20. výročí promulgace Kodexu východního kanonického práva

Ve dnech 8. a 9. 10. 2010 se u příležitosti 20. výročí promulgace (veřejného vyhlášení) Kodexu východního kanonického práva – Canonum ecclesiarum orientalium, CCEO – zúčastnil v Římě biskup ThDr. Mons. Ladislav Hučko, apoštolský exarcha, dvoudenního pracovního setkání.

Řím: Setkání pořádala Papežská rada pro výklad legislativních textů ve spolupráci s Kongregací pro východní církve, Papežskou radou na podporu jednoty křesťanů a Papežským orientálním institutem. Hlavními tématy setkání byly historický vývoj východní kodifikace, legislativní aktivity východních církví a ekumenické aspekty CCEO. Kodex byl schválen papežem Janem Pavlem II., který ve snaze o to, aby východní katolické církve vzkvétaly a s novou apoštolskou silou vykonávaly svěřený úkol (Orientalium Ecclesiarum), chtěl vybavit tyto ctihodné církve úplným a společným Kodexem přizpůsobeným době a kontextu Druhého vatikánského koncilu.

V katolické církvi existuje 21 církví východního obřadu vlastního práva (sui iuris), a které náleží do pěti liturgických tradic: alexandrijské, antiochijské, arménské, chaldejské a byzantské. Tyto církve vznikaly v rozmezí 16. až 20. století, kdy různé východní křesťanské komunity obnovily (nebo jiné navázaly) jednotu a vstoupily do plného společenství s Petrovým nástupcem a připojily se k těm východním katolickým církvím, které toto pouto nikdy nepřerušily.

V České republice reprezentuje východní katolické církve Řeckokatolická církev zastoupená v České biskupské konferenci apoštolským exarchou ThDr. Mons. Ladislavem Hučkem. Z toho také vyplývá, že pojmenování 'východní' neodkazuje ani tak na zeměpisné označení, jako spíše na typ katolické tradice vyjádřené vlastním obřadem s důrazem na jednotu s papežem.

Na závěr pracovního setkání byli účastníci přijati při audienci Svatým otcem Benediktem XVI., který při této příležitosti mimo jiné řekl: 'Co se týká posvátných kánonů původní církve, které inspirují platnou východní kodifikaci, stimulují všechny východní církve k tomu, aby zachovávaly vlastní identitu, která je zároveň východní i katolická.

Při zachovávání katolického společenství nebylo záměrem východních katolických církví popírat věrnost své tradici. Jak již bylo mnohokrát zdůrazněno: uskutečněná plná jednota východních katolických církví s církví Říma nemůže představovat oslabení vědomí vlastní autentičnosti a originality.

Proto je také úkolem všech východních katolických církví zachovávat disciplinární dědictví a udržovat vlastní tradice, které jsou bohatstvím pro celou církev. (...) Nový CCEO vytvořil pro katolíky východního obřadu zčásti novou disciplinární situaci a stal se platným nástrojem pro ochranu a šíření vlastního ritu pojatého jako liturgický, teologický a duchovní odkaz různých kultur a historických okolností, který vyjadřuje způsob života z víry vlastní každé církvi podle jejího práva.' (CCEO, kan. 28 §1)