Zamyšlení nad poutnictvím

Při příležitosti blížící se národní pouti na Velehradě dne 5. 7. 2010 se nad tématem poutnictví zamýšlí profesor dogmatické teologie, spirituality a filosofie náboženství P. Ctirad Václav Pospíšil, Th.D., OFM.
Publikováno: 21. 6. 2010 20:15

První konstatování nám říká, že s fenoménem poutí se setkáváme ve všech velkých náboženských tradicích lidstva, někde se dokonce jedná o záležitost velmi důležitou. Není tedy divu, že pouti mají své místo i v křesťanské spiritualitě.

K porozumění daného jevu nám může posloužit trojice základních filosofických otázek: Odkud přicházím? Kdo jsem? Kam směřuji? Jak vidno, lidská existence je zde pojímána dynamicky jako určité putování, které má nějaké východisko, průběh a cíl. Člověk je tedy v jistém slova smyslu poutník, což můžeme pokládat za společného antropologického jmenovatele poutí ve všech náboženských tradicích lidstva, i když tento prazáklad bude většinou překryt nějakými jinými konkrétními náboženskými předpisy a zdůvodněními. Poutník si tedy v průběhu svého výkonu hlouběji uvědomuje, jaká je vlastní povaha jeho života, což by ho mohlo motivovat k zamyšlení nad odpovědností za vlastní životní směřování.

V Bibli nacházíme celou řadu dalších příkladů a motivů, které nám napomáhají proniknout hlouběji pod povrch tohoto fenoménu. Partikulární dějiny spásy začínají příkazem, aby Abrahám vyšel ze své země a z domu svého otce (srov. Gn 12,1). Toto vyjití je znamením nového začátku, nové existence praotce věřících ve vztahu k Nejvyššímu. Kočování – putování z místa na místo je typické pro pastevce, v jejichž mentalitě pochopitelně převládá meziosobní vztahovost nad vazbou k určitému místu. Taková je také základní charakteristika vztahu člověka k Bohu ve velkých monoteistických náboženství, která se na Abraháma odvolávají. Kočovník – poutník si zároveň jasně uvědomuje, že v jeho životě je mnoho nezajištěného, a proto potřebuje mít pevnou oporu v Bohu.

Velkou poutí bylo také vyjití Izraele z Egypta, což je velkolepý symbol osvobození. Putování po poušti do zaslíbené země je zase proces zrání a očisty. Není snad náš život takovým velkým putováním do zaslíbené země u nebeského Otce?

V dané souvislosti není bez významu, že Syn člověka v době svého veřejného působení žil jako putující kazatel a učitel moudrosti. "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil." (Mt 8, 20) Učedník se podílí na této nezajištěnosti svého Mistra, a učí se tak přijímat všechno z ruky nebeského Otce. Celý Ježíšův život je popsatelný jako vyjití od Otce, procházení světem a návrat k Otci (srov. Jan 16,28). Právě proto mají křesťané, kteří následují svého Pána, žít v tomto světě jako poutníci a cizinci (srov. 1 Petr 2,11).

Pravzor poutnictví můžeme konečně nalézt v samotném Bohu, kde Otec vychází sám ze sebe, aby dal všechno, co má, svému Synovi. Syn koná to, co činí jeho Otec, a tak také vychází ze sebe a všechno, co od Otce přijal, Otci v úkonu nekonečné vděčnosti navrací. Duch Svatý je samo toto sebedarování, vyjití ze sebe Otce i Syna. Trojjediný opět vychází ze sebe směrem k nám, když tvoří svět, když s námi uzavírá smlouvu, když daruje svého Jednorozeného, když sesílá svého Ducha. Jsme-li stvořeni k obrazu živého Boha, pak by nás nemělo udivovat, že naše bytostné poutnictví je výzvou k tomu, abychom vycházeli ze sebe směrem k Bohu v Kristu a Božím Duchu, abychom vycházeli ze sebe směrem k druhým na lidské rovině.

Právě díky Trojici má naše poutnictví také komunitní, církevní rozměr setkání s bratřími a sestrami, kteří putují spolu s námi. Vyjití ze sebe je totiž základním rozměrem dokonalého společenství, jímž jsou Otec, Syn a Duch Svatý. Slavení na poutním místě je pak předjímkou nebeské slavnosti na konci časů, onoho definitivního setkání, k němuž směřujeme.

Je tedy zřejmé, že poutník má mnoho motivů k zamyšlení. Je ale jenom na něm samotném, jaký smysl dá svému počínání, aby to nebylo pouhé folklórní povyražení a špás.

 Ctirad V. Pospíšil

Související články

Další aktuality

Papež František: Bible je místo, kde se Bůh setkává s člověkem

Při pravidelné středeční audienci, vysílané z knihovny Apoštolského paláce, pokračoval papež František v cyklu katechezí o modlitbě. Tentokrát zaměřil svou promluvu na důležitost Písma svatého v životě modlitby.
27.01.2021

Byla zveřejněna hymna Světových dnů mládeže v Lisabonu 2023

U příležitosti druhého výročí od závěrečné mše 34. světového dne mládeže, které se konaly v Panamě, představili organizátoři oficiální hymnu příštího setkání, které by se mělo uskutečnit v roce 2023 v portugalském Lisabonu.
27.01.2021

Katolický týdeník: Řeholníci a řeholnice ukazují směr

O svátku Uvedení Páně do chrámu 2. února si připomeneme Den zasvěcených osob. Tedy těch, kdo zaslechli Boží hlas a neváhali jej následovat. Jejich kroky prošlapávají cestu i nám, ukazují směr našeho pozemského putování.
27.01.2021

25. světový den zasvěcených osob

Na svátek Uvedení Páně do chrámu (lidově Hromnice), který připadá na 2. února, slavíme Světový den zasvěcených osob. Papež Jan Pavel II. v roce 1997 spojil tento liturgický svátek, který připomíná Ježíšovo zasvěcení, s připomínkou těch, kdo v církvi zasvěcují svůj život celoživotní službě Bohu i lidstvu. U příležitosti 25. výročí toho svátku přinášíme pracovní překlad dopisu Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života určený všem zasvěceným osobám.
27.01.2021

Audiokniha Christus Vivit

Vznikla audioverze populární apoštolské exhortace Christus Vivit.
26.01.2021