moravských biskupů a představitelů křesťanských církví. Předsedal Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a místopředseda ČBK; kázal Daniel Ženatý, synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda ERC. Foto: Jakub Šerých, Člověk a Víra
21.01.2020

Papež k Centru Simona Wiesenthala: Nikoli řešení silou, nýbrž cesta sbližování

Spojuje nás přání přivádět svět k většímu respektu vůči lidské důstojnosti, která náleží každému člověku rovným dílem a nezávisí na jeho původu, náboženství a společenském postavení.
20.01.2020