Dny lidí dobré vůle 2010

Velehrad: 4. červenec vyvrcholí Večerem lidí dobré vůle, benefičním koncertem, na kterém vystoupí řada domácích i zahraničních interpretů, v přímém přenosu jej vysílá Česká televize. 5. července v 10.30 hodin na nádvoří před bazilikou bude jako každoročně sloužena Slavnostní poutní mše svatá, hlavním celebrantem je kardinál Miloslav Vlk, kazatelem arcibiskup pražský Dominik Duka, koncelebrují biskupové Čech a Moravy. Další mše svaté v tento den budou slouženy v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje v 6.30, 7.30 a v 8.30 hodin. Mši svatou v 8.30 hodin budou celebrovat novokněží České republiky. V 9.45 hodin následuje modlitba růžence a v 15.00 hodin bude sloužena byzantsko-slovanská liturgie svatého Jana Zlatoústého rovněž v bazilice. Hlavním celebrantem a kazatelem bude biskup-apoštolský exarcha Ladislav Hučko.
Pro poutníky je příležitost ke svátosti smíření a to jak v bazilice tak i na nádvoří. Více informací o programu Dnů lidí dobré vůle lze najít na webové stránce.
Celý program Dnů lidí dobré vůle je ke stažení v příloze této zprávy.
Historie Dnů lidí dobré vůle
Tradiční setkání na Velehradě začalo v 80. letech minulého století. Za jeden z významných momentů občanského sebeuvědomění, který později přispěl k pádu komunistického režimu, dnes historici považují velehradskou cyrilometodějskou pouť konanou v roce 1985. Oslavy na Velehradě v neděli 7. července 1985 byly významným kulatým 1100. výročím úmrtí svatého Metoděje. Na moravský Velehrad přijelo v roce 1985 nebývalé množství, témeř čtvrt milionu, věřících z Moravy, Čech a také ze Slovenska. S bouřlivými ovacemi přivítali na poutním místě jak Papežova zástupce kardinála Agostina Casaroliho, vatikánského státního sekretáře, tak i již tehdy velmi populárního pražského kardinála Františka Tomáška. Casaroli předal velehradské bazilice zvláštní papežské vyznamenání - Zlatou růži. Při projevech hostů se začali poutníci skandováním dožadovat příjezdu Papeže. Rozhořčeným pískáním reagovali na pokus o politickou propagandu tehdejšího ministra kultury Milana Klusáka a některých dalších zástupců státní správy. Shromáždění nakonec vyznělo jako gesto nenásilného, ale velmi výmluvného politického protestu, proti kterému se však státní moc neodvážila přímo zasáhnout.