Benedikt XVI.: svět bez kříže by byl světem bez naděje

Mší svatou v kostele Svatého Kříže v Nikosii ukončil Svatý otec Benedikt XVI. dnes (5. 6. 2010) odpoledne druhý den své 16. zahraniční cesty na Kypr. Text homilie je v příloze článku.

Nikosie (CY): Dnes dopoledne se papež setkal s prezidentem Kyperské republiky, s veřejnými činiteli a diplomatickým sborem, katolickou komunitou celého ostrova a pravoslavným arcibiskupem Chrysostomem II., se kterým také poobědval.

Odpoledne v 17.30 hodin slavil Svatý otec mši svatou spolu s kněžími, řeholníky, řeholnicemi, jáhny, katechety a členy církevních katolických hnutí na Kypru. Na začátku mše svaté přivítal papeže jeruzalémský latinský patriarcha, Jeho Blaženost Fouad Twal.

Svatý otec se ve své homilii soustředil na význam kříže. Vyslovil mj. otázku mnoha lidí, kteří nesdílejí křesťanství, 'proč my, křesťané, oslavujeme nástroj mučení, znamení utrpení, porážky a nezdaru'. Přiznal, že 'kříž opravdu vyjadřuje všechny tyto významy', a 'přesto však díky tomu, který byl na kříži povýšen pro naši spásu, představuje také definitivní vítězství Boží lásky nad veškerým zlem světa'. Připomněl paralelu s lidem Izraele, který reptal na poušti a byl napaden hady, jejichž uštknutí bylo smrtelné. Před smrtí se mohli Izraelité 'zachránit jedině pohledem na symbol, který Mojžíš vztyčil jako předobraz kříže, který měl jednou pro vždy učinit konec hříchu a smrti'.

Papež dále upřesnil význam kříže: 'Kříž má proto hlubší a tajemnější význam, než by se mohlo na první pohled zdát. Nepochybně je nástrojem mučení, utrpení a porážky, ale zároveň vyjadřuje naprostou změnu, konečnou odplatu za tato zla, proto je nejvýmluvnějším symbolem naděje, jaký svět kdy viděl. Mluví ke všem, kteří trpí – utiskovaným, nemocným, chudým, lidem na okraji společnosti, obětem násilí – a nabízí jim naději, že Bůh může změnit jejich utrpení v radost, jejich opuštěnost ve společenství, jejich smrt v život. Nabízí našemu padlému světu bezmeznou naději.' A pokračoval zdůvodněním, že svět kříž potřebuje: 'Proto svět kříž potřebuje. Kříž není jen soukromým symbolem zbožnosti, není rozlišovacím znamením příslušnosti k nějaké skupině uvnitř společnosti a jeho nejhlubší význam nemá nic společného s násilným vnucováním nějakého kréda či filosofie. Vypovídá o naději, o lásce, o vítězství nenásilí nad útiskem, o Bohu, který povyšuje ponížené, dává sílu slabým, překonává rozdělení a přemáhá nenávist láskou. Svět bez kříže by byl světem bez naděje, kde by mučení a brutalita neměly hranice, slabý by byl vykořisťován a chamtivost by měla poslední slovo. Nelidskost člověka vůči člověku by se projevovala ještě hrůznějšími způsoby a neměl by konce zhoubný kruh násilí. Pouze kříž mu činí přítrž. Žádná pozemská moc nás nemůže zachránit před důsledky našeho hříchu a žádná pozemská moc nemůže přemoci zdroj nespravedlnosti, zatímco spásonosný zásah našeho milosrdného Boha změnil skutečnost hříchu a smrti na jejich opak. Právě to slavíme, když vzdáváme slávu kříži Vykupitele. Svatý Ondřej z Kréty právem popisuje kříž jako 'to, co je ze všech dobrých věcí vskutku a vpravdě nejkrásnější, neboť v kříži a skrze něj byla obnovena naše spása, na něm veškerá naše spása spočívá' (Oratio X, PG 97, 1018-1019).

Na závěr ocenil křesťany, kteří žijí na Blízkém východě: 'Mnohé rodiny i mnozí pastýři odcházejí z míst, kde jsou křesťané v menšině a strádají v důsledku etnického a náboženského napětí. V takových okolnostech je však kněz, řeholní komunita a farnost, která si zachová pevnost a nadále svědčí o Kristu, mimořádným znamením nejen pro křesťany, ale také pro každého, kdo v této oblasti žije. Už jen jejich přítomnost je výmluvným znamením evangelia pokoje, svědčí o rozhodnutí Dobrého Pastýře pečovat o všechny ovce a o pevném úsilí církve o dialog, smíření a laskavé přijetí druhého. Kněží a řeholníci Blízkého východu, kteří obejmou nabízený kříž, mohou skutečně vyzařovat naději, která je jádrem tajemství, jejž slavíme v dnešní liturgii.'

Po mši svaté odjel Svatý otec na apoštolskou nunciaturu v Nikosii. Zítra papeže čeká mše svatá ve sportovním paláci Elefteria v Nikosii, oběd s patriarchy a biskupy, návštěva maronitské katedrály a závěrečná ceremonie na letišti v Larnace.