P. Lombardi k cestě papeže do Británie

Ředitel Tiskového střediska Svatého stolce P. Federico Lombardi hodnotil v rozhovoru pro vatikánský rozhlas cestu papeže do Spojeného království, kterou podnikl ve dnech 16. – 19. 9. 2010.

Vatikán: Uvádíme překlad rozhovoru, který vatikánskému rozhlasu poskytl P. Federico Lombardi, ředitel Tiskového střediska Svatého stolce.

Je výsledek cesty papeže zcela kladný?

Řekl bych, že skutečně ano, a dodal bych, že je kladný v tom smyslu, co zajímá papeže, a to je možnost hlásat pozitivní poselství ve jménu Krista, ve jménu křesťanské víry, a vědět, že toto poselství přichází k uším připraveným mu naslouchat. Papeže nezajímají tolik vysoké počty lidí, i když i ty byly. Důležité je to, co představují, a to je naslouchání poselství. Můžeme být velice klidní, že tomu, co chtěl papež během této cesty říci společnosti, katolické komunitě i odpovědným politikům, se naslouchalo.

Zaznamenali jsme radikální proměnu tónu v médiích. Někdo hovořil o papežově osobním úspěchu…

Ano. Papež nechce být 'hvězda' – to velmi dobře víme – protože to neodpovídá jeho osobnosti, jeho úřadu a jeho přání. Je však rád, když je známý a vnímán takový, jakým opravdu je: jako služebník Pána a také jako osoba, která má svůj způsob vystupování. Papež není jen velký učitel, vzdělaný člověk, jak všichni víme, ale také člověk pokorný, příjemný, citlivý a toužící přistupovat k druhým s hlubokým lidstvím. To během cesty mnozí pochopili. Překonali případné předsudky vůči papeži, anebo to, že ho dostatečně neznali. Můžeme nyní říci, že angličtí katolíci, ale také anglická společnost, lépe zná papeže takového, jaký je, tedy zná ho jako přítele, osobu, která přinesla pozitivní poselství. V této souvislosti bych chtěl poznamenat, že velkou službu vykonala televize. Dobře využitá televize může udělat velkou službu. Často ji kritizujeme, a právem, kvůli mnohému, co televize dělá, ale ve skutečnosti může také vykonávat úžasnou službu, jak tomu bylo během této cesty. A nejen proto, že objektivně ukázala množství lidí, a tedy naslouchání, s nímž se papež setkával, ale také zblízka ukázala tvář a osobnost Svatého otce s jeho způsobem jednání. Myslím, že to je jedna z velkých služeb, které televize může a má dělat, aby umožnila lépe poznat osobnost papeže. Právě televizní záběry papeže také v minulosti, jak si pamatuji z cesty do Turecka v souvislosti s muslimským světem – zvláště v Modré mešitě – byly rozhodující a přispěly k pochopení jeho přátelského postoje k muslimskému světu. Ve Spojených státech televizní záběry papeže na Páté avenue s jeho úsměvem, vztahem k lidem a jeho vlídností vyvolaly nadšení a – řekněme – přátelství a srdečnost ze strany amerického národa. Podobně tomu bylo i zde, ve Spojeném království. Záběry BBC a televizí na poolech napomohly tomu, že lidé pochopili a často změnili mínění, které předtím o papeži měli, a  tak můžeme říci, oblíbili si ho a byli připraveni správně naslouchat jeho poselství.

Premiér Cameron při odletu řekl důležitou věc: papež vyzval zemi k zamyšlení…

Myslím, že to byl opravdu skvělý závěr cesty, a je velmi pravdivá, a je dobře, že to řekl zrovna předseda vlády, tedy jedna z nejvýznamnějších osobností ve společnosti a v životě Spojeného království. Papež přichází právě s tímto přáním: nevnucuje, ale nabízí. Předkládá poselství víry jako něco pozitivního a nabízí zamyšlení, aby bylo možné rozlišit, pochopit situaci, v níž se historicky jako společnost, svět dnes nacházíme tváří v tvář velkým výzvám současnosti i budoucnosti, k jakým hodnotám můžeme směřovat, ale také k jakým rizikům vedoucím ke ztrátě zaměření na podstatné hodnoty. A to je prvek, u něhož bych se chtěl chvíli zastavit. Papež vždy předkládá návrh, který je zásadně pozitivní, protože evangelium je nabídka spásy, dobra pro lidstvo. Vždy ale existuje skutečné lákání rizik, hlas problémů, které prožívá v této epoše naše společnost a mohou vést ke ztrátě kořenů, opěrných bodů. Tedy pozitivní návrh, ale také varování před nebezpečím. Tato varování před nebezpečím jsou často vnímána polemicky, jako něco agresivního, přitom jsou opravdu plodem hluboké starosti o dobro všech lidí, současných mužů a žen, společnosti a světa. Když Cameron říká 'naše společnost, celé Spojené království, je vámi pozváno a vyzváno, aby se zastavilo a přemýšlelo', znamená to, že správně pochopil toto: poselství papeže si zaslouží, aby bylo bráno velmi vážně, aby se chápalo, co je dobré, abychom  hledali, jakou cestu máme hledat pro dobro naší společnosti a lidstva, nejen pro komunitu věřících, ale také pro společnost obecně. Spojené království je společnost, která má jistě ve světě velký respekt – a to z historického, kulturního i jazykového hlediska, protože angličtina je velmi rozšířený jazyk ve světě – a ukázalo, že dokáže tak dobře zaujmout správný postoj, který je třeba mít k papeži, který hovoří, zdá se mi, ve smyslu velké naděje.

Jaký obraz si z této cesty odnášíte…

Navážu na to, co jsme právě řekli. Společnost Spojeného království jako celek, která naslouchá ohleduplné, ale velmi jasné a hluboké nabídce, kterou papež předkládá: je to obraz proslovu ve Westminster hall, kde vidíme pozornost a ticho, s nímž všichni představitelé společnosti země, i na té nejvyšší úrovni, poslouchali, co jim chtěl papež předložit jako zamyšlení o vztahu víry a rozumu, o úloze a příspěvku, který víra může dát dnešní společnosti s odpovědností, kterou všichni vůči budoucnosti naší společnosti máme. Obraz této obrovské audience v pozorném naslouchání slovům papeže se Westminster hall, historickém místě, kde ještě nikdy žádný papež nehovořil, zdá se mi, dobře vystihuje jeden z klíčových bodů této cesty.