Slovo víry vyžaduje velké vnitřní ticho

Včera (1. 10. 2010) uspořádala energetická společnost ENI v aule Pavla VI. ve Vatikánu koncert na počest Svatého otce Benedikta XVI. Na závěr koncertu pronesl papež krátkou řeč.

Vatikán: Na programu byla díla Franze Josepha Haydna, Arva Pärta a Ludwiga van Beethovena v provedení orchestru a sboru Národní akademie svaté Cecílie pod taktovkou Neema Järviho se sólistou Andreou Lucchesinim.

Ve svém pozdravu na závěr koncertu papež nejprve ocenil restaurátorské práce na bazilice sv. Petra, neboť společnost ENI koncert uspořádala v této souvislosti. 'I to je velká práce ‚orchestru‘ a potlesk si zaslouží všichni, kdo ji řídí a vykonávají s umem i námahou,' řekl Benedikt XVI. a projevil také svůj smysl pro humor: 'Společnost ENI zamýšlela uspořádat tento koncert možná i proto, aby kompenzovala hluk, který nutně tyto práce provází.' Svatý otec přivítal v sále i skupinu chudých, které doprovázeli pracovníci diecézní charity. Pozval je, aby mohli také prožít tuto radostnou událost.

Poté papež ocenil vybraná díla: 'Lidský génius s nich soutěží v kreativitě s přírodou, tvoří různé mnohotvárné harmonie, kde se i lidský hlas podílí na řeči, jež je odrazem obrovské vesmírné symfonie.' Nakonec hovořil o sv. Cecílii, jíž bylo dílo ASrva Pärta věnováno: 'Text o mučednictví sv. Cecílie a zvláštní styl jeho hudebního zpracování jakoby znázorňovaly místo a úlohu víry ve vesmíru: vedle životodárné síly přírody, která obklopuje člověka a je i v jeho nitru, je víra odlišnou sílou, která odpovídá na vnitřní slovo, 'vycházející z ticha', jak by řekl sv. Ignác z Antiochie.  Slovo víry vyžaduje velké vnitřní ticho, aby bylo možné zaslechnout a poslechnout hlas, který přesahuje to, co je viditelné a hmatatelné. Tento hlas hovoří i prostřednictvím přírodních jevů, protože je mocí, která stvořila a řídí vesmír. Ale aby bylo možné jej rozeznat, to vyžaduje srdce pokorné a poslušné – jak nás tomu učí světice, kterou si dnes připomínáme: sv. Terezie od Ježíše Dítěte. Víra vede vnitřní hlas tam, kam umění nemůže dojít, vede ho cestou svědectví, sebeobětování z lásky, jak to učinila svatá Cecílie. Takže tím nejkrásnějším uměleckým dílem, mistrovským dílem je každý její skutek autentické lásky, od toho nejmenšího – v každodenním mučednictví – až po vrcholnou oběť. Zde se život stává zpěvem v předzvěsti symfonie, kterou budeme zpívat v Ráji.“