Intervence Mons. Silvana M. Tomasiho při OSN

Vatikán: Mons. Silvano Maria Tomasi, stálý pozorovatel Svatého stolce při OSN, ve svém příspěvku během 14. zasedání Rady OSN, apeluje na členy Rady, aby obnovili svůj závazek prosadit a zajistit právo na zdraví všech lidí tím, že zabezpečí spravedlivý přístup k základním nezbytným lékům. S ohledem na právo každého člověka na nejvyšší dostupný standard tělesného a duševního zdraví je potřeba učinit efektivní kroky s cílem zajistit univerzální přístup všech lidí k lékařským a diagnostickým přístrojům.
Právo na zdraví je všeobecně uznávané jako jedno ze základních lidských práv. Článek 25 Všeobecné deklarace lidských práv zahrnuje právo na zdraví a lékařskou péči v rámci obecnějšího odstavce "práva na přiměřené životní podmínky". Článek 12.1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech nicméně přímo uznává právo na nejlepší tělesné a duševní podmínky života. Výbor pro hospodářská a kulturní práva ve svém komentáři k článku 14 kromě toho určil následující minimum toho, co by měl stát zajistit: 1) právo na přístup k lékařské péči bez jakékoli diskriminace, 2) právo na přístup k základním potravinám, 3) právo na bydlení, základní hygienické prostředí a dostatečné dodávky pitné vody, 4) právo na přísun nezbytných léků, 5) právo na spravedlivou distribuci lékařských služeb a 6) právo na přijetí národních strategií v oblasti prevence a boje proti epidemiím.
Katolická církev významným způsobem přispívá k lékařské péči ve všech částech světa a to skrze místní církve, náboženské instituce a soukromé iniciativy, které pracují na vlastní zodpovědnost s ohledem na zákony každé země. Katolická církev podporuje 5 378 nemocnic, 18 088 ošetřoven, výdejen léků a klinik, 521 nemocnic pro malomocné a 15 448 domovů pro seniory, chronicky nemocné a postižené.
Na základě informací, které přicházejí přímo z míst, kde lidé pracují mezi nejchudšími, nejvíce izolovanými a opomíjenými komunitami, je zřejmé, že práva obsažená v již zmíněných mezinárodních dokumentech zde zdaleka nejsou zajištěna. Jednou z hlavních překážek k jejich uskutečnění je nedostatek dostupných lékařských a diagnostických nástrojů, které by mohly být spravovány a využívány v nízkorozpočtových a technologicky nepříliš vybavených zařízeních. V rozvojových zemích je stále 50 % nemocí způsobeno chudobou, což je téměř desetkrát více než v rozvinutých zemích. Více než 100 milionů lidí ročně upadne do chudoby, protože musí platit za lékařskou péči. V rozvojových zemích pacienti sami platí za 50 – 90 % nezbytných základních léků. Téměř 2 miliardy lidí k nim vůbec nemají přístup. Skupinou, která je v přístupu k lékům obzvláště znevýhodněná, jsou děti. Mnoho nezbytných základních léků nebylo vyvinuto ve vhodné formě nebo dávkování pro pediatrické účely. Rodiny a lidé, kteří zprostředkovávají zdravotní péči, jsou často nuceni dítěti sami lámat tabletku určenou pro dospělé. Laický odhad dávkování léků však může skončit úmrtím dítěte nebo vyvoláním chronického onemocnění. Například z 2,1 milionu dětí, které podle odhadů žijí s HIV infekcí, jen 38 % dostalo do konce roku 2008 antiretroviralní léčbu, která jim může zachránit život. Tento nepoměr vznikl zejména kvůli nedostatku léků vhodných na léčbu HIV infekce u dětí. A tak Výbor pro práva dětí deklaroval, že "závazky států dle konvence se rozšiřují tak, aby zajistily, že děti mají trvalý a rovnoměrný přístup ke komplexnímu léčení a péči včetně nezbytných léků proti viru HIV, a to bez jakékoli diskriminace".
Mons. Silvano Maria Tomasi ve svém příspěvku zdůraznil i spravedlivý přístup ke komplexní léčbě. "Činím tak s pevným přesvědčením, že ‚… léčba by měla být poskytována každé lidské bytosti' jako základní element 'v hledání nejlepšího možného lidského rozvoje' … a s pevnou vírou, že 'tato etická perspektiva se zakládá na důstojnosti lidské osoby a na základních právech a povinnostech s tím spojených…'" řekl Mons. Silvano Maria Tomasi ve svém projevu.