Papež se modlil za lidstvo soužené bídou a utrpením

Třetí den pastorační návštěvy Benedikta XVI. v Portugalsku (11. – 14. 5. 2010) byl vyvrcholením této čtyřdenní zahraniční cesty. Mše svatá na prostranství před fatimskou svatyní, setkání se zástupci organizací působících v sociální pastoraci a setkání s biskupy z Portugalska, to byly stěžejní body včerejšího programu. Texty papežových promluv najdete v přílohách k článku.

Fatima: Včera ráno (13. května), na slavnost Panny Marie Fatimské, se Svatý otec odebral do kaple Zjevení, odkud vycházelo slavnostní procesí směrem k prostranství před fatimskou svatyní, k němuž se připojil papamobil s Benediktem XVI. V 10.00 hodin začínala mše svatá, při které se pamatovalo také na tři výročí: deset let od blahořečení Hyacinty a Františka, pět let od úmrtí sestry Lucie, třetí vizionářky, a sto let od narození Hyacinty. Na začátku mše svaté pozdravil papeže jménem věřících biskup diecéze Leira-Fatima Mons. Antonio Augusto dos Santos Marto.
Papež na začátku své homilie uvedl, s jakými pocity do Fatimy přichází: '…i já jsem přišel jako poutník do Fatimy, do tohoto 'domu', který Maria vybrala, aby k nám mluvila v moderní době. Přišel jsem do Fatimy, abych se radoval z Mariiny přítomnosti a její mateřské ochrany. Přišel jsem do Fatimy, protože k tomuto místu dnes směřuje putující církev, která je podle úmyslu jejího Syna nástrojem evangelizace a svátostí spásy. Přišel jsem do Fatimy, abych se spolu s Marií a s mnoha poutníky modlil za naše lidstvo soužené bídou a utrpením. A přišel jsem do Fatimy také jako poutník se stejnými pocity jako blahoslavení František a Hyacinta a Boží služebnice Lucie, abych se Matce Boží důvěrně vyznal, že ji 'miluji', že církev a kněží 'milují' Ježíše a touží zaměřit na něj svůj zrak na sklonku Roku kněží, a také abych svěřil Mariině mateřské přímluvě kněze, zasvěcené osoby, misionáře a všechny, kdo činí dobro a přičiňují se o to, aby byl Boží dům pohostinný a vlídný.'
Když hovořil o významu zjevení ve Fatimě, upozornil na jeho aktuálnost: 'Ten, kdo by si myslel, že prorocké poslání Fatimy skončilo, mýlil by se. Zde znovu ožívá plán Boha, který se dotazuje lidstva již od jeho počátků: 'Kde je tvůj bratr Ábel? (…) Hlas krve tvého bratra volá ke mně ze země!' (Gen 4,9) Člověk dokázal rozpoutat sérii smrtí a teroru, ale nedokáže ji přerušit... (...) Skrze lidskou rodinu, připravenou obětovat svá nejposvátnější pouta na oltáři chamtivého egoismu nacionalistických, rasových, ideologických, skupinových a individuálních zájmů, přišla z nebe naše blahoslavená Matka, aby nabídla těm, kteří se jí svěří, že vloží do jejich srdce Lásku Boží, která plane v jejím srdci.'
Po mši následovala eucharistická adorace a požehnání nemocným, kteří se zúčastnili mše svaté. Papež se na ně obrátil se svým poselstvím, v němž zdůraznil velký význam přijetí utrpení a jeho spojení s utrpením Krista: '…budeš moci překonat pocit zbytečnosti utrpení, který stravuje nitro člověka a vyvolává v něm dojem, že je pro druhé přítěží, neboť ve skutečnosti utrpení prožívané spolu s Ježíšem slouží ke spáse bratří. (...) Přijmi ve svém utrpení podíl na díle spásy světa, které se uskutečňuje prostřednictvím mého utrpení, prostřednictvím mého kříže. Spásonosný význam utrpení se ti postupně odhalí, když budeš objímat kříž a duchovně se sjednotíš s mým křížem. V utrpení najdeš vnitřní pokoj a dokonce duchovní radost.'
Odpoledne se papež setkal se zástupci organizací, které působí v sociální pastoraci v kostele Nejsvětější Trojice. Ve své promluvě hovořil o nutnosti jednoty duchovního života a apoštolátu: 'Často však není snadné dojít k uspokojujícímu sjednocení mezi duchovním životem a apoštolskou činností. Převažující kultura, která vnucuje životní styl založený na zákonu silnějšího a na snadném a atraktivním výdělku, vyvíjí tlak ovlivňující náš způsob myšlení, naše plány a možnosti naší služby s rizikem, že nás připraví o motivaci křesťanské víry a naděje, z níž vycházíme. (...) Zmíněné sjednocení je přesto absolutně nezbytné, milovaní bratři, aby bylo možné sloužit Kristu v lidstvu, které vás očekává. V tomto rozděleném světě se po všech žádá hluboká a autentická jednota srdce, ducha a činu.'
Posledním bodem programu třetího dne pastorační návštěvy v Portugalsku bylo setkání s biskupy. Ve své promluvě hovořil papež zejména o angažování laiků: 'V této souvislosti se vám svěřím s příjemným překvapením, které jsem zažil v kontaktu s novými církevními hnutími a společenstvími. Když jsem je sledoval, měl jsem radost a milost vidět, jak v obtížné chvíli pro církev, kdy se mluvilo o 'zimě církve', Duch Svatý tvořil nové jaro a probudil v mladých i v dospělých radost z toho, že jsou křesťany a žijí v církvi, která je živým Tělem Kristovým. (...) Nositelé zvláštního charismatu mají vnímat zásadní odpovědnost za společenství, společnou víru církve a mají se podřizovat vedení Pastýřů. Ti mají být zárukou církevní povahy těchto hnutí. Pastýři nejsou jenom lidé, kteří zastávají nějaký úřad, ale sami jsou nositeli charismat, jsou zodpovědní za otevřenost církve vůči působení Ducha svatého.'
Na závěr papež osobně pozdravil jednotlivé biskupy a také členy církevní komise, která se podílela na přípravách jeho návštěvy. Poté se odebral do domu Naší Paní Karmelské.