Velehrad a svědkové víry

Každoročně slaví církev 5. 7. Den slovanských věrozvěstů a na Velehradě se koná národní pouť k uctění jejich památky. Velehrad je cílem poutníků nejen v tento den, jak ve svém zamyšlení uvádí prof. P. Pavel Ambroz z Centra Aletti.
Publikováno: 29. 6. 2010 17:30

Velehrad proslavily ve světě především věhlasné unijní kongresy, které dnes můžeme vnímat jako setkání svědků víry všech křesťanských tradic. Čtyři účastníci těchto kongresů byli již blahořečeni jako vyznavači či mučedníci: bl. Leonid Fedorov, bl. Pavel Gojdič, bl. Metod Dominik Trčka CSsR a bl. Vasiľ Hopko. Pravoslavní křesťané navíc uctívají jako mučedníka biskupa Gorazda (původně katolického kněze Matěje Pavlíka), který byl rovněž velehradským horlitelem. V pohledu našeho 21. století je minulé století stoletím mučedníků a vyznavačů, jak připomíná martyrologium papeže Jana Pavla II. A ze stejného duchovního proudu vyrostl i služebník Boží Antonín Cyril Stojan.

Od neděle 6. června uchovává velehradská bazilika prostý, mimořádně působivý sarkofág italského architekta Paola Marcianiho a rakev s tělesnými ostatky zemřelého kardinála Tomáše Špidlíka, světově renomovaného představitele teologie nerozdělené církve, velkého propagátora české kultury ve světě, jezuity a duchovního učitele. Sarkofág ještě bude ozdoben  miniaturami vyhlášeného římského L’Atelier dell’artes. Bylo jeho toužebným přáním spočinout na tomto místě, které vždy zůstalo jeho domovem. "V cizině," jak říkával, "se může člověk odrodit, může se však i přirodit." Desetidenní vigilie, při které byla vystavena rakev s jeho tělesnými ostatky v olomoucké katedrále, se pro nás stala nepřehlédnutelným znamení živé úcty k jeho osobě i vážnosti, které požívá jeho myšlenkové dědictví v naší zemi. Jeho sebrané dílo, vydávané péčí olomouckého nakladatelství Refugium, se stalo nedílnou součástí české teologie 20. a 21. století s přesahem do oblasti kultury, umění, českých a evropských dějin i do oblasti přírodních věd a medicíny, navíc přispělo k usmíření národů v Evropě.

Úcta ke svědkům víry není toliko manifestací naší úcty a vděčnosti, nýbrž i epifanií, tj. součástí kritického rozlišení, co z nepřeberného množství poznání lidského ducha a dějinných událostí se má stát z našeho svobodného rozhodnutí dnešnímu člověku více zjevné. Důvodů může být jistě mnoho, upřeme svoji pozornost k těmto hlavním:

"Kardinál Špidlík utkal během let teologickou vizi, jež je živá a v mnoha aspektech originální. Organicky se v ní sbíhají křesťanský Východ a Západ a vzájemně se v ní obohacují svými dary. Jejím základem je život v Duchu; princip poznání – láska; studium – iniciace duchovní paměti; dialog s konkrétním člověkem – neodmyslitelné kritérium a jeho kontext, totiž stále živé tělo Kristovo, kterým je Jeho církev. S touto teologickou vizí je těsně spjato uplatňování duchovního otcovství, které kardinál Špidlík praktikoval a nadále vykonává." (Benedikt XVI.)

Kardinál Špidlík si do svého erbu zvolil motto Ex toto corde. "Symbol srdce představuje ve východní spiritualitě sídlo modlitby, setkání mezi člověkem a Bohem, ale také s dalšími lidmi a s kosmem. Zde je třeba zmínit, že na erbu kardinála Špidlíka je srdce, umístěné na štítu, překryto křížem, na jehož ramenech se protínají slova PHOS a ZOE, světlo a život, což jsou jména Boží. Člověk, který plně, ex toto corde, přijímá světlo a život, stává se tedy sám světlem a životem v lidství a v univerzu." (Benedikt XVI.)

Konečně kardinál Špidlík přispěl k vytvoření svazku mezi teologií a uměním. Výrazně jako autor teologického libreta se vepsal do výzdoby kaple Redemptoris Mater. Jan Pavel II. to komentoval slovy: "Toto dílo je výrazem teologie obou plic, z níž může církev třetího tisíciletí čerpat novou vitalitu." Je zásluhou Špidlíkovou, že v galerii světových postav světců zde zobrazených nechybí svatý Václav, patron českých zemí.

Velehradský poutník má proto další důvod, proč navštěvovat Velehrad: Setkávat se se svědky víry 20. století. Nejnověji s otcem Tomášem Špidlíkem, duchovním otcem a starcem, jak rádi říkají východní křesťané. Pozorný návštěvník si jistě povšimne, že sarkofág za hlavním oltářem nemá držadla. Otec Špidlík k tomu za svého života dodával: "Křesťané věří, že jejich hrob otevře sám zmrtvýchvstalý Kristus!"

prof. P. Pavel Ambroz

Související články

Další aktuality

Nedělní kázání (nejen) pro děti - 25. neděle v mezidobí

Nedělní kázání P. Romana Vlka (nejen) pro děti ke 25. neděli v mezidobí.
19.09.2020

Papež František: Křesťanský novinář nemá zatajovat pravdu a manipulovat s informacemi

“Je nezbytné, aby ve stále sekularizovanějším mediálním prostoru zazníval hlas církve a křesťanských intelektuálů, kteří jej obohacují o konstruktivní reflexi, vyznačují se kladným pohledem na lidi i události a odmítají předsudky”, oslovil dnes papež František redaktory belgického křesťanského týdeníku Tertio.
18.09.2020

Univerzitní titul z obýváku? Ano, už je to možné i v češtině!

Teologii čistě v online formě budete moci od letošního podzimu studovat na Univerzitě Palackého. A přitom nemusíte jezdit do Olomouce, kde univerzita sídlí. Bakalářem se totiž můžete stát, aniž byste do školy „chodili“. Dva roky příprav vyvrcholily během jarní karantény, která přípravu online programu urychlila. Teď virtuální náruč online univerzity čeká na své první studenty. Zájemci o nový program se mohou hlásit až do 18. října 2020. Výuka začne na konci října.
18.09.2020

Encyklika “Fratelli tutti” bude zveřejněna 4. října

V některých zemích probíhá diskuse o názvu nového papežského dokumentu – encyklice „Fratelli tutti“ – a jeho překladu do různých jazyků. Každá encyklika však v sobě nese univerzální poselství a přeje si promlouvat k srdci každého člověka, domnívá se ediční ředitel vatikánského Úřadu pro komunikaci, Andrea Tornielli. Text nové encykliky bude zveřejněn v neděli 4. října, na liturgickou památku sv. Františka z Assisi, oznámilo tiskové středisko Svatého stolce.
18.09.2020

Katolická teologická fakulta slaví 30 let

Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy slaví svoje malé výročí. Velká výročí fakulty se vztahují ke 14. století, kdy byla fakulta založena v rámci nově vzniklé Univerzity Karlovy. Méně známé však je, že velkým mezníkem byl pro akademickou obec také rok 1990. Fakulta totiž v průběhu své historie nesídlila vždy v Praze a ne vždy byla součástí Univerzity Karlovy.
18.09.2020