Slavnost sv. Petra a Pavla

Dne 29. 6. slaví církev slavnost svatých Petra a Pavla. Zamyšlení k této příležitosti nám poskytl děkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, P. ThLic. Prokop Brož, Th.D., který je rovněž sídelním kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze.

Praha: Slavnost apoštolů Petra a Pavla patří k raným křesťanským tradicím. Svatý Petr (vlastním jménem Šimon) patřil do okruhu Dvanácti apoštolů, které si během svého veřejného vystoupení v Galileji povolal sám Ježíš (Mt 4,19). Apoštol Pavel (vlastním jménem Saul nebo Šavel) zakládá své poslání apoštola na setkání se vzkříšeným Kristem, tedy po Ježíšově smrti, před branami Damašku (Sk 9). Spojená úcta k těmto dvěma apoštolům, kteří jsou velmi rozdílní, patří k nejstarší tradici církve, jak např. dokládá sv. Irenej (zemřel kolem r. 200) ve svém díle Adversus Haereses.

Sv. Petr byl Ježíšem Kristem povolán k tomu, aby po svém obrácení povzbuzoval bratry ve víře (Lk 22,32), hlásal evangelium celému stvoření spolu s ostatními apoštoly (Mk 16,15) a aby zastával úřad, který slouží jednotě universální církve, jenž je nesen a vykonáván v síle lásky ke Kristu (srov. Jan 21,15-19). Sv. Pavel byl povolán k hlásání evangelia (Řím 1,1) Ježíše Krista, čímž musel překročit hranice vyvoleného národa (Izraele) a sám coby Žid se stát 'všem vším' (1 Kor 9,22), tedy přinést ne-židům to, co patřilo židům: spásu udělenou skrze Mojžíše samotným Hospodinem. Tuto spásu sv. Pavel přináší v Kristově evangeliu všem lidem bez ohledu na národní příslušnost, kulturní či náboženskou připravenost.

Zajímavé je, čím jsou tito dva apoštolové spojení: předně tím, že zemřeli mučednickou smrtí, tj. svůj život položili jako svědectví Kristu. Sv. Petr byl ukřižován hlavou dolů v Neronově cirku v r. 64, sv. Pavel byl ve stejném roce sťat na místě dnes nazývaném Tre Fontane. Kromě mučednické smrti jsou sv. Petr a Pavel spojení čtverým poutem, jež vytváří apoštolský základ církve. Oba dva byli povoláni přímo, osobně Kristem. Oba dva byli posláni hlásat Kristovo evangelium. Oba dva jsou spojeni s Kristem, který ve vzkříšení přesahuje čistě pozemské rozměry života, čímž církev Kristem založená na apoštolech dostává přesažnou (svátostnou) podobu. Poslední moment apoštolství je kolegialita, tedy vzájemné spojení apoštolů a jejich nástupců (biskupů), jež se nezakládá na lidském ustanovení, ale vychází od samotného Krista. Církev je proto institucí, která je tvořena lidskými pouty se všemi silnými a slabými stránkami, nicméně poslední garance nedává nikdo jiný než Kristus.

Slavnost svatých Petra a Pavla oslavuje proto Kristem založenou církev jako apoštolskou. S tímto kultem je tedy spjatá zvláštní úcta k církvi a k živé víře. Otec vlasti Karel IV. chtěl na pražském Vyšehradě vybudovat místo zvláštního petrovského kultu, které by zvýraznilo živou víru v úzkém sepětí s celosvětovou církví. Do vyšehradského chrámu nechal v r. 1355 přenést část oltářní desky z chrámu S. Pietro a Gradu mare (poblíž italské Pisy), který je spojený s kultem sv. Petra. Za husitských dob se po drancování Vyšehradu tato relikvie ztratila. Při letošní slavnosti sv. Petra a Pavla bude do oltářní mensy vyšehradské baziliky zpět část oltářní desky z pisánské baziliky vrácena, aby – jak si přál již Karel IV. – živá víra apoštolů v Praze a v naší zemi byla přítomná a rostla.

P. ThLic. Prokop Brož, Th.D.