Evangelista a lékař sv. Lukáš

Církev si dnes, 18. 10., připomíná postavu sv. Lukáše. Přinášíme k této příležitosti zamyšlení prof. Květoslava Šipra.

V  příručkách duchovního života se klade velký důraz na četbu Písma. A těm, kteří dosud soustavně nepročetli Nový zákon, se zpravidla doporučuje: Začněte evangeliem sv. Lukáše. Evangelista Lukáš píše čtivě, vytříbeným slohem a se smyslem pro konkrétní situace. Ze všech evangelistů se zabývá nejpodrobněji událostmi Ježíšova mládí, hojně hovoří o Ježíšově matce Marii i o ženách, které jej doprovázely. U Lukáše najdeme více zázraků i podobenství než u Matouše či Marka a jen od Lukáše známe působivé podobenství o marnotratném synu.

Za věrohodné je možné považovat zprávy o tom, že místem narození sv. Lukáše byla Antiochie Syrská; byl Řek, ke křesťanství jej z pohanství obrátil sv. Pavel a zemřel ve vysokém věku. Jinak ovšem byla postava evangelisty Lukáše opředena mnoha legendami, z nichž některé byly přijímány až s nekritickou důvěrou. Obrazy 'namalované' svatým Lukášem a uchovávané hned v několika kostelích vedly zejména ve středověku k uctívání evangelisty Lukáše jako patrona malířů. Guild of St. Luke byla ve středověku prestižní společností malířů.

Svatý Lukáš je ovšem také patronem lékařů, a to mnohem odůvodněněji. Svatý Pavel, jehož autor třetího evangelia provázel během druhé i třetí apoštolské cesty a který měl Lukáše u sebe také během první i druhé vazby v Římě, se vyjádřil jednoznačně, když tlumočil Koloským pozdrav 'milovaného lékaře' Lukáše (Kol 4,14). Lékařské povolání ostatně přisoudili svatému Lukáši také historik Eusebius, sv. Ireneus i sv. Jeroným. Zkušenosti z lékařské profese se snad promítly i do způsobu, jakým Lukáš sepsal své evangelium: zvláště z důrazu, který kladl na Kristovu dobrotu a jeho milosrdenství.

Křestní jméno Lukáš bylo a je častým. Mezi svatými a blahoslavenými lze najít přinejmenším patnáct Lukášů. Řada nemocnic a zdravotních středisek nese ve světě jméno sv. Lukáše. Saint Luke Institute vydává hodnotný dvouměsíčník Lukenotes zaměřený na morální otázky ve zdravotnictví. Čeští katoličtí lékaři se za první republiky i po druhé světové válce sdružovali ve Spolku svatého Lukáše, jehož posledním sekretářem byl pražský internista MUDr. Karel Svoboda. Ten pak v roce 1968 patřil mezi spoluzakladatele Sekce křesťanských lékařů Díla koncilové obnovy. Ideovým nástupcem obou sdružení se již v prosinci 1989 stalo Kolegium katolických lékařů, které se věnuje především vzdělávání věřících lékařů v bioetice. Nedisponuje bohužel seznamem lékařů, který by bylo možno nabídnout zájemcům o ošetřování 'katolickým lékařem'.

Málo je známo, že v Praze ve svatovítské katedrále je uchovávaná lebka sv. Lukáše. Získal ji a metropolitní kapitule věnoval císař Karel IV., zatímco ostatní světcovy pozůstatky jsou uloženy v kostele sv. Justiny v benediktinském opatství v Padově.  V roce 1998 proběhl antropologický průzkum spojený s genetickým vyšetřením světcových relikvií uchovávaných v Praze i Padově. Prokázalo se, že lebka uložená v Praze a ostatní kostra uchovávaná v Padově patřily téže osobě, a to muži pokročilého věku, který s velkou pravděpodobností zemřel přirozenou smrtí.

Svatý Lukáš sepsal nejen evangelium, ale též Skutky apoštolů podávající zprávu o prvních dějinách církve. Uložení relikvie evangelisty Lukáše v naší zemi můžeme chápat jako výzvu k úctě vůči světci, který se často setkával se svědky Ježíšova života, současně však také jako vybídnutí k opakované četbě textů inspirovaných Duchem Svatým.

Květoslav Šipr