Benedikt XVI.: Nic nevnucujeme, ale stále předkládáme

Papež Benedikt XVI. dnes ukončil svou návštěvu Portugalska slavením mše svaté ve městě Porto. Ve dnech 11. – 14. 5. 2010 vykonal papež svou 15. zahraniční cestu, během níž navštívil tři portugalská města – Lisabon, Fatimu a Porto. Důvodem pastorační návštěvy bylo 10. výročí blahořečení Hyacinty a Františka, kterým se ve Fatimě před 93 lety zjevila Panna Maria.

Fatima, Porto: Dnes ráno (14. května) se papež Benedikt XVI. helikoptérou přemístil do přístavního města Porto. Po přistání v prostoru kasáren Serra do Pilar papeže přivítal biskup Porta Mons. Manuel José Macário do Nascimento Clemente, velitel kasáren, starosta městské části Gaia, kaplan a vrchní velitel postugalské armády. Z kasáren papež odjel papamobilem na náměstí, kde v 10.15 hodin slavil mši svatou.
Na začátku ho jménem věřících přivítal místní biskup Mons. Clement. V homilii se papež soustředil na význam a svědectví dnešního světce, sv. Matěje, jako inspiraci pro současnost. K shromážděným věřícím se obrátil s výzvou: '...je třeba, abyste se stali spolu se mnou svědky Ježíšova zmrtvýchvstání. Pokud nebudete vy jeho svědky ve svém prostředí, kdo jiný by to měl na vašem místě být? Křesťan je v církvi a s církví Kristovým misionářem, poslaným do světa. Toto je neodkladné poslání každého církevního společenství: obdržet od Boha vzkříšeného Krista a nabízet ho světu, aby se každá situace oslabení a smrti stala působením Ducha Svatého možností rozvoje a života.'
Papež však zdůraznil: 'Nic nevnucujeme, ale stále předkládáme, jak nám Petr připomíná v jednom ze svých listů: ‘Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje.’ (1 Petr 3,15) A všichni se nás na ně nakonec ptají, i ti, kteří působí dojmem, že se neptají. Z osobní i společné zkušenosti dobře víme, že po Ježíši všichni touží. Nejhlubší očekávání světa a největší jistoty evangelia se setkávají v nezvratném poslání, které nám náleží, poněvadž ‘bez Boha člověk neví, kam má jít, ani není schopen pochopit, kdo je’. (...) I když nás tato jistota utěšuje a uklidňuje, nezbavuje nás toho, abychom šli vstříc druhým. Musíme přemáhat pokušení omezovat se na to své a jisté, co ještě máme, nebo se domníváme, že máme. Znamenalo by to předčasně zemřít, neboť přítomnost církve ve světě může mít misijní ráz vlastně jedině díky pohybu šíření Ducha.' Podle papeže je dnes misijní působení ad gentes mnohem rozsáhlejší a nemá vycházet jen ze zeměpisných úvah: “Ano! Máme sloužit lidstvu své doby a v důvěře jedině v Ježíše se nechat osvěcovat jeho slovem: ‘Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek, aby byl trvalý.’ (Jan 15,16) Kolik času bylo ztraceno, kolik práce promarněno tím, že se tomu nevěnovala pozornost! Pokud jde o původ a účinnost misijního poslání, všechno vychází z Krista: poslání dostáváme vždycky od Krista, který nás seznámil s tím, co slyšel od svého Otce, a jsme do něho zapojeni skrze Ducha v církvi. Tak jako církev, která je dílem Krista a jeho Ducha, i obnova tváře země vychází od Boha, vždycky a jedině od Boha!”
Po mši svaté navštívil papež porstkou radnici, kde se podepsal do zlaté knihy. Poté odjel na letiště v Portu, kde proběhla závěrečná ceremonie za přítomnosti prezidenta republiky Aníbala Cavaca Silvy. Papež se ve svém pozdravu obrátil na obyvatele země, s níž se loučil, slovy: “Všem Portugalcům, katolíkům i nekatolíkům, mužům a ženám, kteří zde žijí, i když se zde nenarodili, patří můj pozdrav na rozloučenou. Kéž mezi vámi nepřestává růst svornost, která je podstatná pro pevnou soudržnost, jež je nezbytná ke společnému a zodpovědnému řešení výzev, které jsou před vámi. 'Vyjádřil také své přání, aby se jeho návštěva „stala podnětem k obnově duchovní a apoštolské horlivosti'. A dodal: 'Kéž každý Kristův učedník přijímá evangelium jako celek a s nadšením o něm svědčí, aby se stalo kvasem pravé obnovy celé společnosti!'
A nakonec požehnání: “Kéž na Portugalsko a na všechny jeho syny a dcery sestoupí moje apoštolské požehnání, přinese naději, pokoj a odvahu, které vyprošuji od Boha na přímluvu Naší Paní Fatimské, k níž se obracíte s velkou důvěrou a neochvějnou láskou. Kráčejme dále v naději!“
Jak bývá zvykem, když papež na palubě letadla opuštěl území Portugalska, zaslal ještě prezidentovi Silvovi děkovný telegram.