Volontairát - dobrovolnická služba katolické církve

Tento týden začínají volontéři Jana Vránová a Antonín Dorazil svou roční dobrovolnickou službu ve farnosti Nová Hradečná na Šumpersku a v neděli 5. 9. 2010 budou představeni na novém působišti. Při závěrečné mši svaté na Celostátním setkání animátorů v Kroměříži v sobotu 21. 8. 2010 je k této službě vyslal olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Praha: Roční volontariát v katolické církvi nabízí mladým lidem nejen možnost zapojit se do služby ve farnosti, ale také kvalitní vzdělání a formaci. Zájemci o dobrovolnickou službu se připravují ve speciálním kurzu, pobytem na některém diecézním centru života mládeže a nakonec jsou v menších skupinkách (po dvou až třech osobách) posláni do jednotlivých farností. Zde mají za úkol zajišťovat především program pro děti a mládež, ale také podporu farních společenství.

Výzva pražského arcibiskupa Dominika Duky, která zazněla při mši svaté v rámci letošního Celostátního setkání animátorů v Kroměříži (16. – 21. srpna 2010): 'Neměli bychom se ptát, co může církev udělat pro nás, ale co můžeme my udělat pro církev,' nevyšla naprázdno a jednu z farností na Šumpersku přijedou na rok posílit hned dva mladí volontéři: Jana Vránová z Olomoucké diecéze a Antonín Dorazil z Ostravsko–Opavské diecéze. 

Svou motivaci a rozhodnutí shrnul několika výstižnými slovy dvacetiletý Antonín Dorazil z Hůrky u Nového Jičína: 'Dnes má mladý člověk spoustu možností, mezi kterými je těžké zvolit. Já to beru tak, že jsem si tuto cestu právě teď vybral a rozhodně to nepovažuju za ztracený čas. A těším se - i když ještě vlastně ani nevím, co mě čeká.' P. Vít Zatloukal, ředitel Sekce pro mládež České biskupské konference v neděli 5. září nové volontéry představí ve farnosti Nová Hradečná na Šumpersku, kde budou následující rok působit.

'Často mladí lidé přemýšlejí, co dobrého by mohli udělat a toto je konkrétní nabídka, jak se co nejvíce nasadit pro místní církev,' říká P. Jan Balík, který stál u zrodu projektu. Podle něj je dlouhodobější dobrovolnictví výzvou pro církev, v které se objevuje mnoho nových nápadů a mnoho potřeb uvnitř církve i mimo ni. Mnohdy však nejsou síly, aby se nápady uskutečnily. Roční volontariát tak má pomoci jak k rozvoji nových nápadů, tak i kněžím v jejich každodenní službě farnosti. 

Navíc nejde o nic nového, protože život křesťana je přirozeně spojen s dobrovolnou aktivitou ve prospěch druhých. Nabídku služby volontariátu kromě diecézí nabízí i jednotlivé řády a hnutí v církvi (např. salesiáni, nebo jezuité). Kromě toho západní Evropa již dlouho zná dobrovolnou službu jako nabídku mladým lidem, jak mohou využít svůj potenciál, a to nejen v církevním prostředí, ale také obecně ve společnosti. Před několika lety vyšlo tomuto fenoménu vstříc i české zákonodárství vydáním nového zákona o dobrovolné službě, který podmínky pro volontariát značně usnadnil.

V rámci vize společenského vývoje vyzvali čeští a moravští biskupové mladé lidi, aby se připojili k projektu dobrovolné služby v katolické církvi poprvé na jaře 2001 a podruhé na podzim 2003. Vědomě tak navázali na učení Druhého vatikánského koncilu, který tváří v tvář soudobé civilizaci prohlásil, že nejlepšími evangelizátory světa mladých lidí jsou právě oni sami. 'Je také důležité, že biskupové a celé společenství církve tak mladým lidem ukazuje, že je opravdu potřebuje a že s nimi počítá. Proto jsou také mladí lidé vysíláni do farností v rámci zvláštní slavnosti, které předsedá sám biskup,' vysvětluje P. Jan Balík. Skutečnost, že církev potřebuje mladé lidi, připomíná často i papež na Světových dnech mládeže. Od roku 2002, kdy do roční dobrovolnické služby nastoupili první mladí lidé, se v ní vystřídalo přes 30 volontérů. 

Petra Kleinwächterová, jedna z těch, kteří již roční volontariát absolvovali, ke svému rozhodnutí v té době řekla: 'Často jsem slyšela, proč musím jít dělat něco pro druhé, když je to potřeba doma, tam kde bydlím. Odpovědět jsem dokázala až teď o prázdninách. Byla jsem se podívat na místo svého působiště do Chlumce u Ústí nad Labem. A setkala jsem se s dětmi, které nemají rodiny, které umírají kvůli drogám, které nemají nikoho, kdo by je měl rád, které bloumají ulicemi a nemají smysl života, které jsou samy, které nemají nikoho, kdo by jim naslouchal,… To byl pro mě jeden z důvodů mého rozhodnutí.' 

A Václav Vacek, který má rovněž roční volontariát již za sebou, k významu dobrovolnické služby řekl: 'Určitě splňuje podmínku totálního nasazení pro dobrou věc – pro Boží království. Je to 'práce' především s dětmi a s mládeží v týmu mladých, žitém jako společenství v jednotě s knězem. Je to nový projekt, který otevírá široké možnosti praktického využití pastorace a činnosti volontérů. Chtěl jsem tuto službu podpořit, protože jsem přesvědčen o jejím smyslu a důležitosti jak pro církev, tak pro celou společnost. Velkou odpovědnost vidím v tom, že tvoříme nový model pastorace a evangelizace ve společnosti a záleží především na společenství týmu a kněze, jakým způsobem budou své poslání naplňovat.'

Kromě zmiňovaného projektu nabízí církev v České republice mladým lidem také jiné formy služby. Na podobném principu fungují týmy mladých asistentů na diecézních centrech života mládeže a u salesiánů. Obecně platí, že mladí lidé, kteří mají chuť něco dělat zdarma pro děti a mládež ve svém okolí, mají možnost absolvovat animátorské kurzy, které organizují diecézní centra pro mládež v jednotlivých diecézích. 'Jsou to formačně-vzdělávací programy pro mladé lidi, kteří se zapojují do různých služeb ve farnosti, nebo se na to připravují. Kurzy mají být těmto lidem bezpečným a kvalitním zázemím, kde mohou všestranně dozrávat, vzdělávat se a získávat a upevňovat dovednosti důležité pro jejich službu i osobnostní růst,' přiblížila Ludmila Horáčková, vedoucí Diecézního centra pro mládež v královéhradecké diecézi. 

'Naučil jsem se, jak pracovat sám se sebou i ostatními, jak zapojit sebe a druhé ve farnosti a pomáhat jim přiblížit se k Bohu. Získal jsem také řadu zkušeností, jak pracovat s dětmi, díky animátorům například vedu dětské tábory. Po střední škole jsem pak měl volnou cestu dál, například do Studentské rady ve Vysokoškolském katolickém hnutí v Brně, kde studuji. A v neposlední řadě je to také poznání, že život s Kristem není osamocený, ale že je tu komunita, společenství lidí, se kterými můžu víru žít,' řekl o své zkušenosti s animátorskými kurzy student informatiky Jan Heikenwälder z brněnské diecéze.