Evropské církve, rodina a porodnost

Ve dnech 30. 9. – 3. 10. 2010 se v chorvatském Záhřebu konalo plenární zasedání Rady evropských biskupských konferencí (CCEE). Českou biskupskou konferenci (ČBK) zastupoval její předseda, pražský arcibiskup Dopminik Duka OP.

Záhřeb (HR): Rodina, její obtíže, naděje a její místo ve společnosti vždy byly a stále jsou ve středu myšlení i konání církve. Nicméně je důležité znát změny a nové scénáře, které odborníci aktualizují svým studiem a výzkumem, aby dávné úsilí církve odpovídalo výzvám doby.

Předsedové evropských biskupských konferencí si rodinu a porodnost zvolili jako téma svého ročního setkání v Záhřebu od 30. září do 3. října s úmyslem navrhnout prostřednictvím přesné analýzy této reality cestu naděje a důvěry. Demografická zima, jak bylo konstatováno, je v Evropě zvlášť tuhá: čísla vykazují pokles porodnosti, která je také poklesem naděje. Církev to bere na vědomí s obavami, ale jako „matka a učitelka“ vychází z negativních údajů, aby naznačila cestu k jaru nejen v demografickém smyslu. Tři hlavní směry jsou odlišné, ale navzájem propojené poutem odpovědnosti a pravdy. První směr je křesťanské hlásání, druhý je kulturní rozvoj a třetí politické rozhodování ve prospěch rodiny. Pokračuje se bez zmatků, ale také bez oddělování.

Plenární shromáždění Rady evropských biskupských konferencí (CCEE) v Záhřebu z tohoto hlediska vydává poselství, které se připojuje k poselství Komise biskupských konferencí zemí EU (COMECE). Ta ve stejné době v Bruselu, v sídle Evropského parlamentu, jednala s ostatními křesťanskými církvemi o chudobě, která se nevyhnutelně týká rodiny.

Také v tomto detailu je zachyceno neoddělitelné pouto mezi antropologickou a sociální otázkou. Z jednání CCEE v Záhřebu vyplývá jako první poselství, že chudoba víry zasahuje rodinu, která je vystavena silným vnějším podmínkám a vyžaduje zvýšené úsilí i důvtip těch, kteří k ní chtějí přistoupit s hlásáním evangelia. Je třeba obnovit touhu po Bohu, touhu po někom, kdo sedí u stolu každý den a s kým je možné hovořit o všem podstatném, o kráse, radosti, a smyslu života, utrpení a smrti. Je třeba obnovit tuto touhu právě v době, kdy je převažující kultura zaměřena na odsunutí Boha z myslí a jednání lidí důvtipnou zbraní relativismu. Není třeba bát se výstupu k „Božím výšinám“ ani v Evropě. Proto církev cítí, že má nabídnout svůj kulturní příspěvek o rodině, aby nebyl vyprázdněn její význam, aby nebyla obětována na oltáři relativismu, který často využívá právní jazyk, aby skryl jazyk egoismu. Proto jsou nezbytní kompetentní a připravení katoličtí laici, kteří umí z principů rodiny založené na manželství vytvořit most komunikace s jinými kulturami a náboženstvími.

Nakonec ve jménu důstojnosti lidské osoby ve všech stádiích jejího života a ve jménu pravdy o rodině se církev obrací na politiku, aby si více uvědomovala nejdrahocennější dobro společnosti a dokázala přijímat účinná a dlouhodobá opatření. Výzva je nasměrována k jednotlivým evropským zemím, aby rodina byla skutečně a konkrétně zakotvena v srdci odvážných politiků i v době krize. Výzva Evropské unie je zaměřena na podporu iniciativy, která připravuje rok boje s chudobou a sociální diskriminací. Tento rok vybízí země EU k řešení sociálních a ekonomických problémů, z jejichž řešení vyplývá užitek pro rodinu.

Důvěra v evropské instituce postupuje společně s bdělou pozorností, aby principy, o nichž nelze vyjednávat, byly přítomné v jejich volbách jako znak skutečné demokracie schopné velkých vizí. Setkání v Záhřebu a v Bruselu potvrzují vůli a schopnost církve stát s láskou v dějinách Evropy, a právě tato láska vede k tomu, že vidí v tuhé, nejen demografické zimě, první náznaky jarního rozkvětu.