Téma 44. Světového dne míru

Tiskové středisko Svatého stolce včera 13. 7. 2010 zveřejnilo téma 44. světového dne míru, které zní Náboženská svoboda, cesta k pokoji. Světový den míru se slaví od roku 1968 a tradičně připadá na první den nového roku.

Vatikán: Téma 'Náboženská svoboda, cesta k pokoji', zvolené Svatým otcem pro 44. světový den míru 1. ledna 2011, představuje završení linie úvah o 'cestě k míru', na kterou zval Benedikt XVI. již při dřívějších příležitostech. Od roku 2006 se jeho poselství ke Světovému dni míru zaměřovala na důležité aspekty pravdy (Mír v pravdě, 2006), lidské důstojnosti (Srdcem pokoje je lidská osoba, 2007), jednoty lidské rodiny (Lidská rodina, společenství pokoje, 2008), boje proti chudobě (Vytvářet mír bojem proti chudobě, 2009) a ochrany stvoření (Chceš-li být tvůrcem míru, ochraňuj stvoření, 2010).

V úvahách a vysvětlujících poznámkách k novému tématu jsou citována slova Benedikta XVI., která pronesl 18. dubna 2008 při návštěvě OSN v New Yorku, kde řekl: 'Člověk nemůže být rozdělen, oddělen od toho, v co věří, protože to, v co věří, má vliv na jeho život a na jeho osobnost. Je nemyslitelné, aby věřící byli nuceni potlačovat část sebe samých – svou víru – proto, aby mohli být aktivními občany. Nikdy by nemělo být nutné popřít Boha, aby se člověk mohl těšit ze svých práv. Práva související s náboženstvím je potřeba chránit, zejména pokud jsou chápána v rozporu s převládající sekularistickou ideologií nebo s výlučnými postoji většinové náboženské skupiny.'

Papežská rada Iustitia et pax k tématu uvádí: 'Náboženská svoboda je zakořeněná v důstojnosti člověka a směřuje ke hledání neměnné pravdy a proto je považována za 'svobodu svobod'. Je opravdová, pokud hledá pravdu a to pravdu o člověku. Toto pojetí odmítá fundamentalismus, manipulaci a zneužívání pravdy. Vše, co odporuje důstojnosti člověka a staví se proti hledání pravdy, nemůže být považováno za náboženskou svobodu.'

Na mnoha místech ve světě je stále mnoho různých podob omezení nebo popírání náboženské svobody, diskriminace a marginalizace založených na náboženství, které vedou až k násilnostem páchaných na náboženských menšinách. Tato omezení jsou jak ve společnostech, kde jsou věřící menšinou, avšak i tam, kde v menšině nejsou, ale kde existují sofistikované formy diskriminace a marginalizace jak na kulturní tak na veřejné a politické úrovni.